Fryštok

Osamělá noční jízda alá Taxikář nebo Drive + hl. postava jako alfa-verze Patricka Batemana z Amerického psycha + nejprovařenější filmové město Los Angeles + ne zrovna zdařilý společensko-kritický tón typu: „Zpravodajství vydělává na ‚senzačnosti' tragédií.“ = to vše dohromady tvoří film Slídil. __________ Po stránce řemeslnosti a scénáře je zpracování kvalitní. Co se týče myšlenkového poselství, tak na původního Taxikéře jednoduše nemá. Podobně na Drive zase nemá hudebním podkresem, který v porovnání není dostatečně výrazný a zapamatování hodný. Jake Gyllenhaal sice hraje obstojně, ale jeho psychopatičnost nelze ze začátku dostatečně vyčíst - až postupem času graduje - narozdíl od Amerického psycha, které s psycho atmosférou pracuje napříč celým filmem. Je to takové od všeho trochu, ale nic pořádně... _________ Nakonec chutná jednohubka, ale podle hodnocení jsem čekal víc než jen zdařilé řemeslo a odvar z jiných filmů.

Kde se vzal, tu se vzal mladý režisér Robert Hloz a po devíti letech své nekonečné práce nám představil svůj první celovečerní film Bod obnovy. __ Já vím, jsem již starý člověk, pamatuji toho až moc. Za mých mladých let se ale prostě filmy dělali jinak. Když se objevil nový bažant na dvorku, tak si musel svoji cestu k živobytí VYDOBÝT! MUSEL BOJOVAT! HOLÝMA RUKAMA! NA ŽIVOT! A NA SMRT! To nebylo jen tak… život byl tvrdý. Dnes je to už jiné. Ale ta dnešní mládež… však vy víte… ti dnešní mladí by vše chtěli hned. Natočit z první ruky super-mega-ultra-skvostný celovečerní film a být za vodou. Tak to během mých špuntských let nefungovalo. To se nový zelenáč musel sakra vykrucovat, aby stěží usmolil celovečerní biják. A pak znovu. A pak znovu další. A pak znovu další atd. A až po letech píle se mu mohlo dostat šance natočit „velký film“ za 45 milionů. Doba se mění. Nový novic provede první zásun a hned očekává úspěch. Jojo, tak by se to líbilo všem. Mít sebevědomí je jistě ku prospěchu věci, o tom žádná, ale talent sám o sobě nestačí. Člověk musí také něco zažít, aby dovedl ostatním nedoukům VYTŘÍT ZRAK! Toť úvod. Následuje vysvětlení. _________________ Začnu zlehka. Hloz hned na začátku filmu úspěšně aplikuje tzv. netopýří pamlsek. Ten spočívá v převzetí úvodní scény (pohled na mrakodrapy, napínavá hudba jak od Zimmera) a skoro-závěrečné scény (x-ray budovy, rukojmí a lapení záporáka) z věhlasného snímku Temný rytíř. Kupodivu tato aplikace známého pamlsku létajících veverek můj mlsný jazyk uspokojila, ale jak se říká… jednou ochutnáš a nemáš dost, ale kdo měl dost byl pravděpodobně Hloz, jelikož jsem ve filmu další modulaci scén z Temného rytíře neidentifikoval. Co je ale na tomto příkladu hlavní je to, že český filmař dokáže inspirovat tím, co funguje, a dokonce tak, že i ona modulace sama o sobě funguje a nepůsobí rušivě (není to jen líné přemaštění scén z jiných filmů, jako to udělala např. Barbie s 2001). Hloz dále aplikuje všechno možné z různých filmů. Inspirace např. Blade runnerem je evidentní. _______ Co je tedy hlavní klad filmu? Zde půjdu proti zdejším komentujícím, kterým nevoní scénář. Za mě je scénář dobrý – zároveň je poměrně komplexní, což jde spíše na úkor přehlednosti filmu. Svět filmu má dost pravidel, které se časem mění a doplňují, tudíž celkové pochopení vyžaduje mozkovou aktivitu. Stejně jako