roorybacky

Moje nejvyšší očekávání byly bezezbytku naplněný. Film je nádhernou poctou kinematografii jako takový. Je natolik audiovizuálně vymazlenej a stylovej až při jeho sledování člověk slintá. Obsah a forma jsou zde v dokonalym souladu. Tarantino extrémně pečlivě a postupně komponuje příběh, stupňuje napětí a vrší další a další dokreslující detaily, aby vše vygradovalo do dechberoucího závěru, kterej celej film krásně zastřeší a zceliství. Cliff Booth je největší borec ever, srovnatelnej dokonce se samotnym Clintem Eastwoodem. Těším se na případnou rozšířenou verzi a mám opět nejvyšší očekávání od Tarantinova následujícího, desátýho, dle něj svýho posledního (SNAD NE!!!) filmu. Hey, you are real, right? I'm as real as a doughnut, motherfucker.

NA TENHLE FILM BY SE MĚLI PODÍVAT ÚPLNĚ VŠICHNI. Naprosto v pozitivním slovasmyslu zdrcující protikřesťanský/proevoluční soudní drama. Ukazuje čirou hrůzu extremistickýho náboženství, který šíří strach a nenávist. Otázky zní: Je onen strach z pekla, který křesťanství šíří mezi svoje věřící, opravdu žádoucí? Je žádoucí ona nenávist vůči nevěřícím, kterou křesťanství svým následovníkům vštěpuje? Opravdu je potřeba lidi strašit tím naprosto nejhorším představitelným trestem, aby se chovali morálně správně? A je opravdu křesťanská morálka tou jedinou správnou morálkou? A je ono utěšování věřících sliby, že pokud budou poslušně následovat náboženský doktríny, tak půjdou do nebe, žádoucí? Činí je to opravdu lepšími lidmi? Nebo je to činí pouze vyděšenejma a proto i poslušnejma ovečkama? A i kdyby je to lepšíma lidma činilo, není špatně to, že k tomuto žádoucímu chování dospěli na základě strachu ze s nejvyšší pravděpodobností lživý manipulace? Ve filmu je krásně (hnusně) vidět kterak náboženský fanatici odmítaj naslouchat svejm antagonistům, kterak odmítaj kriticky uvažovat, racionálně argumentovat a především bejt upřímný a nelhat; namísto toho se snaží nevěřící zesměšňovat a vyhrožovat jim peklem za to, že si vůbec dovolili se jim postavit. Scéna ve který kněz posílá do pekla svojí vlastní dceru je dokonalou ukázkou nezměrnosti zla, který náboženství může vyvolat, a to i v dobrejch lidech. Náboženství zde stojí v kontrastu s pokrokem, v kontrastu s pravdou, v kontrastu s vědou, v kontrastu s rozumem, v kontrastu s dobrem. I do not think about things that I do not think about - Do you ever think about things that you do think about?

Hned první záběr filmu na rozbouřený bleděmodrý moře je naprosto nádhernej. A stejně tak nádhernej je i veškerej audiovizuál filmu - krásný barvy, záběry působící jako fotografie/obrazy (nejvýmluvnějším příkladem budiž detaily Phoenixova obličeje) a Greenwoodova hudba, ač nenápadně, tak přesně dokreslující celkový vyznění. Phoenixův hereckej výkon je pro mne největším hereckým výkonem vůbec a nutno podotknout, že ten Hoffmanův je rovněž geniální - oba do ztvárnění svejch postav dávají naprosto všechno a je to sakra vidět. Aby těch superlativů nebylo málo, tak "processing scene" je pro mě jednou z nejlepších filmovejch scén vůbec - absolutní masakr a téměř dotek transcendentna (jichž je ve filmu hned několik)... A co je docela zváštní, že s každym dalším zhlédnutím objevuju ve filmu víc a víc humoru. Především Hoffmanova postava je nádherně zvrhle pompézní, patetická, nicotně a přitažlivě tautologicky a snad i patafyzicky působící zrůda a mě šíleně baví v ní lehce masochisticky nalézat zalíbení a smát se většině toho co říká, co dělá a jak se tváří. Avšak v konstrastu s tím je pro mě vrcholem filmu a capella zpěv písně Slow Boat to China při posledním setkání Freddieho s Mistrem. V závěrečné sexuální scéně podle mne PTA tak trochu vzdává poctu Stanley Kubrickovi a jeho poslednímu filmu Eyes Wide Shut. Are you lying? - No. - Are you a liar? - Yes.

I like Kools... A minty flavor... :)))

Čirá audiovizuální nádhera, dokonale stupňované napětí, přesvědčivé herecké ztvárnění, absence hluchých míst, ukázkově účinné využití detailů tváře. A jakožto celek enormně mrazivé a silné.

Fuckin' Marnie! Mar-fuckin'-Nie! Fuckin' marný to je... Přesně 55 let starej zářez na pažbě a přesto takovej nářez! Hodně netradiční příběh, vrchol subverzivity thrilleru 60. let. Connery jakožto Bond trochu jinak, krásná ženská představitelka Tippi Hedren a krásně se táhnoucí příběh. Mohlo to bejt o něco kratší a svižnější a bylo by to za plnej počet, ale i takhle to byla lahůdka. Přesně jak jsem čekal dle kulervoucího názvu. EDIT 08112020: Naprosto zničující nářez.

Ta bublanina... musí bejt zejtra… ráno... tady! :)

Napotřetí jsem to konečně docenil na plnej knédl, na plnej knedlík! Neskutečně bizarní a přitom hluboce lidský. Konec skutečně dojemnej a solidně deziluzivní. Nemám moc slov, je to pecka, podobně kvalitní jako Malkovich. Cage umí, a ne že ne. Tímhle filmem to dokázal asi nejvíc ze všech.

Málokdo ví, že film měl původně o 40 minut déle, byla v něm celá další linie zahrnující gamblerské šarvátky Sydneyho a mladého zuhelnatěle humorného P. S. Hoffmana a jednalo se o skutečný epos, který byl jednoznačně nejlepším Andersonovým filmem. Ano, ještě lepším než Punch-Drunk Love! Teď vážně, fakt nechápu proč jsem tomu filmu nedal pětihvězdu, když je to taková pecka. P. B. Hall neuvěřitelně zuhelnatělej wisdomák, C. Reilly klasa jako vždy, Samuel L. Jackson badass motherfucker who have had this with those motherfuckin' snakes on that motherfuckin' plane a okouzlující Gwyneth Paltrow (need to check her out more). Tak nějak jsem prostě čekal po výtečnym začátku nějakej přesvědčivější a hlavně intenzivnější nářez. Je to taková šestáková historka, která hodně rychle uteče, ale moc se toho v ní nestane. Jakožto debut je to nicméně hodně slušný.

Pěknej film, téměř na 5*. Bezchybný herecký výkony, citlivá režie, solidní scénář s hodně silnejma momentama a skvělá hudba. Zde vyřčený výtky vůbec nechápu, ale to už tak bejvá. Prý že herci neměli co hrát? No to teda měli.