vitapavlik

Vskutku je to dojemný snímeček, u kterého s nemusíte příliš soustředit, tempo je spíše vláčné, do detailů se nezabrušuje, ale přesto jsem na konci odcházel spokojený, s tím, co jsem viděl, a film bych rozhodně doporučil.

Netradiční způsob života, který je vyobrazen v tomto snímku, který se provokativně vzpírá filmovým konvencím a zvláštní pozornost si zoufale vyžádá až na konci, kdy po ukrutné stovce minut zjistíte, že film snad není takový nesmysl, jaký jste si do teď mysleli, že je, ale přece jsem přesvědčený, že oněch 100 a něco minut se dalo strávit lépe. Myslím si ale, že pro spoustu lidí může být tento film inspirativní, byť to tak nebylo u mě, na začátku je film vtipný, uprostřed nudný, na konci (trochu) zajímavý, abych jenom nekřivdil, nemyslím si, že je film špatný, ale možná tady vážený pan Fincher vydal do slepé uličky představující námět proměny života pošetilého protagonisty sbírajícího švédský nábytek.

Sto lidí, sto chutí. Sto a třináct minut má tenhle film který mě příliš nebavil nebavil. Myslím, že by mě nebavil, ani byl-li bych zhulenej fajnovou bílou vdovou, kterou pan geniální drogový byznysmen v této "sofistikované akční komedii" pěstuje po celé Anglii, a pak když se znaží prodat to nějakýmu výsostnýmu pošahanýmu hipsterovi, tak ten než se rozmyslí jestli chce koupit tadytu kanabinoidovou frančízu, tak já už jsem ze 3/4 spící člověk, a to filmu budiž pomoženo, že zbývající čtvrtina byla způsobena malou potřebou, radši nežli filmem samotným.

Není nic lepšího, něž jeden muslimskej šprtík, co se čirou náhodou zamotá do něčeho, z čeho by mohl být pěknej průser, když ho odchytnou policajti, a zatímco nevinně sedí na lavičcce ve vazbě, si ho odchytne pochybnej právník doufající v nalezení dalšího zoufalého buřta, kterého pošlou do chládku tak jako tak, jako poslední kousky popcornu v misce, kterého mimochodem budete potřebovat hodně, neboť tvůrci vší kreativitou zachycování ponurého nespravedlivého prostředí zapomněli točit taky děj, takže kromě popcornu budete kousat se i nudou, a nebudete jediní, kousat se budou i Nasir s jeho právničkou, po tom, co se na něj ve věznici usmála štěstina a jako zázrakem tam narazil na podporu od kapitána věznice, který ve své cele úřaduje chod věznice, toho týpka, jak ho všichni respektujou a má ve věznici splněny všechny životní potřeby, div nemá v té cele i klimatizaci. Drama by to ale mohlo být, jak jsem říkal, dramatičtější, to se na mě nezlobte. Během scén kdy si John maže nohy krémem můžete klidně zčeknout instagram a efbíčko,

pořád trochu pomalejší ale už je ta hodinka mnohem stravitelnější

První díl je takový utahaný, Nasira je mi trochu líto, ale jsem zvědavej jak se to vyvrbí, fakt je, že příliš dramatický to nebylo, dokážu si představit že to má místo 80 minut třeba 40.

Ztvárnění do extrému vyhnané konspirace stojící za Míšovou nesmyslnou smrtí, která zakončila zahovnostojící čtvrtou sérii, bylo sice líbivé, jak se Michael dostává z hoven, do kterých jej ponořil kudrnatý chlapík, který je mocnější než kdokoliv v USA, ale jako celkový obraz byl chabý, když se točil, celou dobu jenom kolem Michaela, kteréhož znovuobjevení bylo po větší část série velice nesmyslné. V porovnání s konečnou 4. sérií to ale tvůrci neprotahovali a líbilo se mi to víc, takže za to palec nahoru a dvávám 4 * .

Jako fanoušek filosofie, kterou Zdenda vedl v Ano šéfe! a taky v rozhovorech, které se rozhodl svou přítomností poctít, to nerad říkám, ale tahle tupá slátanina mě za dva díly zvládla přesvědčit, že si v budoucnu nezaslouží pozornost ani čtverečního milimetru mojí drahocenné sítnice, a to pro blbé kecy majitelů, trapnotrapné převleky a předstírání skrytých kamer v kuchyni, kde si zřejmě kameramani udělali studio týden dopředu, aby tam dostali hezký dramatický záběry, na které budou pak ubrečení účastníci superšéfa civět u Zdendovy telky. Kdo by to byl řek, však on pan režisér taky nerežíroval nikdy nic dobrýho.

U tohoto filmu bylo zvláštní, že jsme v kině nemohli ani kousnout do popcornu, neboť je film skoro němý, ze začátku jsem si myslel, že se v kině porouchaly reproduktory nebo co. Za mnou jsem zpozoroval i ostatní, co si donesli křupky a pak se je úzkostně snažili tiše kousat a u hlasitých scén se hodovalo. Člověk po třech hodinách u filmu pořádně neví, na co se koukal, protože během spousty obdobných omšelých a bezduchých epizod už akorát přemýšlí, jak po příchodu z kina doma spásne večeři a půjde spát. Stejně mi ale snímek přišel zajímavý, dobová věrnost by se vytknout nedala vytknout.

nenechte si ten seriál zkazit a na poslední dvojdíl se n e d í v e j t e.