J*A*S*M

Hot mess, ale miluju to. Na začátku mě to vtáhlo a do poslední scény nepustilo, to pak odpadají jakékoli "rozumové" výtky.

Kino sestřih dopadl tak, jak asi musel - jako zcela očividně nekompletní fragment rozsáhlejšího díla. Těžko jej hodnotit, je to jako číst román a přeskakovat vždy po deseti stránkách. To, co v kino sestřihu je, je fajn, ale neslévá se to v komplexní zážitek. Je tam Napoleonův osobní život, jsou tam bitvy, ale zcela vypadla "politika" mezi nimi, takže člověk vlastně neví, proč k té které bitvě dochází.

Jak velké pako musíte být, abyste do legacy sequelu přitáhli chudáka devadesátiletou Ellen Burstyn a ve scénáři udělali s její postavou TOHLE? To bylo přísahám bůh ještě mizernější naložení s původní postavou, než v posledním Texaském masakru se Sally. David Gordon Green je teď asi nejvíc nenáviděným tvůrcem v rámci hororového žánru. A po právu. On ty slavné série nejenom mrví, on je mrví strašně otravným způsobem. Dvě hvězdy za řemeslo, i přes všechen spravedlivý hejt si Believer drží základní standard kinofilmu, jinak je to ale bída s mizérií. Uchcaná sterilní nuda, vždyť i v tom padesát let starém filmu byly odvážnější scény než tady!

Několik skvostně nadupaných akčních sekvencí v za mne celkově problematickém filmu. MI se sice tváří smrtelně vážně/osudově/whatever, ale obávám se, že inteligencí zápletky se už pohybujeme na úrovni série Rychle a zběsile. Celá ta splašená umělá inteligence je naprosto absurdně vymyšelná, zápletku pořád někdo z postav musí doslovně vysvětlovat, aby se divák alespoň rámcově chytal, ale stejně to moc nepomáhá. Pokud bychom zapomněli na řemeslé zpracování a zamysleli se jen nad dějem jako takovým ... tak nevěřím, že to někomu dává smysl. Třeba ta dialogová přestřelka na benátském hudebním večírku, WTF. Přes dvě a půl hodiny hledáme klíč, příště se budeme přes dvě a půl hodiny potápět k ponorce, pak Cruise ten klíč narve umělé inteligenci do prdele a ona zkrotne, nebo tak něco. 83 procent a 620. nejlepší film, můj ty bože.

Já teda nevím, zda jsem moc náročný, ale imho by mainstreamový horor neměl být tak nudný, abych jej musel koukat nadvakrát, protože napoprvé u něj usnu. Druhá Sestra je erupcí kreativní hororové nemohoucnosti. Vizuálně sice hezky vypadá, to prostředí starého francouzského kláštera dělá své, ale jinak ze mne nedokázala vydolovat jedinou emoci. I akčnější sekcence jsou tu prostě natočeny nudně. Smutné, kam se Conjuring universum dostalo. Originalitou sice nevynikalo nikdy, ale když jej měl v drápech Wan, byla zaručená alespoň řemeslná funkčnost.

Absurdně vyhrocené. Když už tady měli tvůrci evidentně jediný cíl - splácat film s extrémně násilnými scénami, mohli k tomu vymyslet alespoň trochu uvěřitelnej důvod. Bože, vždyť i random incestní mutant by dával větší smysl, než tahle dějová patálie, jejíž podstatu nechci spoilerovat (překvapivá je ale jen v tom, jak je debilní).

Byl jsem připaven nechat se snímkem Sound of Dezolé urazit jakožto agresivně hloupou QAnon propagandou, byl jsem připraven vzít jej na milost jakožto solidně odsýpající thriller, ale nebyl jsem připraven na to, že to bude tak ukrutná nuda. Absolutně nevzrušivé ve všech ohledech, "thriller pro důchodce". Dění okolo řádově zajímavější.

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino.

Filmy Brandona Christensena udržují z hlediska kvality nevídanou stabilitu - všechny jsou u mne za čisté dvě hvězdy. Řemeslně dostačující, byť nijak famózní zpracování látky, kterou už jiní zpracovali lépe. V Puppetmanovi stojí za řeč dvě tři scény (střihová koláž z posilovny a knihovny, smrt sympatické postavy v autě, policejní stanice), zbytek je nudný průměr korunovaný bezradným finále. To mě vlastně ve výsledku trochu vytrhlo z letargie, opravdu jsem byl překvapen, proč to tvůrci dovedli k tak divně neuspokojivé koncovce.

Khalfoun se může směle zařadit mezi hororové tvůrce, od kterých fanoušci díky jedné velké trefě v rané části kariéry čekali velké věci, které ale nakonec nepřišly. Night of the Hunted je řadový thriller se zblázněným ostřelovačem, nic víc, nic míň.