mcb

Abraham Lincoln a film plný vnitřních rozporů. Na jednu stranu smrtelně vážně míněná biografie amerického prezidenta obohacená o všechen povinný patriotismus a otrokářské motivy zasazená do reálného historického pozadí, na druhou stranu braková řezničina, která se neštítí ani anarchistických formálních postupů (čili epileptický střih a zrychlení/zpomalování obrazu), jež jako by z oka vypadly duu Neveldine/Taylor. Bekmambetov si na rozdíl od Wanted neujasnil, čeho chce dosáhnout, tak se neustále pohybujeme na škále brutálního béčka z ranku "party filmů" a snahou udělat z něčeho tak absurdního jako Abraham Lincoln: Lovec upírů film s poselstvím. Pár pěkných přepálených scén (házení koněm, vlak), v jejichž duchu se měl celý tenhle nevydařený experiment nést, bohužel nezachrání unyle odvyprávěné střípky ze života 16. amerického prezidenta, které jsou poslepovány do smysl nedávajícího příběhu táhnoucím se napříč desetiletími. Skloubení reálné historie postavy s brakovou estetikou Timurovi zkrátka nevyšlo tak, jak předpokládal. 4/10

Jeden z nejlepších autotematických filmů, které jsem kdy viděl. Geniálně propracovaná mystifikace v každém ohledu.

Extrémně naivní předobraz dobrodružných snímků s příchutí romance, který bohužel po všech stránkách překonávají jeho pozdější napodobitelé.

Epic has a new dimension. Do posledního puntíku propracovaná scifi manga. Oslňuje nejen akčními sekvencemi, ale i složitým existencionálním příběhem, psychedelickou hudbou a především dechberoucím a velkolepým závěrem. Zároveň se stává filosofickou esejí do budoucna. Jistě, ze začátku začne pro diváka jistá dezorientace, ale po čase se naladí na správnou strunu a už to s ním jede jak na horské dráze. Nedá se uniknout, Akira vás totiž totálně pohltí....

I přes to, že se jedná v kontextu budoucích filmů s podobným tématem (Tropická bouře, Dostaň ho tam) o velmi korektní kopání do showbusinessu, pořád je to hodně pohodová zábava, kterou drží nad vodou hlavně sympatické postavy a zábavné hraní na stereotypy. Jenže žádný ultimátní popkulturní nářez se nekoná, v druhé půli se Pegg a spol. vrhají do standardní romantiky, kterých se v kinech za rok urodí desítky. Komu však ke spokojenosti stačí velebení Felliniho, může si klidně hvězdičku přidat :)

Křehkou naivitou a přímočarostí protkané epické fantasy dobrodružství, která se chová všelijak jinak, jenom ne dětsky. Jistěže scénář je jen sbírka stokrát ohraných klišé a pravd, ale stejně jako v případě Avatara (kterému se celý příběh náležitě podobá) strhává svým jednoznačným smyslem pro dobrodružnou podívanou se vším, co k ní patří. Výborná akce, skvěle načasovaný humor a emocí, co nevydá za rok celý Hollywood. Retrospektivně se jedná o jeden z nejlepších filmů o dracích vůbec.

It's gonna be legen..., wait for it, ...dary!! A takový je celý seriál, který dokonale naplňuje pojem sitcom. Update: Kvalita jde bohužel s pátou a šestou sérií tak rapidně dolů, že musím ubrat. Tenhle zpočátku dokonalý seriál si tak zoufale špatně napsané epizody nezaslouží.

Klasická přímočará komedie s klišé na každém rohu. Ale obalená v neodolatelně vtipném podání se skvělě šlapající dvojicí Wilson-Vaughn. Kadence vtipů je pečlivě rozmístěna po celé stopáži, takže není šance, že by někde spadla do nudné žvatlající vaty. Jedna z nejlepších komedií posledních let vyjma Appatowova universa.

Temnější pokračování vikingské (ne)pohádky, které nejvíce škodí snaha vyhovět dvěma typům diváka - tomu dospělému a tomu dětskému. Jak vycvičit draka 2 je hlavně v prostřední části dechberoucí fantasy s pochmurnou atmosférou, za kterou by se nemusel stydět žádný hraný film, v nadbytečném závěrečném aktu (nadbytečném v tom smyslu, že jde pouze o prostřední díl trilogie, tak nemusí mít stoprocentně uzavřenou zápletku) mu podráží nohy druhé akční finále, které usvědčí v tom, že pořád sledujeme především dětský film, jenž musí nevyhnutelně skončit podle dané hollywoodské šablony. Každopádně jde stále o strhující přehlídku prvotřídní animace a ukázkových akčních scén, z nichž největší podíl na výsledku mají samozřejmě dva pánové - John Powell a Roger Deakins. Bez nich by byl Drak zřejmě jen poloviční.

Naprostá paráda. Předobraz klasických snímků o dětských hrdinech (Stůj při mně) je zde říznut soudním dramatem zabývajícím se rasovou nesnášenlivostí. Nejde však jen o povinný nadbytek filmu - vážné soudní přelíčení brilantně doplňuje strukturu snímku, jenž je vyprávěn z dětské perspektivy, z pohledu nezatíženého, snažícího se pochopit svět dospělých. Vychytralý scénář s mnoha rozehranými motivy, které se podařilo udržet pohromadě, chirurgicky přesný moralista Gregory Peck a úžasní dětští herci dělají z Jako zabít ptáčka netradiční odklon od klasického schématu soudních dramat a zároveň i nezapomenutelný film s přemýšlivým poselstvím.