scénář, i řemeslná stránka filmu jede na maximum. Toť hlavní dva klady filmu. _______ Teď přichází hlavní kámen úrazu. V podstatě všechny postavy jsou šablonovité, postrádají zajímavější osobnosti a lidský prvek nemají. To má za následek vytvoření poměrně neblahého uncanny valley efektu. Dokonce jsem měl i v několika scénách pocit, že pohyb rtů byl upraven pomocí AI. Rty se pohybovaly zkrátka zvláštně. Těžko říct, jestli mi hrabe, nebo jestli to tak opravdu tvůrci udělali. No, „robotičnost“ projevu by sama o sobě nevadila např. v Blade Runnerovi, ve kterém jde o to, že herci hrají roboty, ale zde? Nic moc. Na druhou stranu, je to krimi, takže absence emocí a lidských vlastností je v rámci žánru pochopitelná. To známe i z reálu. Policisté jsou v našem světě ekvivalentem NPC z video-her a nikdo se nad tím nějak zásadně neudivuje. Takový Sherlock Holmes osobnost jistě má, ale Trochinowská? Tam je to horší. ________________ Nabízí se srovnání s dalším „světovým“ filmem poslední doby – Jan Žižka. Ten jsem ohodnotil jako o stupeň horší než Bod obnovy. U Žižky totiž selhává již zmíněná řemeslnost i scénář, naopak Bod obnovy je v tomto ohledu propracovanější. Po příběhové stránce jsou ale oba filmy stejně banální, ačkoliv Bod sofistikovaněji skrze vychytávky sci-fi žánru. Další podobnost spočívá v tom, že pro Holze je toto první film, pro Jákla byl Žižka třetí. Již zmíněný režijní přístup zelenáče je přítomen v obou filmech. Můžu srovnávat dál s americkými filmy. Troufnu si tvrdit, že kdyby takový John Carpenter měl na svědomí podobný film, určitě by se za něj nestyděl. Je to obstojné Béčko. Ale po hudební stránce to je horší – ve filmu nezazní žádná ikonická melodie. Obdoba hudby Carpentera (nedej bože Vangelise) se rozhodně nekoná. Jako atmosférický podkres funguje dobře, ale víc nenabízí. Co mě naopak velmi mile překvapilo byl song během titulků (VLADIMIR 518 - Vidim to, jako by to bylo včera). Totální bomba! Extrémní kontrast oproti nevýrazné atmosférické hudbě použité ve filmu. Bylo by dokonalé kdyby takových songů udělali víc a poskládali z nich celý soundtrack pro film. Možnost promrhána, co už. ____________ Abych se vrátil na začátek, kde píši, že je potřeba něco zažít, před natočením takto velkého filmu. Při sledování rozhovoru s Hlozem mě překvapilo, že paní Chytilová zastávala již před X lety stejný postoj jako já. Na tom filmu je vidět nezkušenost, která souvisí právě s již zmíněnou lidskostí a šablonovitostí jako hlavními nedostatky filmu. _________ Víme tedy vše. Celkově se jedná o krok správným směrem, jen doladit vytčené a může vzniknout dokonalé dílo. Osobně, když jsem film dokoukal, v mé hlavě nebyl žádný pocit. Ani negativní. Ani pozitivní. Dosáhl jsem maximální neutrality, dokonalého ekvilibria. Vše splynulo v jedno a veškerá existence dostala smysl. Takový až spirituální efekt jsem opravdu nečekal, že zažiji, ale stalo se. Těžko říct, jestli film na ostatní fungoval stejně, spíše ne, ale na tom nesejde. __ Co tedy zbývá teď? Samozřejmě po vzoru George Lucase by měli ze světa Bodu obnovy vzniknout další filmy (alespoň trilogie), knihy, hry, komiksy, merch atd. Stane se to? Pravděpodobně ne. Ale snahu cením, byl to slušný pokus. Panu Hlozovi do budoucna přeji vše dobré a doufám, že něco dalšího vytvoří dříve než za devět let.

Dlouho jsem neviděl takto debilní film. Vše jen na efekt, vypovídací hodnota nulová. V iracionálním chování obou hlavních postav skutečně nenacházím větší hodnotu než prachobyčejnou připomínku, že se po světě pohybují kompletně vypatlaní primitivové (na to ale nemusím sledovat film, stačí vyjít ven na ulici, nebo si přečíst libovolnou internetovou diskuzi). ___________ Bertolucci zde vůbec neumí pracovat s napětím. A teď nemám na mysli napínavé situace typu finální naháněcí scény, ale romanticko-sexuální napětí. Jeho už od začátku filmu přítomná rezignace na tento typ napětí je ztvárněna první sexuální scénou, kdy Paul má první styk s Jeanne. Vůbec se neznají, ale už spolu mají sex - Jeanne to ale divné nepřijde. Určitě její hlavou jen proběhlo rčení: Just another day in the office... Ale na konci filmu jí to už vadit začne, což jistě dává smysl (nedává). _________ Jiný film, který naopak dokáže pracovat s romanticko-sexuálním napětím je Sekretářka od režiséra Stevena Shainberga. To je ukázková práce jak se z banální mezilidské sexuality dá vytvořit zajímavý (a v tomto případě i velmi kvalitní) film. V Sekretářce se skoro nic reálně sexuálního nestane, ale tím napětím je divák neustále na vážkách, jestli teda UŽ k něčemu dojde, nebo ne. A když UŽ k něčemu dojde, tak to není zrovna to, co by se dalo lehce očekávat. Bertolucci ale zvolil opačný přístup - jeho pojetí sexuality je tupé, banální, nudné, nezajímavé a laciné. Všechna tato adjektiva nádherně vystihuje „scéna s máslem“, která pro mě taktéž představuje vrchol debility. _________ Kdyby ta scéna ale byla jenom debilní, tak ok, dalo by se to snést, ale jak je již známo z tohoto rozhovoru s režisérem, tak Bertolucci ani neinformoval Marii Schneider, že Marlo použije máslo jako lubrikant. Načež Bertolucci řekne, že toho rozhodnutí nelituje, ale že se cítí vinen. Wtf?! Zajímavá kognitivní disonance. To je prostě tak, když se sejdou dva debilové (Bertolucci a Marlo), kteří dostanou „skvělý nápad“. Se pak Bertolucci nemohl divit, že se od něj Maria Schneider po dokončení filmu kompletně distancovala. ____________ Shrnutí: Film o ničem, k ničemu a pro nikoho. Jedna hvězda za to, že toto téma by se dalo zpracovat ještě podstatně hůř, kdyby se toho chopili větší magoři.

