Jossie

Jako příjemná oddechovka se to dalo, už kvůli výběru herců (jen ten Will Ferrell jako chlap, do kterého se na první pohled zamiluje dívka formátu Nicole Kidman, mi tam těžce nesednul). Příjemné zpestření bylo to čarování. Takže vypněte mozek a bavte se.

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá.

Moc mě potěšilo, že ten příběh velkého přátelství a velké lásky vyprávěl právě Ivan Mistrík, herec, kterého jsem mívala moc ráda. Krásný film, smutný, jen mě při něm tak napadlo, že někteří lidé by se snad raději neměli zamilovat a zůstat raději šťastní a bezstarostní ve svých horách.

Celkem dobře se na to dívalo, byla to taková jednoduchá detektivka s uměleckým pozadím. Trochu mi vadily ty podivné herecké výkony, moc jednoduché vyřešení celého případu tří vražd a hlavně ty charaktery postav, především u mladé dvojice, která byla chvíli naprosto bezstarostná a vzápětí strašně vystrašená a celé to nepůsobilo nijak přesvědčivým dojmem.

Já toho Russela Crowa tak nemám ráda, ale on je tak dobrý herec, do toho výborná Renée Zellweger a Paul Giamatti, dobře zpracovaná stará Amerika za hospodářské krize a jeden přestárlý boxer, který to kvůli rodině dotáhl hodně vysoko. Mně se na to dívalo moc dobře, i když uznávám, kalkul na Oscary to určitě byl.

Pěkná kamera.

On ten film ze začátku vypadá podivně, postava Hannah mi dokonce dost dlouho lezla na nervy, než jsem ovšem zjistila, proč je taková, jaká je. Velmi pěkné, smutné, citlivé psychologické drama, založené na mnoha rozhovorech. A přitom se tam zase tak moc nemluvilo. Herci byli výborní.

Mělo to velmi působivou atmosféru, příběh také ušel, jen ten konec a hlavně návštěva pod vodou už bylo na mě trochu moc. Ale pokud si chcete užít depresivní atmosféru, tak určitě doporučuju.

Dva životní ztroskotanci se potkají na na velmi smutném místě (mimochodem korejské vězení vypadá jako skromnější hotelový pokoj). On čeká na smrt a ona se o smrt stále pokouší a to sblíží dva lidi, kteří se na samém začátku viděli téměř s odporem. Pomalu plynoucí, zajímavý příběh, který mě přes velmi silné téma nepřesvědčil o plném hodnocení, ale i tak je velmi dobrý.

Uznávám, že to byl dost podivný propletenec žánrů (komediální prvky, do toho drama, akční scény, horor) a že samotné monstrum nebylo nic moc, ale já se neuvěřitelně bavila a 119 minut mi uteklo ani nevím jak. Navíc u Korey je prostě nádherné, že nikdy nevíte, jak to dopadne, kdo zemře a kdo přežije a tohle je přesně ten případ. 4.12.2011 jsem to viděla podruhé na Filmasii a prohlašuju, že obludka je náhodou moc povedená a režisér je sympaťák a mám jeho podpis.