Gemini

V prvé řadě je nutno říct, že sledovat takovýto film v televizi je urážkou jeho tvůrců, kteří dali (pro závěrečnou dvacetiminutovku) dohromady obrovský cirkus v nejlepším smyslu toho slova - uvědomte si, že se vše včetně natřískaného sálu Moulin Rouge a mnoha desítek účinkujících, nacházejících se v jednom okamžiku "na place", točilo s živými herci. Jean Gabin zde dokazuje svoji uměleckou všestrannost, energii a komediální um (ovšem pozor, French Cancan není žádná třeskutá řachanda), Jean Renoir své umění vylíčit atmosféru neopakovatelné doby a génia loci Montmartru, a všichni společně pak svou příslušnost k jedinému národu světa, který je schopen a ochoten s hrdostí označovat výskající štětky ve spodničkách a podvazcích za kulturní dědictví:) V podstatě by se dalo říct, že dějově jde o operetu, která se z rozverné galantní veselohry nakonec zvrhne v jeden z nejrozmáchlejších muzikálů, jaké byly kdy k vidění. Nejsem ale nejvhodnější divácký materiál pro podobné snímky, takže se přes všechna uvedená pozitiva nedokážu přinutit dát osmdesátku - na to ve mě film vzbudil příliš malé zaujetí. V kině by to možná bylo jiné, ale takhle nemůžu dát víc než 70%.

Klarinety jsou velmi zvláštní film - na jedné straně stojí příběhově naprosto za..., a je až bolestivě zjevné, že jde jen o dost chabě seřazené scénky jako u nepříliš promyšleného estrádního pásma. Jenže tomu "jen" patří uvozovky zvíci sebevědomí našich dvou posledních prezidentů dohromady (je to sice obtížně představitelný rozměr, ale zkuste to;)), protože díky tomu, co předvádí Vlastimil Brodský, Bohumil Šmída a další herci ve vedlejších rolích, kteří dělají tu "výplň" mezi hudebními čísly, to je samo o sobě velmi dobré. A ta hudební čísla jsou naprosto úžasná - z "Vy byste pořád seděla..." v podání Hany Hegerové, Waldemara Matušky a Karla Gotta, tryská živelnost a létají jiskry. Takže i když je to víc než cokoliv jiného pomník zlaté éry SeMaForu, patří se projevit náležitou úctu a nad "filmovými nedostatky" tohoto filmu přimhouřit oko. 80%

Inu, říká se "dobrého pomálu"... a to pro "večerníčkovou" tvorbu posledních let platí stoprocentně. Nejmenší slon ale patří do toho "pomála", a je o to cennější, že jde o první skutečně zvládnutý 3D animovaný krátkometrážní seriál (vidíte, že "večerníček" zní líp;)). Kdybyste to náhodou nevěděli, tak v Africe nosí děti - včetně sloních - plameňáci;) Jsem nadšen, že si ČT objednala druhou řadu, která je naprosto srovnatelná s tou první. A mimochodem hudbu prý dělá nějaký Jan P. Muchow... asi nějaký nový zahraniční střelec nebo co...:)) 80%

Poctivá ruční kresba s dokonale magickou atmosférou, která místy vzbuzuje obavy z toho, co se může stát, a vůbec pracuje s emocemi v nebývalé šíři... obrovskou zásluhu na síle snímku má hudba Howarda Blakea, protože v hlavní části filmu se nemluví. A hraný prolog s Davidem Bowiem v roli muže vzpomínajícího na to, jak jako malý kluk jednoho kouzelného dne postavil sněhuláka, samozřejmě taky není na škodu;) Chápu, proč je z toho v Británii i jinde povinná položka vánočního televizního programu. 90% PS: Žádný Santa, a už vůbec ne Klaus, tady nejsou - je tu jen poctivý anglosaský Father Christmas:P

Na třetí pokus už bohužel můžu říct: "A je to tady." Třetí Expendables jsou hlavně oproti dvojce velké zklamání. Samozřejmě že o příběh tu moc nejde, ale pospojování jednotlivých scén je prostě něco, čemu se určitá pozornost věnovat musí - zvlášť když už existuje něco jako Serbuan Maut 2. A pokud tohle není úplně na té správné úrovni, a hlavně nezbytný výběr kandidátů probíhá tak, že k angažmá stačí nakopat zadek pár ožralům na parketu, pak se můžete upínat už jen ke hláškám, týmové chemii a vizuálním vychytávkám v akčních scénách. Jenže... původní tým se "radši" ze Stalloneho vůle rozpustí, aby nepomřeli ve válce (ano, válce) s opravdu povedeně zlou sviní Melem Gibsonem, mlaďáci jsou až na Rondu Rousey nezapamatovatelní a mně zcela ukradení a Banderas hraje překvapivou roli, která se kvůli kulometné dikci ale hodí spíš pro Policajta Z Beverly Hills než Mariachiho. Jenže2... přibyly tuny CGI (hlavně "spektakulární" tankové a davové scény a demolice budov, ale taky helikoptérová mise pro staříka Harrisona Forda, usazeného zcela viditelně v simulátorové sedačce, kolem které se kývalo s kamerou...) a podivných kamerových vyfikundací. A Jenže3... je to celé PG-13. Nutno ale uznat, že bojové scény "tělo na tělo" jsou svižné a oku libé (tedy až na Gibsonův final fight, kterým má film vrcholit, ale místo toho jde o největší výsměch v celém filmu) - čímž se oklikou vracíme k Serbuan Maut, protože režisér Hughes (jehož bych nejraději přejmenoval na Huggies) má přivést na svět jeho americký remake... S tím, co jsem viděl tady, o něj mám docela obavy, protože na rozdíl od prvních dvou dílů Expendables bych u třetího hořce litoval, že jsem vyhodil peníze za lístek do kina. Dobrého je tu pomálu, a většina toho, co v téhle sérii bylo a fungovalo, zmizelo a bylo nahrazeno něčím slabším/nefunkčním. 50%