Naprostá GODLIKE záležitost!!! ________ Japonská kreslířka a animátorka Kaoru Furuko společně se švédským zvukovým mágem Christianem Wellbo pro tento film spojili své síly, aby všem ukázali slovenský folklór tak, jak ho ještě nikdo dosud nepoznal.... a povedlo se jim to zcela znamenitě! _______ Film vznikl skrze propojení vlastních osobností autorů s naskládanými pocity, zážitky a s celkovou atmosférou Slovenska, kterou již zmínění autoři nasávali po dobu osmi let. _____ O filmu se dá uvažovat jako o určité meta-koláži, jelikož v něm nejde jen o spojení hudby a vizuálu, ale i v rámci vizuálních vjemů se kombinují různé druhy obsahu – např. kreslená animace, loutková animace či reálné "dokumentární" záběry s lidmi v krojích. Zároveň se kombinuje také japonsko-švédský pohled na Slovensko, což nám tvoří trojnásobnou kombinaci národních kultur. Kombinace kombinací?! Skvělý nápad! _______ Velmi mě také bavilo sledovat přechody mezi jednotlivými formami vizuálu, jak ladně a elegantně bylo vše synchronizováno s hudbou, přičemž ani jeden přechod nepůsobil rušivě, vše bylo naprosto přirozené a plynulé. Žádné zoufalé snahy o agresivní napasování hudby do střihů se ve filmu neobjevily (máš smůlu Edgare).  _______ A ta hudba! Vztah hudby s animací funguje podobně jako pečlivě choreograficky naplánovaný folklórní tanec. Christian Wellbo má evidentně silně vyvinutý cit pro remixování a mixáž zvuku. Bez zvolené hudby by film nefungoval. I během sledování jsem chvílemi nevěděl, jestli se mám spíše soustředit na hudbu, nebo na vizuály, nebo na uvažování o tom, co vidím/slyším, ale nakonec jsem se prostě jen nechal unášet na obří vlně všudypřítomné tvůrčí hravosti. __ (není taky divu, že tuto hudbu zvolila produkce festivalu do úvodního showrealu, který byl promítán před každým blokem filmů, protože se jistě jednalo o jednu z nejpovedenějších skladeb ze všech filmů festivalu) ___________  Extrémně dynamický film, který nenechá diváka ani na vteřinu v klidu, což je samozřejmě účel, protože vaše mysl bude po celých 11 minut tancovat.  ______  Je to záležitost pouze pro opravdové filmové gurmány, kteří od filmu nevyžadují, aby obsahoval nekonečné dialogy, nebo jakkoliv ohromné herecké výkony. Zároveň je to ale bohužel i hluboko zapadlý klenot v rámci celého festivalu, poněvadž žádnou z festivalových soutěží nevyhrál. Cizinci propagují naše tradice a žádná porota to nijak neocenila. Zklamání a škoda… co se dá dělat. ___________ Děkuji za úžasný zážitek, o kterém se mi ani nesnilo! Budoucí opakované zhlédnutí a poslechnutí je pro mě nutností. Už se nemůžu dočkat! [BRNO16 – 2023]

Velmi bych ocenil, kdyby se vrátil systém pojmenovávání filmů z dob rané kinematografie. Totiž, tehdy název vždy korespondoval s obsahem filmu - aby divák pokaždé věděl, čemu bude vystaven. Nemohlo se tedy stát, že by se z filmu o zvířátkách stalo GERONTOFILNÍ PORNO, tak jako v případě tohoto filmu. ________ Ale jinak je to film citlivý, ze života... a divákovi během sledování může ukápnout i nějaká slzička (na rozdíl od černocha ve filmu, kterému ukápla jiná tekutina). _________ Dobrý filmek. [BRNO16 - 2023]

Barbie ve změti protikladů. Nepamatuji si, že bych u jakéhokoliv nového filmu zaznamenal za poslední dobu tolik protichůdných interpretací od všemožných veřejně známých osob / recenzentů. Je Barbie feministický, nebo anti-feministický film? Je Barbie pro-maskulinní film, nebo anti-maskulinní? Je Barbie ve finále film, který zastává progresivní či tradiční hodnoty? _____ Prozatím se vyhnu své vlastní interpretaci, jelikož nová Barbie pro mě primárně představuje totální chaos. Každá zvolená interpretace si z filmu bere pouze něco, z čehož vyplívá, že prakticky nikdo z recenzentů není schopen brát Barbie jako celek. A já se ji právě snažím brát jako celek, ale ten film pořádně jako celek ani nefunguje. Jak můžu brát jako koherentní celek něco, co ani jako celek nepůsobí, a dělá si, co chce? Chaos. Zde naprosto souhlasím s komentářem Civala. Barbie je film složený ze skečů. Hlavně taneční/hudební scény fungují skvěle… samostatně. Kdo od filmu vyžaduje promyšlený příběh či osobité postavy (já), tak bude zklamán, protože Barbie nedokáže obstojně vybudovat ani jedno. _____ Příběh je klasické klišé