Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (3 461)

plagát

The Last House on Dead End Street (1977) 

No přátelé a kamarádi, co vám budu povídat: absolutní šok, zhnusení a trauma na celý život :) Snímek, který vám nedá na chvilku vydechnout. Film, jenž trvá něco málo přes hodinku, se rozjede do vysokých otáček už zhruba po pouhých čtyřiceti minutách, takže fakt hukot. Být ještě o kousek svižnější, tak už se to pomalu ani nedá vydržet, ten nápor!!! Úplně nejvíc mě udivilo, jak geniálně se filmařům podařilo předstírat, že jsou amatéři. Mistrovská práce, které se jen tak nevidí, dojem snuffové autenticity snižuje snad jen hodně bídné herectví, ale to je marginální problém. Ve všech ostatních ohledech film působí autenticky hnusným dojmem, to se počítá. Když jedna z postav pronesla větu "I am not interested in art", nezbylo mi nic jiného než souhlasně a dojatě pokývat a hlavou a pomyslet si: "Kámo, já ti to tak věřim..." Intenzita psychického a fyzického mučení v závěru je tak intenzivní a psychicky náročná, že jsem z toho byl úplně neschopný pohybu. Z huby mi tekla slina a oko se zmítalo v nepříjemném tiku, no fakt šílenství!!! Se skončením filmu se mi konečně alespoň z části vrátila do končetin možnost pohybu, takže jsem se z posledních sil odplazil pro telefon a zavolal si záchranku. V nemocnici jsem strávil tři dny a pan doktor říkal, že stačilo málo a už bych tady nebyl. Srdíčko mi prý málem puklo. Takže u mě je to jasné, The Last House on Dead End Street už nikdy víc!!! Fakt nápor, mazec, co se jen tak nevidí no, naštěstí.

plagát

Legenda pekelného domu (1973) 

Jednoznačně nadprůměrná duchařina. Skvěla natočená, velmi atmosférická, vzhledem ke svému stáří na mě až překvapivě fungovala, už jen silueta ústředního prokletého baráku působí děsivě. Ale co ten konec proboha? Ten je tak neskonale mimo, že se to rozumu příčí. Měl jsem kvůli němu přesně takový ten zklamaně zmatený "cože/proč" pocit, jako kdyby mě nejlepší přítel bodnul kudlou přímo do srdce. Takhle atmosféricky povedený horor s takhle mimózně nesmyslným závěrem se fakt nevidí každý den ...

plagát

Podivné vraždy (2010) 

Hodně příjemný překvápko. Christopher Roth je mix mezi psychothrillerem a giallem (čemuž dopomáhá hlavně zasazení děje na italský venkov a vizáž vraha), který se v závěrečné půlhodince překlopí téměř do hixploitation subžánru. Ona ta závěrečná půlhodinka má vůbec dost slušný grády, což jsem po vlažném a pomalém začátku načekal, no o to víc mě potěšila. Technicky je film na vysoké úrovni, vražedné scény žůžo (hlavně ta v koupelně), pro exteriéry jihoevropského venkova mám slabost odnepaměti, dostatek napětí i krve ... já si nemůžu stěžovat. Po všech stránkách sympatická filmařina, akorát například téma stvoření monstra v reálu vs. na papíře se mi nezdálo tak sofistikované, jak si tvůrci nejspíš mysleli. 3+

plagát

El libro de piedra (1969) 

Třetí film od Carlose Taboady, se kterým jsem měl zatím tu čest, a opět trefa do černého. Dívenka Silvia si najde poměrně mocného, ne-tak-úplně imaginárního kamaráda a je zle. El Libro de piedra sice nezaujme nějak výrazně intenzivním strašením, které by mělo šanci obstát v konkurenci moderních duchařských pecek, ale budování atmosféry zvládá na výbornou. Rozlehlé mexické sídlo, psycho holčička, zkamenělý psycho chlapeček, čarodějnictví ... prostě to funguje :-) Horror movie of the year

plagát

Rogue River (2012) 

Pro mne takových neutrálních padesát procent. Nejsem naštvanej, že jsem film viděl, ale kdybych jej neviděl, tak se taky nic nestane. Celkem slušně natočený exploiťák, sem tam se mu daří budovat napětí, občas překvapí nějakou zvrhlostí (popel!), ale ve výsledku je to pořád moc nevzrušivě obyčejnej film, kterých jsou spousty (a lepší). Závěr to pak dost zmrví (co se stane po útěku z domu), takže nakonec jen 2*.

plagát

La frusta e il corpo (1963) 

Tak se zdá, že gotická Itálie na mě funguje mnohem líp než gotická Anglie. Hodně se mi líbí, jak si italští filmaři hrají s barvami. Sem tam osvítí hradní zeď červeně, sem tam zeleně ... a ono to neuvěřitelně pomáhá atmosféře. K tomu démonický Christopher Lee a výsledkem je velmi milej nadprůměr - sice slabší než například Prokletí smrtí, ale i tak stojící za pozornost. Horror Movie of the Year