Gemini

Největším šokem pro mě byl Tom Selleck v hlavní roli. Když máte někoho zafixovaného jako týpka z nenáročných filmů (ať už komedií nebo westernů), docela to překvapí. No a to je taky zhruba vše, co by mohlo někoho, kdo se trochu zajímal o historii a viděl nějaký ten starší válečný film, překvapit. Dnes už prakticky tradiční historky "Ikeu, potřebuješ praštěnýho kavaleristu," a "Jen pro jistotu," se tu sejdou hezky na jednom místě a je to svým způsobem nové a dobré. Co je však daleko lepší - tato "rekonstrukce" se dokázala vyhnout přehnanému patriotismu a patosu...díky čemuž může ovšem místy působit trochu těžkopádně. Naštěstí je stopáž velmi rozumná, nehledě na to, že u tak významných událostí se snad ani nudit nelze. A za obzvláštní potěšení (mého poněkud protifrancouzsky zaujatého já;)) v podobě osoby budoucího monsieur le presidenta dám deset procent navíc. A je z toho velmi slušných 70%.

Natěšený na poctivou francouzskou špinavou detektivku jsem se střetl s velice dobrou první hodinou a podivným zbytkem filmu. Některé věci se dějí tak nějak zvláštně jakoby mimochodem, v jediném záběru; zkrátka měl jsem poněkud jinou představu například o časovém intervalu osmi let, o využití postavy poctivé policistky, a vlastně o závěru Války Policajtů vůbec. Nicméně, pozitivní pocity převládají a objektivně vzato nemám žádnou výtku nezaloženou na osobních názorech či pocitech, takže hodnocení 70% s tím, že příležitost podívat se znovu určitě využiju.

Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka.

Houby Tmavomodrý Svět, tohle je poctivý válečný film o našich i cizích letcích za bitvy o Británii. Nechci Svěráka hanět, doba je prostě jiná a filmařina taktéž, ale bližší než love story z anglického venkova je mi bližší Polákův pohled. 90% pro jeden z klenotů českého i světového filmu.

Hitch je romantickou komedií "s myšlenkou", stejná třída jako Po Čem Ženy Touží, kterýžto snímek měl ovšem působit tak nějak elegantněji a decentněji (a obdivovat Helen Hunt;)). Hlavní hrdinové Hitche jsou tak o deset let mladší, nicméně jsou stejně úžasní a bohatí a také se motají v poněkud vyšších kruzích - ale holt působí jako pachatelé věkem blízcí a jsou "akčnější", viz vysílačky, vodní skútry atpd. Vlastně celý film je o namlouvacích manévrech, o snaze zaujmout, a možná budu za skeptika a cynika, jenž ztratil víru, ale myslím si, že to celé dost idealizuje. A proč ne, tenhle žánr na tom stojí, a kdyby měl každý kus vypadnuvší z filmařských dílen takhle povedený scénář a výzor a jiskru, byl by to důvod k hodně velké spokojenosti. A ještě něco zajišťuje Hitchovi plusové body - je to naprosto úžasná a úchvatná Eva Mendes, kterou si snad každý člen štábu předsevzal učinit nezapomenutelnou. V každém předvedeném modelu je zkrátka k nakousnutí. Něco podobného bylo k vidění v případě Salmy Hayek v zlodějské romanci Before Sunset, ale tam šlo o karibskou pohodu a ne o to, co při troše štěstí a dámského vkusu můžete potkat v ulicích, což činí Evíka o kousek zajímavějším;) No, dost jsme si zaslintali a je čas říct si něco o té "myšlence" - kleopatra to trefila naprost přesně - existence zaručených mechanismů není jednoznačná. Ale co si budou obě strany nalhávat? V Hitchových slovech je skryto nebo na na odiv vystaveno mnoho pravdy:) Je třeba mít se trochu k světu a starat se o sebe, neboť při prvotním pokusu o seznámení se osobnost a jiné klady bohužel moc neprojeví a často je to právě o té jedné šanci. A když není, potom je tu ještě jeden problém - když už se žena rozhodne, že se na to nemůže dívat a udělá ten rozhodný (první) krok, dost často narazí na nechápavost druhé strany, která má stejně často hrozivé rozměry:) Ale když se sejdou všechny ty nepravděpodobné okolnosti a ono to vyjde...však to znáte. Život nemá scénář a leckdy je to komedie, a tahleta fraška jménem komentář naštěstí dospěla k závěru. Pro Hitche čistých a velmi dobře pobavených 80%.