o postavě, která se vydává na „neočekávanou cestu“, díky které se ve finále „změní“. Ok, takže nic zajímavého, teď ty postavy. Každý má rád Ryana Goslinga a Margot Robbie. Taky je opravdu těžké na nich něco nemít rád, když to jsou to takoví sympaťáci. Ale co nám z tohoto vyplívá – Ryan a Margot (i Michael Cera a jeho Allan) hrají samy sebe protože Greta Gerwig jejich postavám v rámci „příběhu“ neposkytla žádnou specifickou osobnost, a už vůbec ne osobitost. Ono to ve výsledku nevadí, protože se na ně kouká hezky. Podobně jako na jídlo ve fastfoodu. Na obrázku burger sice vypadá lahodně, člověk by to ihned rád strčil do huby a dělal ham ham. Když to ale sní, tak sice nasycen je, ale totálním džankem, který nemá skoro žádnou (výživovou) hodnotu. Stejné je to s Ryanovým Kenem a Margotčinou Barbie. Všichni je máme rádi, jak jinak, že ano. Ale kdyby Barbie a Kena hráli nějací noname trapáčci, tak ten film bude vnímán úplně jinak (pravděpodobně mnohem více kriticky). Ryan a Margot hrají skvěle, ale ani skvělí herci neucelený chaos nezachrání. Kvalitní režie a scénář jsou vždy přednější než „skvělé“ herecké výkony. To již dávno víme z dob nových vln, kdy se do filmů obsazovali neherci a fungovalo to, právě díky kvalitní režii a scénáři. _____________  Už jsem prakticky nakousl téma vizuálu filmu. Ano, Barbie je po této stránce originální, nápaditý a až do extrému vymazlený film. Opět, kouká se na to hezky. Kdo by taky tušil, že film s rozpočtem 145 milionů dolarů bude po technické stránce precizní. Veškeré kostýmy, osvětlení, efekty, rekvizity, střih atd. – vše na max. Technické řemeslo je to zdařilé, ale za ty prachy se není čemu divit a taky onu „kvalitu řemesla“ nelze brát jako vše zachraňující pozitivum, protože jinak film selhává skoro ve všem ostatním. _____________ Už jsem zmínil, že „příběh“ je jedno velké klišé, což by samo o sobě nemuselo vadit, ale mě primárně vadí způsob, kterým je tento „příběh“ vyprávěn. Barbie je excelentně otravný film, který neustále diváka excentricky a s frekvencí silné ADHD roztěkanosti fackuje do ksichtu – většinou s pro „příběh“ naprosto nedůležitými podněty (což jsou např. zbytečné dialogy). Greta Gerwig nemá žádný cit pro rytmus filmu jako celku, nedokáže ve vhodných chvílích ubrat plyn, pedál má stále na podlaze (jediné dva momenty, kdy se film trochu zklidní jsou scény s Ruth Handler). Většina filmu jsou jen výstřední výlevy, které se zoufale snaží o to, aby divák měl „stále na co koukat“, tedy aby neměl šanci se náhodou nad něčím zamyslet, nebo aby propánaJána nebyl na jednu vteřinu nuděn. Co ale Gretě nedochází je skutečnost, že když film po většinu stopáže jede tímto zběsilým tempem, tak si na to divák po čase zvykne a stejně ho to začne nudit (tak si děcka raději pustí YT). Klíčem k udržení pozornosti diváků je střídání temp – po rychlé scéně má následovat několik pomalejších scén, a když zase přijde řada na rychlou scénu, tak díky předešlému zpomalení ona druhá rychlá scéna působí mnohem důrazněji. Greta na jakékoliv střídání temp ale rezignovala, takže vznikl chaos. ____________ Další nikterak promyšlená součást filmu je práce s referencemi na jiné filmy. Barbie odkazuje např. na 2001: Vesmírná odysea (úvodní scéna), filmy Karla Zemana (triky během cestování do reálného světa), Matrix (výběr mezi dvěma botami, naháněčka v kancelářských buňkách) atd. Nemá cenu to vše vyjmenovávat. Co je podstatné je to, že práce s těmito referencemi je v podstatě kompletně náhodná. Proč Barbie odkazuje např. na 2001? Má k tomu nějaké opodstatnění, nebo prostě Greta Gerwig jen flexí to, že zná filmy? Podle mě je to spíše to druhé (znázornit to, že „od počátku věků si holčičky hráli pouze s panenkami miminek“ opravdu šlo i jinak). _____________ Tímto obloukem se vracím zpátky k celkové interpretaci filmu. O čem Barbie tedy ve výsledku vypovídá? Jak už jsem několikrát zmínil, ten film je pro mě chaos, a chtít po chaosu, aby o něčem úspěšně referoval, je těžké. Z tohoto důvodu nemůžu souhlasit s žádnou z všemožných interpretací (ze všech, které jsem viděl mám ale nejblíže k té od Shoe0nHead). ______ Barbie všechny uhranula hlavně svým nápaditým vizuálem a nepřehlédnutelným marketingem. No a kdo chce po filmu víc? Nic víc nedostane.

