Huntelaar

Sylvester Stallone musí svou dřívější kariéru strašně nenávidět nebo být jen hloupý, popř. senilní, protože jinak si nedokážu vysvětlit, proč napsal scénář, který takovým způsobem dehonestuje a uráží akční filmy. Komanda, Dvojté zásahy apod. taky neoplývali nadmírou inteligence a logiky, na druhou stranu jim přála doba s jejími pravidly a s dvacetiletým zpožděním je těžké se udržet na hranici mezi poctou „legendě“ a výsměchem. ¾ replik je totálně tupých, potěšil Arnie, Chuck a rozhodně Jean-Claude, ten jediný snad neměl vadu. Bod plus za spolupráci dvorních dabérů v české verzi.

Nemůžu se zbavit pocitu, že tento „skvost americké kinematografie“ strašlivým způsobem przní japonskou mytologii, ale zas je tam tolik známých tváří ze Země vycházejícího slunce, že musím být jen subjektivní. Na vině budou na tuty repliky, hlavně ze začátku a konce, kdy se zřejmě někdo snažil něco říci, ale v podání herců jsem nevěděl, jestli je mám litovat nebo se posmívat, že pouští takové nesmysly z úst.

Andersonovi filmy mají něco, co se mi strašně líbí a do teď jsem nebyl schopný to pořádně pojmenovat. Až přišel Grandhotel a já si uvědomil, že existuje pouze jediný ksicht/herec, který 100% vystihuje Wesovu poetiku, a tak říkám: „Chtělo to víc Billa Murrayho..Rozhodně to chtělo víc Billa Murrayho.“

Zvolání "Chade, Chade..." [Čade, Čade] hlasem dabujícího Rudolfa Jelínka mi zní v hlavě ještě po letech, do toho nějaká ta replika od Jirky Pomejeho a já to prostě i s časovým odstupem odmítám hodnotit střízlivýma očima, 4* jedna báseň.

Alfou a omegou filmového zážitku je Kechichův režisérský styl a dechberoucí herecké výkony titulní představitelky a její filmové femme fatale.

Film, který snad ocení dospělí víc než děti, ale pod podmínkami, že si s Legem před patnácti a více lety hráli (kdy to bylo jen o skládání kostek dohromady) a mají pochopení i pro současnou filozofii dánské hračkárny s kupováním a produkováním filmových licencí. PS: 3D je úplně na nic.

Bylo by naivní čekat od ruského filmu o „národním hrdinovi“ nějaký nadhled a nezabřednout přitom do hromady patosu, kde ruský málčik svým uměním válcuje kanadské plejery. Na druhou stranu dokázali natočit jedno z nejlepších zobrazení hokeje, kde se i americký Hokejový zázrak může jít zahrabat. A v neposlední řadě stojí za zmínku taky velmi působivý výkon Olega Menšikova.

Uznale pokyvuji hlavou nad tím, jak velkou část filmu není skoro poznat, že knižní předloha má stejnou cílovku jako např. Stmívání, a film je přitom mnohem dospělejším dystopickým sci-fi. Z výsledných 4* hvězd však musím klesnout na tři kvůli těm několika pomrknutím na pubescentní publikum a hlavě tomu WTF cliffhangerovskému konci. By mě zajímalo, která *uráčí hlava to vymyslela.

O filmu podle skutečné události o dvanácti letech v řetězech jsem si původně myslel, že se bude jednat o epický příběh utrpení a vykoupení, než jsem si po pár minutách uvědomil, že na režisérské sesli sedí Steve McQueen a od nějž se mi dostane hlavně expresivních výjevů a famózního Fassbendera. Vedle všech těch slavných jmen se sluší vzpomenout i do tohoto filmu neznámá Lupita Nyong'o, která byla v roli Patsey Fassbimu více než rovnou spoluhráčkou. Jak mám rád McQueenovi předešlé filmy, tak se mi tato sonda do nejtemnější části historie Spojených států amerických velmi líbila.

To není chyba Thora Odinssona, že Tony Stark býval zhýralý ožrala a Steve Rogers zase zatvrzelý altruista nechtěně přesazený do jiné a sobečtější doby, jejichž setkání s reálným světem dává jejich životní motivaci úplně jiný rozměr. Ono být mimozemšťanem, který je v porovnání s obyčejným obyvatelem Země skoro bůh, a vyrůst jako rozmazlený fracek, který si po „proměně“ naloží na svá záda starost o celý vesmír, prostě není dost nosné a zajímavé, a proto jsou jeho příběhy tak kritizované. Já na Marvel filmech oceňuju, že ačkoliv se kvůli týmovce drží jednoho rámce, jejich sólovky si drží vlastní a osobitý styl. Takže i na TEMNÉM SVĚTU jsem si našel něco, co z něj dělá bez problémů nadprůměrný film.