Equilibrium je navýsost efektní záležitost a má kromě skvělých výkonů ústřední čtveřice postav (na čele samozřejmě s Balem) i nějaké to poselství. Bohužel kromě bojových scén ať na dálku či na blízko - které jsou, jak píše Hitman, uměleckým dílem - nepřináší vůbec nic nového, scénář je místy dost děravý a ona myšlenka filmu je vyextrahována z podstatně hlubších a významnějších snímků; plus nějaké to obrazové připomenutí Metropolis, které ovšem bylo a je myšlenkově někde úplně jinde a odvolávka na něj slouží jen k dalšímu budování atmosféry odlidštěnosti společnosti, což rozhodně Langovy legendy znalého diváka pobaví. Jenže - forma pohltila obsah a já si tu hodinu a tři čtvrtě opravdu užil. A pak znova, a za nějaký čas znova, a tak vůbec;) Je to zcela jiných 80% než třeba u Irmy Vep, abych nechodil (komentátorsky časově) moc daleko, ale každé z nich je stejnou měrou zasloužené. PS: Až při několikráté repríze jsem si začal pořádně užívat i skvěle se hodící (i když nijak originální) hudbu Klause Badelta.

Osamělost v cizím světě, nepochopení, touha dát průchod tomu, co uvnitř cítíme a vidíme tak jasně...a neúspěch. Vnitřní neúspěch a opět nepochopení. Těžký život dobrodruha, chtělo by se říct. Příběh režiséra Vidala by sám o sobě byl tak leda do artového kina, o to víc vzhledem k úkolu, který se rozhodl přijmout. Irma Vep toho divákovi dává daleko víc než studii osamělosti táhnoucí se paralelně celým filmem. Přináší magii němého filmu, která čiší z ukázek nabídnutých nám k lepšímu pochopení režiséra, a k tomu ještě Maggie, také kouzelnou. Je to právě její postava, díky které se dostaneme do zákulisí a pronikneme k těm vedlejším epizodkám a historkám, malému poznávání lidských povah a osobností, a také k samotnému Vidalovi. Dostaneme nahlédnout do toho, co má dělat "dobrý režisér", po čem údajně volá publikum a jsme o kousek blíž pochopení toho všeho. A pak přijde opět magické finále, silné a mrazivé...na které bych ovšem bez režijních poznámek asi nestačil. Těmi poznámkami myslím onu scénu, ve které asistent režie vysvětluje Maggie "hypnotickou" stránku věci, což je náhodou také scéna, ve které tato paní herečka předvede skvělou etudu strachu a nedůvěry. Až je jednomu líto, že ten film opravdu nevznikl...kombinace klasických scén zvukových (mimochodem Irma Vep má výborně vybranou doprovodnou hudbu), němých a těch čistě Vidalových by měla velkou sílu. Možná. Jisté ale je to, že samotná Irma Vep od Oliviera Assayase ode mě dostane 80% a vznikne další trapné obdivné PS k Maggie Cheung:) PS: Maggie, ještě že jsi se stala herečkou. Budeš nám tak zachována navždy, a to je víc než si zasloužíme;)

Až příliš pohádkové, šíleně počítačové a barevné wuxia dokazující, že na skutečně pořádný film je i v tomto žánru potřeba mnohem víc. Jako třeba silný příběh a pořádní herci;) Na druhou stranu, konečně má divák srovnání například s Tygrem A Drakem nebo Yimouovými filmy. 60%

No, copak o to, skládačka dopisů, dobových záběrů, moderních rekonstrukcí a zpravodajských hrátek to byla slušná, bohužel hrané "válečné scény" byly realismu i na televizní poměry dost dlužny a onen pohled druhé strany byl nedotažený takovým způsobem, že to rušilo nad míru běžným poměrům obvyklou. BBC má na víc a už to mnohokrát dokázala. Za Rommela a 21. tankovou 60%.

Nikdy jsem neměl rád Beavise a Buttheada. To jejich mladší sestra Darja, tu jsem si zamiloval od první chvíle. A Tatík Hill, ten je se svými skvělými životními zkušenostmi a epesním dabingem pronášenými moudry někde mezi. Takže 70% a díky za seriál, ze kterého může mít po dlouhé době pocit, že se to může někde dít:)