Psal se rok 2016. Byl jsem mladý a svět ještě normální. Zlaté časy. Shodou okolností jsem byl vystaven tomuto filmu a automaticky jsem ho ve své mladické nerozvážnosti označil za treš. Jaké to překvapení. Sledovat, jak Barbie po většinu stopáže filmu slintá po „nejpopulárnějším sportovci na škole“ mi tehdy nepřišlo nikterak zajímavé či podnětné. S uvedením nového Barbie filmu jsem se k tomuto výtvoru vrátil a musím říct, že to je nakonec úplně normální dobrý film. __________ Věc, na kterou je nutné si během sledování zvyknout je „kvalita“ 3D animace, protože opravdu nedosahuje úrovně Toy story či Úžasňákových, ale na druhou stranu se ani nejedná o animační extrém typu Kozí příběh. Pokud si tedy divák na animaci zvykne, tak se mu představí obstojný příběh o Barbie jako dospívající dívce studující střední školu na americkém předměstí. __________ Celý film je v podstatě o vztazích Barbie s jejími kamarádkami a kluky. Veškeré dialogy o vztazích jsou čistě v platonickém duchu, což z filmu skutečně tvoří dílo, na než se mohou bez problému dívat i děti (to naopak neplatí o nové Barbie, která hojně využívá různé nadávky a sexuální narážky). ___________ Barbie a její dvě kamarádky Courtney a Tia jsou velmi orientované na dosažení vyššího sociálního statusu. Tia se primárně soustředí na školní volby a Courtney je zase nejvíce zapálená do bubnování. Rozdíl mezi Barbie a těmito kamarádkami je v tom, že Barbie ještě stíhá řešit kluky. Courtney a Tiu kluci nezajímají, protože se soustředí na již zmíněné jiné věci. ___ Barbie pracuje ve školní televizi (některé střední školy v USA skutečně TV studia mají – zde video). Dále se také snaží zviditelnit skrze působení v kapele či skrze výrobu lesku na rty schovaného ve zvýrazňovači, jehož užívání pak rozšíří po celé škole. Její touha po získání vyššího statusu ji následně ponoukne ke zpracování reportáže o populárních lidech na škole. Barbie úspěšně infiltruje „trávník populárních“, ale i za cenu toho, že kvůli tomu zdrží zkoušku kapely. Její kamarádky jsou na ni pak o to naštvanější, když zjistí, že ve své reportáži šíří drby právě o nich. Barbie tedy čelí dilematu, jestli dá přednost svému status-seekingu, nebo svým nejlepším kamarádkám. To tvoří hlavní morální poučení filmu – jakou cenu má stát se populárním, když je to na úkor obětování přátelství s nejlepšími kamarádkami? ______________ Zajímavou tvůrčí volbou je taktéž náhled do mentálních pochodů Barbie. Ty jsou ve filmu znázorněny skrze voice-over, jenž divákům osvětluje její myšlenky, když píše do deníku. Samotný deník je také primární magický prvek. Příběh se neodehrává v pohádkovém světě jako jiné filmy o Barbie, ale pohádkový je právě její deník – jelikož vše, co do něj napíše, se vyplní. Zde je také film prezentuje dobré poselství – vedení deníku je jistě dobrá věc. Pro komplexnější sebezdokonalení a mentální hygienu je vedení deníku nutnost. Pavel Juráček approved.   ____________ Poslední bod tohoto výžbleftu zasvětím vztahové dynamice mezi Barbie a kluky na škole. Jako první se diváci seznámí s Kevinem, který je klasický kluk buk puk. Ochomýtá se kolem Barbie, kamarádí se spolu, ale Kevin jí není schopen říct, co k ní skutečně cítí. Když se chce začlenit do společného „dívčího obětí“, tak se na něj Barbie a dvě kamarádky koukají stylem, jakože no hugs for you hlupáčku. Je ji nablízku, a když se Barbie potřebuje vyventilovat, tak ji naslouchá. Když Barbie potřebuje sestříhat reportáž, tak ji s tím pomůže. Když se potřebují dostat na podzimní ples, tak Kevin ZAPŮJČÍ LIMUZÍNU?! Barbie to vezme jako samozřejmost a jede se. __ Druhý kluk je Todd, kapitán fotbalového týmu, klasický zástupce archetypu Chada. Barbie se mu snaží vlichotit: „Nevěděla jsem, že je fotbal tak složitý. Víš, všechny ty signály, co si musíš pamatovat a musíš se udržovat ve formě.“, tím si o to víc utvrzuje, že je to ideální kus boyfriend materiálu. Kevin z toho není zrovna happy, ale stejně s tím nic neudělá. No, takže Barbie po Toddovi slintá, protože… protože… je prostě dobrej, toť vše. Víc se o něm nedozvíme. __________ Ve filmu tedy figuruje několik zápletek, které se navzájem protínají (televizní reportáž, deník, kapela, Ráchel vs Barbie, Todd vs Kevin). Kevin nakonec nemusí ani své city přiznat, protože na ně přijde Barbie sama. Kevin je zaskočen, Barbie je potěšená. Ve finální scéně je pak ale vidět, jak Barbie a Kevin pokračují ve svém přátelském pokecu u televize. Ačkoliv byl naznačen posun v jejich vztahu, tak k žádnému posunu nedošlo. Kevin a Barbie se baví stejně na konci jako na začátku. Kruh se uzavírá. __________ Chvíli by si člověk myslel, že výsledný message filmu je, že být simp se vyplatí, jakožto optimální strategie na získání dívky. Poslední scénou je toto vyznění filmu spíše zamítnuto, tudíž konec filmu úplně nedává smysl, protože si to protiřečí. _____________ Na závěr. Barbie - Deníček není treš, jelikož co se příběhu a celkového poselství týče, tak je to dostatečně kvalitně zpracovaný, promyšlený a poměrně komplexní film (viz celý tento komentář). To se naopak nedá říct o novém Barbie filmu, jelikož ten má příběh velmi jednoduchý. Jako promyšlený film bych ho také neoznačil a myšlenkové poselství je přinejmenším nedostatečně objevné a méně jasné kvůli roztěkané povaze vyprávění. Barbie - Deníček je také vhodnějším filmem pro dospívající dívky. Pro dospívající kluky je ale lepší animovaný Spider-Man.

