Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (3 461)

plagát

Madison County (2011) 

Nezávislým filmařům fandím, ale tohle je tak neuvěřitelně nezajímavé a neoriginální, že ani vcelku OK technická stránka to nemůže zachránit. Nepožaduju, aby tvůrci vymýšleli nějaké překvapivé dějové veletoče v žánru buranské vyvražďovačky, ale tady není opravdu vůbec nic! Pusto, prázdno. Ani špetka napětí, ani špetka atmosféry, ani zajímavé vraždy, nic.

plagát

Nejdelší noc (2011) 

Jeden z filmů loňského Midnight Madness na torontském festivalu, který zatím pluje hodně pod radarem českých žánrových fanoušků (přitom na Rotten Tomatoes má aktuálně 100 % kladných recenzí a skóre 8.1). Snad se to změní, protože je to opravdu docela kvalitka. Ve zkratce je tento francouzský thriller o policistovi, který se snaží dostat svého syna z rukou únosců - drogové mafie. Důležité je, že se drtivá většina děje odehrává v jeden večer v prostorách jedné diskotéky, kterou hrdina proleze v podstatě od střechy až po sklep, a především že se režisérovi opravdu povedlo na diváka přenést hektičnost té situace, v níž se hrdina (a ostatní postavy -a že jich je docela dost) nachází. Takže je ten film opravdu až nečekaně akční, ačkoli nejde o takovou akci, kterou asi při spojení "akční thriller" čekáte. Jen se prostě neustále uhoněně pobíhá z cimry do cimry + pár efektních bitek. Palec rozhodně nahoru, tohle za pozornost jednoznačně stojí.

plagát

Emergo (2011) 

Čekal se španělský klon Paranormal Activity, je to španělský klon Paranormal Activity. Bohužel ale výrazně slabší, než nejslabší PéÁčko (edit podzim 2012: už ne!), což třeba pro mne znamená dvě hvězdy, ale hateři found footage stylu asi půjdou ještě výrazně níž. Opravdu mě zklamalo, že tvůrci nepřišli skoro s žádným novým zajímavým nápadem, takže se nakonec jen postoprvé koukáme na něco, co bylo okukané už podesáté. A největší průšvih je, že ani herecky a atmosféricky není film příliš povedený. Tentokrát holt Španělé zklamali, škoda.

plagát

The Aggression Scale (2012) 

Do poslední chvíle jsem filmu nevěřil, neboť jeho režiséra Stevena C. Millera (Scream of the Banshee, Automaton Transfusion) jsem měl zaškatulkovaného jako neumětela a nevěřil jsem, že se na tom někdy může něco změnit. Nicméně The Aggression Scale je kupodivu opravdu docela dobrej film. V hororovo-thrillerovém subžánru "home invasion" se v posledních letech urodilo poměrně dost zajímavých filmů (Secuestrados, Ils, Mother's Day, Strangers) a tenhle kousek není úplně bezchybný a nepatří mezi špičku, avšak při své krátké osmdesátiminutové stopáži je dostatečně zábavný, napínavý, pěkně nasnímaný a brutální, takže svoje spokojené diváky si snad bez problémů najde. Velkým plusem je taky pěkná, atmosférická náladotvorná hudba. A co mě naopak štvalo, tak to byly postavy. Hlavní záporák připomínající nasraný béčkový klon George Clooneyho byl ještě v pohodě, ale kladní hrdinové (v čele s nesnesitelnou puberťačkou, která se první půli náladově prokňouře a druhou půlí ublíženě prokvičí, protože si udělala bolístku na ruce) si teda moje sympatie nezískali. Lepší trojka a palec nečekaně nahoru.

plagát

Penumbra (2011) 

Bogliano mi dělá velkou radost, že se z laciné expoitační škatulky posunuje k čím dál tím zajímavějším projektům a k čím dál tím zajímavějším žánrům. Penumbra už v podstatě skoro ani není horor, Bogliano až rozkošnicky oddaluje moment, kdy se začne "něco dít", takže krvežízniví diváci si na své rozhodně nepřijdou (vlastně jsem se docela smál při představě, jak v průběhu filmu režiséra proklínají a modlí se, aby onen tajuplný pan Salva už proboha konečně přišel :-D). Většina filmu je zkrátka pěkně natočená konverzačka, místy až nečekaně komediální a cynická, svým způsobem mi to připomnělo nedávný Balaguerův úkrok stranou z hororových vod, Mientras duermes. Moc lidem to asi úplně nesedne, takže s doporučením bych váhal, ale u mne 7/10.

plagát

Prci, prci, prcičky: Stretávka (2012) 

Hrozně pohodovej film. Nostalgicky to na mě sice zas až tak nefungovalo (logicky, původní trilogii jsem viděl poprvé před necelým týdnem :-D), ale komediálně - trefa do černýho. Stifler je pořád stejný pako, Jim se pořád dostává do trapných situací, Jimův táta mluví o věcech, o kterých se nemluví, a Stiflerova máma ... no, však uvidíte. Sem tam jsou v Reunionu i vážnější a smutnější chvíle, plynoucí z toho, že hrdinové už přecijen nejsou puberťáci, ale brzy vždy následuje další výbuch smíchu. Zatím rozhodně nejpříjemnější letošní film, při kterém se dá v kině na moment zapomenout, že v Česku vládne blbá nálada. Něco takovýho by to chtělo tak dvakrát do tejdne.

plagát

Na tripu (2011) 

Rada propříště: Drazí tvůrci, až budete znova něco vykrádat, vykrádejte něco, co za to stojí, a vykrádejte to alespoň trochu nenápadně. One Way Trip je nepřiznaný xerox Shrooms, který se nesnaží o nic jiného, než aby naplnil svou skromnou osmdesátiminutovou stopáž, předhodil teenage divákům pár lesních/domovních naháněček a několik cudných mordů a v závěru se vytasil s pointou, která kdysi byla šokující, o pár let později klišovitá, o dalších pár let později otravná a teď už jenom vzbuzuje lítost. Řemeslně to celkem ujde, takže pokud nestojíte o nic víc než o pravidelnou denní dávku nenáročného sterilního strašení, pak budiž. Já už se těším, až si z podobných filmů bude dělat srandu The Cabin in the Woods.

plagát

Hanba (2011) 

Miluju ten pocit čiré radosti z toho, JAK je film natočen. Shame je precizní depresivní drámo a Fassbender se definitivně stává současným nejzajímavějším "mladým" hercem.

plagát

Bůh žehnej Americe (2011) 

Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D