Priaxxa

Moc jsem od seriálu nečekala a to bylo dobře. Atmosféra fajn, zajímavá hudba, neokoukané tváře. Dvě hvězdy dolů za (pro mě) docela pitomé rozuzlení a taky za to, že se postavy občas chovaly fakt debilně (Jakože, ve třídě jsou s námi dvě šikanátorky a jsou to ty největší borkyně? Dvě nejlepší kamarádky, ale jedna druhý vůbec nevěří? Otec mrtvýho kluka přistihne dvě holky, jak mu prohledávají pokoj, a jako okej, cool, pokecáme si o tom, jakej to byl zm...?) Nejlepší pro mě byly první díly, kdy to fakt vypadalo na parádní duchařinu. :)

Tohle byl totální úlet... A ne v dobrém. Postavy se chovají skoro od začátku až do konce prvotřídně pitomě, kleptomanem Mathiasem počínaje, přes „AJ, get to the ground!!!“ a „I'm calling the cops“ Nari konče. Začátek kupodivu navnadil, ale pak už to šlo všechno šupem dolů. Jako takhle, jestli si z toho má divák vzít ponaučení, že krást se nemá (nemá, ale to snad normální člověk ví, ne?!)... Jediná hvězdička za začátek a za to, že jsem se u tohohle „hororu“ mistrovsky bavila naprostou tupostí jak scénáře, tak konání jednotlivých aktérů.

Kdysi jsem se rozhodla, že moje dcera, jestli nějakou budu mít, se bude jmenovat Vanda... Dítě vlků jsem jako malá hltala, prozíravý děda filmy tehdy natočil na kazetu a já si to pořád chtěla pouštět! Ta atmosféra byla děsivá a příběh taky drsný. Jeden z nejoblíbenějších filmů (spíš trilogie) mého dětství!