Chladný a strnulý film o třech ženách (konkr. dvě ženy a jedna holka), které protínají své osudy v oHrOmNé BuDoUcNoStI. ________ Hlavní důvod, proč film nefunguje je, že všichni lidi se chovaj, jak kdyby z nich byly vysáté duše. Herecký výkon robotického psa je naopak uvěřitelnější než výkon skutečných herců. Tento pes také funguje jako hlavní znak toho, že se dění filmu nachází v budoucnosti. Další futuristické vymoženosti film neobsahuje a místo nich využívá standardní předměty, věci či nástroje, které známe z našeho světa. Asi tvůrcům došel budget na další vymoženosti budoucnosti... _________ V současném světě je tolik problémů, o kterých by se daly natáčet filmy. Tento snímek se naopak chce vzdálit od reality co nejvíc to jde - kvůli tomu je film odtržen od standardní lidské zkušenosti. Iluze reálnosti fikčního světa filmu není vytvořena, poněvadž svou snahu poskytnout uvěřitelný příběh nedokáže film naplnit, a to ho činní zbytečným. Mísení soukromých problémů žen s postupně startující hromadnou katastrofou pro mě opravdu nemá žádnou vypovídací hodnotu.  ________  Ale hlavně, že autorka protlačila svůj feministický námět, na kterém ale není feministického vůbec nic. Kdyby film chtěl posílit postavení žen, tak by např. místo policistů během začátku chaosu byly policistky. Tím by ženy ztělesněly své dominantní a autoritativní postavení v rámci filmu. Proč to ale byli muži? K čemu? Muži jsou k ničemu, neměli by tam být, stejně jako tam nebyl otec ztraceného kluka. Nebyl tam a nikomu to nevadí. Stejný postup měl být aplikován na policisty a hasiče. /s _________ Hodně lidí zde píše, že se jedná o katastrofický film, ale co už nepíšou je to, že je jím pouze z jedné třetiny stopáže filmu, zbytek je obyčejné sterilní drama. _________ Jediným důvodem, proč jsem film chtěl zhlédnout, bylo obsazení Martiny Babišové. Ta zde měla pidi-midi-mikro-roli, ve které Haně jen během sekundy řekne, že stanice metra jsou uzavřené (v titulcích je uvedena jako "Koordinátorka dopravy"). Ani jí není vidět do tváře během toho, co to říká. Otřesné. Naprosté zklamání. Nejlepší herečku dají do tak nevýrazné role. Pfffff, ostuda.

Další přírůstek do sbírky technicky zdařilých, ale po obsahové stránce zcela nezvládnutých studentských krátkých filmů. Totiž mít skvělou natáčecí techniku a kvalitně namaskovanou Martinu Babišovou jako hlavní herečku k mému osobnímu diváckému uspokojení opravdu nestačí. Naopak to ale určitě stačilo bambilionu porotců z všemožných noname filmových festivalů, na kterých tento snímek získal ocenění. _______ Hlavní problém filmu je fakt, že je totálně o ničem, je plný klišé a neprezentuje žádnou výraznější tvůrčí invenci. Téma domácího násilí ve filmu není nikterak zpracováno, spíše jen poskytuje jakýsi pochybný rámec pro nácvik využití plejády hororových vizuálních a zvukových efektů. ____ Jediná věc, co se mi líbila, byl hezký detail na oči hlavní hrdinky. Ten byl ale následně utopen v celkové vyprázdněnosti filmu, takže sám o sobě nic nevypovídá. _______ Martině bych přál roli, ve které by hrála postavu s chytře pojatou vlastní individualitou. Tato šablonovitá postava mě nebavila, protože by ji mohla v podstatě hrát jakákoliv herečka.

Kdyby byly veškeré příběhy v tomto „filmu“  vyjmuty a použity jako jednotlivé díly seriálu, tak by alespoň ta křesťanská propaganda byla jaksi usledovatelná. Film na více než hodinu působí jako smrtelná dávka, nejen propagandy, ale hlavně dokonale systematické jednotvárnosti. Motiv nekonečných detailů na jednotlivé ryby je nejvíce ubíjející. Taková je většina filmu, protože VĚTŠINA FILMU JSOU JEN DETAILY NA NEMĚNÍCÍ SE TVÁŘE RYB, ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. _________ Už chápu, proč se Ježíš nechal ukřižovat.