Po skvělém filmu o Věře Čáslavské přichází Olga Sommerová s dalším dokumentem o unikátní ženě, která se po zásluze navzdory protivenstvím osudu stala legendou, a nepřestala přitom "být svoje". Jak dokazuje třeba naprosto promrhaný potenciál dokumentu o Josefu Váňovi, ani u takového "materiálu", jakým on nebo Marta Kubišová nesporně jsou, se nejde spoléhat na to, že osobnost udělá dokument o sobě zajímavým sama, takže stačí běhat jí za zadkem s kamerou. Naštěstí Olga Sommerová ví velmi dobře, co a jak je potřeba udělat, aby bylo řečeno pokud možno vše, mělo to hlavu a patu, a hlavně to nebyla typizovaná série záběrů mluvících hlav. Je tak použita spousta archivního materiálu jak hudebního tak (méně) i filmového - kdy ke každému z nich je potom v rozhovoru dodáno něco dalšího, nějaká vzpomínka, postřeh, nebo "jen" trocha sebeironie a určitého životního cynismu. Zřejmě v nějaké předtuše jsem to napsal už u Věry 68, ale sem to pasuje mnohem lépe. Takže - kéž bychom měli víc Kubišových než Vondráčkových... nemluvě o Hanychových nebo Štikových, že:P 90%

Autorský tandem Twohy-Diesel chtěl při budování trademarku Richard B. Riddick po veleúspěšné komorní Černočerné Tmě "zkusit něco jiného". A tak nabrali hromady peněz od producentů (a rád bych věřil tomu, že výsledek je z velké části zaviněn tlakem osob stojících za kapitálem) a rozmáchli se k velkolepému a velmi zajímavě obsazenému příběhu o záchraně osudu celého vesmíru... což se jim tak nějak zvrhlo ve fantasy (ano, fantasy - ve sci-fi kulisách) o boji dieselového antihrdiny proti bandě fanatických posluhovačů kultu smrti. Což by samo o sobě ještě nemuselo být špatné, protože bitky především na nože jsou v podání Riddicka vždy povedené, ale to by se od toho nesmělo pořád podivně odbočovat do nadpřirozena, příběh by nesměl být tak zvláštně překombinovaný, a hlavně by celý film musel proboha trochu fungovat. Nějakým kouzlem se tvůrcům daří nechat diváka zcela chladným, ať se na plátně odehrává cokoliv - a že toho není málo (třeba běh na třicet kiláků v lávovém poli, LOL) a vypadá to víc než slušně (včetně Thandie Newton, která tehdy ještě nebyla chrastící klon Victorie Beckhamové, ale plnohodnotná ženská). Daleko raději komukoliv doporučím, aby si zahrál výtečnou (a nedoceněnou) hru Chronicles Of Riddick: Escape From Butcher Bay, shodou okolností z téhož roku (ačkoliv remasterovaná verze v jednom balení s Assault On Dark Athena, třeba z GOGu, je lepší než první vydání;)). Ta zvládla mix žánrů téměř dokonale - filmové Chronicles Of Riddick naopak jako kdyby netušily, co si se sebou počít. 50%

Dark Fury mělo smysl (a styl) - tohle je naprosto zbytečná polovsuvka (to důležité se děje i ve třetím hraném Riddickovi), která je navíc i docela hnusná, ehm, pardon, vizuálně svébytná;) Tyhle polohýbací comicsy normálně neuznávám - u Watchmenů jsem nicméně udělal výjimku... u Blindsided mě to ale ani nenapadne. Včetně bonusu za to, že Diesel neodflákl ani tenhle pidikousek frančízy jménem Richard B. Riddick a opět brumlá jeho hlášky zcela sám ve své vlastní osobě, je to na 50%.

Animované zjevení z jiného světa. Beze slov, jen s hudbou, imaginativní, přátelské, ideální pro děti všeho věku. Faktem je, že v některých dílech jsem moc netušil, která bije, a jedna z postaviček, která vypadá jako že nemá nohy, ale jednokolo (znáte od Večerníčka;)), nosí černou kapuci a na jedné ruce má maňáska z ponožky, vypadá při prvním kontaktu docela děsivě:) Ale tento první dojem je chybný - stačí pár sekund, abyste poznali, že je to jen další neobvyklá přátelská figurka. Saari rozhodně stojí za vidění, a při pomyšlení na to, že je to párminutový filler, který by tím pádem mohl dokonale nahradit zrůdné klipovité řvoucí podbízivé reklamy na zcela zaměnitelné hračky (i "hračky"), si říkám, že na jejich zákonném zákazu je něco setsakra přitažlivého - a velebím veřejnoprávní televizi, která reklamy nechrlí - a místo nich vysílá právě třeba Saari. 80%

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem.