Florfila

Tenhle film byl napsán pro Angelinu (a pro mě). Její herecký tanec je naprosto strhující, stejně jako celá atmosféra snímku a stejně jako příběh sám. Gia se nikdy neomrzí. Melancholie vycházející hlavně z výborného soundtracku a dramatický příběh dělají tenhle snímek naprosto jedinečným. Atmosféra se člověku vpije přímo pod kůži. Ale příběh táhne hlavně Angelina, která prostupuje každou minutou a její osobnost sálá z každého jejího projevu, ať už se směje, nadává, křičí, fetuje, nebo jen leží v drogovém deliriu. Gia mě dostává už minimálně deset let a nepředpokládám, že se to kdy změní.

Včera, dnes a zítra. Demokracie, právo, revoluce. Všichni bojují, každý jinak, ale za co? Za svobodu! Klíčová hesla každého novodobí, každého hnutí odporu. Film o iluzích a nadmíru reálná ukázka CheGevarovské - Castrovské svobody. Poutavý snímek s neskutečnou kubánskou atmosférou té doby a s dechberoucím soundtrackem. Je to Garciův film! Do kterého vložil srdce a jeho nejlepší film. Krásné zpracování revoluční Kuby, která už pro aristokratickou rodinu nebude jako dřív...

Americká story. Mohla jsem ještě napsat typická, ale tak strašné to nebylo. Snímek měl celkem slušný potenciál a kdyby se amíci konečně oprostili od jejich zbožňované dramatizace a vynechali domácí scény na veřejnosti, pro umocnění situace, udělali by daleko lépe. Překvapil mě i Pattinson, kterému tahle role konečně i slušela, jen si pořád nejsem jistá jeho hereckým talentem. Chvílemi jsem měla pocit, že se ve své roli ztrácí, jakoby nedokázal dešifrovat povahu svého hrdiny. Takto na mě působil i celý snímek, kde byl celý potenciál vhozen do změti obrazců, bez jakékoliv hlubší analýzy. Snímek si ale zapamatuji, jako nejspíš každý, díky nečekanému konci, který byl až moc dobrý a dal by se považovat za zbytečné plýtvání.

První série je naprosto dokonalá gangsterka moderní doby. Tuhle záležitost jsem doslova vdechla. Dokonalý spád, ani na vteřinu jsem se nenudila. Do toho skvělý soundrack. Výborní herci, výborná atmosféra.

Další z výborných sitcomů. Jak Braff má úžasnej obličej! A jak toho tvůrci dokázali výborně a stoprocentně využít! Celý seriál stojí zřejmě právě na tom. Další úžasnost vidím v převádění pocitů do reality. Hrdinové mi přirostli k srdci po pár dílech. McGynley má tak vtipnej úsměv, že ho nemůžu dostat z hlavy. Sitcom je protknutý prakticky jednou perlou za druhou. A vůbec, práce s obličejovou grimasou, je naprosto delikátní a vygradovaná do těch nejvyšších obrátek a přitom to působí naprosto reálně. Naše vnitřní pocity jsou převedeny velmi vtipně na obrazovky. Paráda! Hádám, že ještě pár dílů a Scrubs se stanou velmi silným konkurentem Friends, TBBT, ...

Tenhle snímek se Allenovi povedl. A byla to nejlepší role Owena Wilsona, i když budu ještě nějaký čas váhat, zda by se nehodil někdo jiný. Allen dokázal krásně vystihnout iluzi i realitu Paříže. A vzhledem k tomu, že jsem také vášnivý fanoušek zlatého věku 20. let minulého století, byla jsem naprosto uchvácena. Marion Cotillard byla tou nejlepší volbou. Její krásný francouzský přízvuk podtrhoval celou pařížskou atmosféru. Woody Allen už po několikráte ukazuje, jak vnímavě umí uchopit a podtrhnout kulturu (Vicky, Cristina, Barcelona). Děj byl krásně mysteriózní a přesto nepostrádal realitu. Každý se čas od času uchýlíme do snů a přejeme si je převést do reality v naději, že konečně objevíme sebe sama. Krásně poetický snímek. Už jen zvuk Hemingwayova jména mě dokázal odnést do jiného světa. Do světa iluzí, bezstarostnosti, do světa depresí a do produkce nikdy neumírajících kulturních dějin. "...Jsem z jiné doby.... Zatím na tom nevidím nic zvláštního.... Ano, vy jste ale surrealista a já jsem normální člověk..."

Kdo vyrostl s taťkou Šmoulou, tomu se to musí líbit. Já jsem se u toho výborně bavila. Kreslení šmoulíci zakomponovaní do reálného světa vypadali opravdu šmoulatě. A to byla další super blbůstka, co se mi líbila - tedy převádění veškerých superlativů i negativů do šmoulákova: "je to šmoulí, šmoulím se, ..." Asi týden jsem se toho nemohla zbavit. Šmoulíci jsou jednoduše úžasní.

Sandler to tady hodně roztáčel a občas jsem se i hodně smála. Živé, ztřeštěné, užitečné. I když Američani nemají vůbec ponětí, co je a není vtipné, tady to neplatilo, protože mě to docela bavilo. Čas od času to bylo malinko přitažené za vlasy, což u těchle druhů komedií není nic šokujícího. Vcelku se na tuto komedii dívám pozitivně.

Začátek ve stylu "přežírejte se jako Amíci a bude to fajn". Slabá ukázka stupidní byrokracie nejen v Americe. Pěkná ukázka přátelství. A teď nevím, jestli to náhodou nebyla i komedie, asi ano. Čas od času to bylo i zábavné.

Bobule na mě působily jako balzám na duši. Zpočátku jsem byla skeptická, ale ukázalo se, že zbytečně. Poetický nádech, o který se starala zejména zvuková kulisa, krásně podtrhoval venkovskou atmosféru na vinici. Romanticky působily i postavy, zejména Hádek a Lipský. Snad proto, že jsem Moravák žijící v Praze, mě při pohledu na vinice zaplavila vlna stesku i blaženosti. Nevím, jaký byl tvůrcův úmysl, nicméně milostně romantickou zápletku mezi Hádkem a Voříškovou jsem vnímala jako nepotřebnou kulisu. Zato rozvíjející se láska mezi mladým delikventem a vinicemi byla daleko intenzivnější a hmatatelnější. A Postráneckého klišoidní hlášky? Na mě to fungovalo jako svěží, letní osvěžení.