magnolia

možná byl jenom blbý tlak, ale po dvaceti minutách jsem to vypla. no a další den byl asi taky blbý tlak, jelikož to nepřežilo ani následující půlhodinu... možná jsem jenom viděla až příliš mnoho romaňtáren, ale tohle bylo nedívatelné - bez vtipu a nudné a klišoidní, prostě běs. // a kdybych chtěla vidět nějaký k-smíchu sex, tak si pustím porno.

pořád nevím, jestli si to tu pátou hvězdičku zaslouží nebo jestli ještě jednu ubrat. klasicky se mi totiž chce při každém záběru na kolju brečet - a tak si nejsem jistá, jestli to prostě není jen prvoplánové citové vydírání... mno, sentimentální a kýčoidní je to každopádně, navzdory mé emocionální labilitě.

nadčasové sci-fi. zatím za čtyři (pátou dávám vždycky až po čase), i když mě to teda dostalo. vesmírně. hra světla (teda spíš stínu) je dokonalá, plus všechny ty nepatrnosti - které dělají z celé výpravy výtvarný skvost. dějově to bylo, hm, rozpačitější. jediná scéna, kdy jsem zapomněla na čas, byla ta (pseudo)romantická s docela zábavným vyvrcholením. no a pak ten konec, že jo. mno, ve (vesmírné) kostce to bylo jako vernisáž v muzeu geniálního malíře s rychlovkou na záchodě a s existenciálním přípitkem na střeše.

tak jsem zjistila, že nolan je geniální v tom, že mě dokáže hodinu a půl udržet v napětí a že mě jeho filmy tuhle hodinu a půl baví - hlavně svou do nebe řvoucí originalitou. problém však mám s těma jeho koncema - které (jak to říct, abych tu všechny vzývače nerozohnila) u mě vyvolávají vždycky stejnou reakci: "hm." - stejný pocit jsem měla z počátku i z dokonalého triku. já vím, že tyhle katarze jsou právě tím, co na něm lidi "vidí" - a chápu proč (všechna ta genialita a originalita, jasně no), ale moji vnitřní indiferenci k jeho závěrům to prostě nezmění. sorry.

jako režie a celkové vyznění bylo takové, mno, lehce rozpačité - teda až na pár vrcholně absurdních vtípků. na druhou stranu to, co předvedl tom hardy, bylo naprosto neskutečně a neuvěřitelně boží - žrala jsem mu každý pohyb. a i když tam cumberbatch (výjimečně) neměl moc co hrát, opět nezklamal. takže řekněme, že film nic moc (spíš teda nic) - ale ústřední dvojice vybroušeně skvostná ;o)

t-takže firth a rush jsou g-geniální, carter a pearce m-mě taky baví. o-občas to mělo spád, o-občas se to t-t-t-táhlo (čímž se jim teda podařilo navodit pocit, který občas mívám, když mluvím s někým, kdo koktá). jinak samozřejmě b-boží kamera a film z-zralý na o-o-o-oscara. ale t-toť vše.

příšerné! příšerný scénář i režie. všechny role by zasloužily pořádnou po tlamě, aby se probudily - a to především hlavní hysterka, které emočně i intelektuálně táhne na deset. příšerná zhovadilost. / a ještě poznámka: to, že je to malý nezávislý francouzský film v exotických divadelních kulisách s romanticky nepochopenýma hercema, co hrají ruskou klasiku a mluví s mrtvýma na stromě, neznamená, že si budu hrát na sofistikovaného intelektuála a dám tomu pět hvězdiček. / ok. dobře. nakonec jedna hvězdička za "in the mood" a garrela.

milovaný film z milovaného norska o tom, jak se jeden bál a jeden se nebál. a k tomu, co se bál, by měl co říct pan freud... ne, dobře, o konfliktu id a superega by se daly psát romány, lepší je to ale zažít - mívá to dost zábavné konce... / kundera kdesi zmiňoval, že dobrý román se pozná tak, že se v něm člověk vidí - v tom případě je tohle jeden z nejlepších románů vůbec. aspoň pro mě.

sorry, ale tentokrát to bude patetické / nádherný film o tom, jak v životě nahrazujeme jednoho člověka druhým, jak milujeme iluze, jak kvůli nim vedeni nějakým zákeřným podvědomým imperativem rozmazáváme vlastní osobnost, jak to lidé, kteří lásku přitahují, nemívají lehčí, jak zapomnění neexistuje a jak krásná byla šedesátá. chápu, že jedno-hvězdičkovým komentářů vádí kýčovitý pseudo-dekadentní manýrismus - ale ten k tomuhle stavu duše prostě patří. a ten konec mě vesmírně pobavil :o)

to už tu nemá nikdo smysl pro humor ;o)