Chudobka

Film jsem viděla před mnoha lety, četla jsem i knihu. Nejdřív jsem viděla film a dodnes  si pamatuji, jak mě ohromil. Jistěže na tom mělo podíl to, že byl natočen podle skutečnosti. Ale hlavní podíl na úspěchu filmu má  vynikající režisér, který měl k dispozici skvělou knihu  a jako třešnička na dortu je hudba Quincyho Jonese. Vzhledem k tomu, že jsem před pár dny viděla film Pochybná sláva, který zachycuje období, kdy Capote píše knihu, chtěla jsem si ten dávný zážitek znovu připomenout. Střídavě sledujeme  Perryho s Dickem a jejich cestu ke zločinu a zároveň slušnou farmářskou rodinu, která se stala obětí. Obzvlášť Perryho zážitky z dětství byly smutné, svého otce miloval i nenáviděl. Čekání na smrt trvalo  pět let. V budově BI - Bezpečnost a Izolace. Žádné rádio, televize, cvičení, karty, zrcadla, vidličky, nože...Žádná sebevražda. Stále mám před očima Perryho, jak kreslí u záchodové mísy. Vzhledem k povaze obou vrahů jsem předpokládala, že vraždil Dick. Ale byl to Perry. Jak bylo řečeno - každý sám by asi ten zločin nespáchal. Ale společně vytvořili jakousi třetí osobu, která vraždila. V závěru říká Perry: "Rád bych se omluvil. Ale komu?"

Pamatuji se, jak mě před lety zasáhl film Chladnokrevně a poté ještě víc kniha. Když jsem přečetla pár komentářů a viděla to nízké hodnocení, nedokázala jsem si představit, co od tohoto filmu můžu čekat. A sama jsem byla překvapená, jak mě zaujal. V první části jsem se opravdu skvěle bavila, Toby Jones jako Capote byl úžasný. Nevím, jestli byl spisovatel takový i ve skutečnosti, a myslím, že to ani není důležité. Já jsem jím byla úplně okouzlena. Inteligentní, empatický, vtipný, obklopený kamarádkami, z nichž nejbližší mu byla Harper Lee (velmi dobrá Sandra Bullock). To byla dvojka! Myslím, že by filmu prospělo, kdyby nebyla tak zdůrazňována Trumanova zženštilost a taky mi vadil jeho dabing. Ale po chvilce jsem si zvykla (nic jiného se nedalo dělat) a Trumana jsem si zamilovala. V druhé části přichází ten tragický příběh a já jsem byla rozpolcená. Když vrah Perry (dobrý Craig, kterého jinak moc nemusím) vypráví o svém dětství, o čekání na otce, úplně jsem mu rozuměla. Když jsem hrál a zpíval, nikdo mě neposlouchal, když jsem kreslil, nikdo se na moje obrázky nedíval. Přibližně tak to říkal Perry. Nikdo o něj neměl zájem. Jeho dopisy příteli Trumanovi, kytara, obrázky, které mu odkázal, to vše mě dojímalo. A na druhé straně vyvražděná rodina. Co si s tím počít? Ten úspěšnější životopisný film Capote jsem před pár lety viděla, ale nepamatuji se, že by mě nějak zasáhl. Musím se na něj podívat - s nějakým časovým odstupem.

Pro mě jedna z nejlepších epizod. Prostředí psychiatrické léčebny , zajímavé a dojemné osudy pacientů a především přátelský a empatický House. Jeho chování je tak jiné, než na jaké jsme byli zvyklí. Snad mu to vydrží.

Pokud by mě někdo podezříval z toho, že jsem se nedodívala až do konce, neměl by pravdu. Dodívala, ale s velkým sebezapřením. A nadávala jsem u toho jak špaček. Nevadí mi, že pan Svoboda je nebo byl "soudruh". Některé jeho filmy nejsou špatné. Ale co mělo být toto? Připomenout problematiku drog tímto způsobem myslím ničemu neprospělo. Práce policie? Pyško a spol. jen nečinně sedí a hledí. Pyško hledí zasmušile a občas prohodí smysluplnou větu. Ale jinak se nic neděje. Politik musí být samozřejmě idiot. Karikatura. Kdo je vinen tím, že něčí dítě bere drogy? Jako rodič bych hledala hlavní vinu v sobě. Měla jsem na své dítě dost času, věnovala jsem se mu dostatečně? Hodit to na druhé je jednodušší. Ale co to vyřeší? Drogy ze světa nezmizí, když půjdu přepadnout banku. Jedna hvězdička za slušný závěr.

Tento film jsem včera viděla už potřetí, ale myslím, že to ještě nestačí. Sledovat nádherný Shakespearův text zároveň s jeho překladem a vnímat, co všechno se odehrává před vašima očima, na to je potřeba čas. Místy jsem téměř nedýchala a pro slzy neviděla. Fascinující! Kenneth Branagh si zaslouží obrovský respekt. Shakespeare byl génius.

Jedinečný, nenahraditelný.

Zrovna včera jsem četla na Novinkách článek o panu Troškovi, jak se mu líbí v důchodu. A těch pochvalných komentářů pod článkem! Těch přívlastků - výborný, jedinečný, úžasný, nepřekonatelný... Jeho filmy jsou prý pravdivým  obrázkem  života na vesnici. Ani omylem, na vesnici jsem žila. Pan Troška je možná sympatický pán, ale k dobrému režisérovi má daleko. Bohužel.

Kdybych se na film nedívala v i vysílání (po kouscích), asi bych to nedala. Pomalé tempo mi vyhovuje, ale tenhle film bych rozhodně zkrátila. Zajímavý, i když dost nepravděpodobný příběh. Není mi jasné, jak pracovala policie poté, co se rodičům ztratila dcera. Jak mohla být uvězněna v nějaké boudě nejprve sama a později se synem tak dlouho? Že by si nikdo z okolí ničeho nevšiml?  Vztah matky a syna byl dojemný, jejich soužití v Pokoji  bylo náročné, ale ona udělala vše pro to, aby její dítě nestrádalo.  Herečka v hlavní roli mě příliš neoslnila, víc se mi líbil Jacob Tremblay. Druhá polovina filmu se zbytečně táhla. O násilníkovi jsem se v závěru nedozvěděla vlastně nic. Že by to nebylo důležité? Já bych na místě matky rozhodně chtěla vědět víc.

Na Faye Dunway není pouze krásný pohled, je to i výborná herečka. Ženě, kterou hrála, jsem fandila a přála jsem si, aby ji Columbo nepřiměl k přiznání. Velkorysý byl však  jen k dceři. Jinak by to nebyl Columbo.

Třináctka si systematicky ničí život. Rady přátel neposlouchá, Foreman se snaží zbytečně.