Necrotongue

Po první epizodě jsem neměl ani tak pocit, že bych se díval na komediální seriál, spíš na seriál s komediálními prvky. Některé momenty mi přišly hodně vtipné, jiné mě až tak nebraly, nebo zacházely až do trapnosti. Celkově bych první díl ohodnotil jako lehký nadprůměr, ale od této tvůrčí sestavy jsem rozhodně čekal víc.

Po čase jsem se zase podíval na seriál, se kterým jsem byl spokojen téměř na maximum. Jedinou vážnější připomínku jsem měl pouze k závěrečné epizodě, ani ta ale nemohla nějak výrazně ovlivnit mé konečné hodnocení. Britové prostě umí a Quacks si řadím k titulům jako jsou Yonderland nebo Černá zmije, baví mě anglický humor i schopnost tvůrců přidat do příběhu ideální množství dramatu, takže nenaruší celkovou atmosféru a naopak ji podpoří. Vůbec bych se nezlobil, pokud by došlo i na další řadu.

I při závěrečné epizodě jsem se skvěle bavil, úplně mě fascinovalo, že se dalo smát i Williamově naprosto tragickému osudu, živě vidím, kolik patosu by jen na tuto dějovou linii dokázala nabalit americká produkce. Zároveň mám ale pocit, že byl závěr přece jen trochu uspěchaný a dovedu si představit lepší provedení.

Tentokrát mě tvůrci dokázali překvapit, když propašovali do výborné komedie melancholicky- dramatické prvky. Po celou dobu jsem se radostně tlemil a závěr vyzněl nečekaně vážně, přitom do děje naprosto přirozeně zapadl a nedělal potíže jako biskupův slepák.

Třetí epizoda jen vylepšila už tak výborný dojem, který na mě seriál udělal. Přestože u mě Quacks nevyvolávají výbuchy smíchu jako legendární Pythoni, po celou dobu se skvěle bavím. To že šli tvůrci do půlhodinové stopáže, byl skvělý tah, žádný díl tak nepřinesl žádná hluchá místa a vždycky jsem zklamaný, že už je konec. Jiné seriály mě někdy nutí sledovat, kolik času ještě zbývá do konce epizody, to mi tady nehrozí.

I s druhou epizodou jsem byl maximálně spokojený, způsob využití historických postav mi velmi silně připomněl seriál Černá Zmije. Doufám, že bude seriál v podobném duchu pokračovat, mohl bych alespoň zapomenout na některá filmová zklamání z poslední doby.

Už po shlédnutí pilotního dílu je mi celkem jasné, že u mě bude seriál bodovat. Téma bylo zvoleno dokonale, sledovat počátky vývoje moderního lékařství mě vždycky bavilo, tentokrát jsem dostal jako bonus typický anglický humor a Mathewa Bayntona, který mě zatím nikdy nezklamal.// "Rád během operace kouřím, zápach gangrény může být hrozný."

Tak nakonec se má průměrná známka pro první sezónu dostala na čtyři hvězdičky. Docela jsem sám sebe překvapil, s přimhouřenýma očima to vidím maximálně na 4*-. Bavil jsem se vždycky, když došlo na nějakou krizovou situaci a postavy byly schopny díky svému propojení spolupracovat, zajímavé pro mě byly i informace o jejich minulosti, horší už to bylo ve chvílích, kdy se sestry scénáristky rozhodly, že se se mnou podělí o to, co je dokáže rozpálit. Nepovažuji se za homofoba, ať si každý užívá, co se mu líbí, ale fakt se mi na takové scény nedívá dobře, navíc jsem si vždycky při Litových líbačkách s Hernandem vzpomněl na suchý zip. Zvláštní je, že při lesbických scénách žádné negativní pocity nemám... Každopádně mě velice baví základní myšlenka seriálu a právě kvůli tomu propojení myslí si určitě seženu i druhou řadu.

Závěrečná epizoda se dělila na dvě části a obě mě bavily. První část se zabývala pokusem o záchranu Riley na Islandu, při kterém jsem se zase dostal k nějakým novým informacím, druhou si pro sebe zabral Wolfgang se svou snahou, získat si životní prostor. Velmi slušný díl.

No vida, jak děj jedenácté epizody rázem ožil. Seriál mi hodně připomíná vaření, pokud jsou všechny ingredience v rovnováze, všechno funguje, ve chvíli, kdy se scénář zaměří z větší části na vztahy, nebo se vedou sáhodlouhé rozhovory, ztrácí na atraktivitě. Tentokrát došlo i na akci a hned bylo všechno zajímavější. Neříkám, že musí jít zrovna o násilné scény, hlavně by jednotlivé postavy měly častěji spolupracovat, aby se něco dělo, oční souboje a polibky s pětiminutovým rozmachem zabíjejí tempo příběhu.