Chudobka

Úžasná žena. Smekám.

O Colina jsem se nejvíc bála, ale tušila jsem, že to s ním nedopadne dobře. Byl tak milý, slušný, poctivý, takže také snadno zneužitelný. Kamarádi se semkli, aby pomohli Colinově matce. Všechny postavy jsou výborně napsané i zahrané. Skvělý scénář.

Ritchieho střet s otcem se dal čekat, nikdy si nebyli blízcí. Setkání s kamarádem bylo završeno půvabným baletním číslem. Roscoe se parádně předvedl s kávou pro Thatcherovou. Závěr byl opět dojemný.

Kameníková se mi líbí, mám obavy z její výměny za Geislerovou, které je všude příliš. Zaujal mě výborný Lukáš Melník. A Jan Nedbal jako Nebeský byl neskutečně roztomilý. Erotické scény mi nevadily, nebylo toho moc vidět. Pokud Němcová taková byla (počet milenců to dosvědčuje), proč to zatajovat. Její tvorbě to neublíží. Co třeba intimní život Máchy nebo nemanželské děti Tyla?

Dopadlo to bohužel tak, jak jsem čekala. Kameníková ztvárnila Němcovou jako lidskou bytost, i když s chybami. Geislerová byla nesnesitelná po všech stránkách. Jestli taková Němcová opravdu byla, nevíme. Že by byla tak bezcitná matka? Považuju se za emancipovanou ženu, ale to, jak se Němcová chovala v tomto díle, přece není emancipace, ale naprostá bezohlednost. Nemám ráda Geislerovou a nechápu, proč je tak privilegovaná.

Miluji hudbu, ale mnoho hudebních filmů jsem zatím neviděla, protože příběh filmu mě často spíše ruší než aby obohatil můj hudební prožitek. I když samozřejmě existují výjimky. A navíc nemám ráda muzikály. Příběh hlavní hrdinky a její bezvadné rodiny mě skutečně bavil. Představitelka Ruby byla příjemná, její herecký výkon uvěřitelný. Moc se povedla postava jejího otce (nejen milující, ale i zábavný) a jejího učitele. Marlee Matlin mě před lety zaujala už ve filmu Bohem zapomenuté děti. Všimla jsem si srovnání jednoho z uživatelů s filmem Whiplash. Je vidět, jak každý vnímáme a cítíme jinak. Pro mě je Whiplash nejlepším hudebním filmem, s hlavním hrdinou jsem potila krev a hlavně - přivedl mě k lásce k jazzu. Coda je milý film, ale myslím, že časem zeslábne v mé paměti. Co se týká Oscarů, byl mým favoritem film Síla psa. Ten zasáhl mé srdce.

Janeček si zahrál na Boha, moderátoři mi připadali místy úplně trapní, scéna nevkusná, kýčovitá jako celý pořad. Ale celý jsem ho neviděla, protože bych to nevydržela. Kde mám Lenku Dusilovou nebo Dana Bártu? Co tam dělá nějaká Burešová? Z těch hochů jen Pokáč - tedy aspoň pro mě. A proč všude cpou tu nesnesitelnou Pagáčovou nebo hloupého Godlu? K nepřežití. Pěkná byla pouze vzpomínka na Žbirku.

Carvel se Marsdenovi nevyrovná. Starší zpracování bylo působivé, hlavní hrdina odpovídal mé představě, kterou jsem si udělala při četbě. Nebo to bylo obráceně? Nejdřív seriál a potom kniha? Nejsem si jistá. Ale Dalgliesh je pro mě Marsden. Možná pozměním v budoucnu názor, ale zatím mě Bertie Carvel neupoutal.

Téměř hororový příběh připomíná Deset malých černoušků Agathy Christie. Lidé odříznutí od světa, ponurá atmosféra, všude plno sněhu a mrtvých přibývá. Protože sleduji souběžně 1. a  8. řadu seriálu, je zajímavé sledovat, jak se Morse změnil. V 1. řadě se nedotkl alkoholu, v této řadě se alkoholem ničí. Ale pořád mu to výborně myslí a má ohromné charisma.

Slabší epizoda. Že zemře Se - bjok se dalo očekávat. Bylo jasné z minulého dílu, že je zraněná. Sice jsem to čekala, ale i tak mi to bylo líto. Oblíbila jsem si ji.