Oralfabet

Hlavně jsem si užíval vizuální stránku, hudbu a atmosféru, děj mi úplně strhující nepřišel. Tyhle klasické noiry asi nejsou úplně můj šálek kávy, spíš mám rád ty pozdější filmy, co si s jejich konvencemi pohrávají a převracejí je naruby (i když někdo by asi mohl tvrdit, že i tohle je neo-noir). V určitou chvíli prostě můj zájem o odhalení pravdy začne upadat. Nepochybně hodně dobrý film, pro mě osobně ale asi nic zásadního. 7/10

Začněme zase jednou českým překladem názvu. Ďábel je pochopitelně dost obyčejnou a zapomenutelnou volbou, na druhou stranu tentokrát to asi odpustím, protože z toho originálu fakt nic moc lepšího vykouzlit nešlo, takže budu radši vděčný za to, že nepřišli s něčím jako Dycky Ďábel (mám pocit, že od dob Mostu se slovo Dycky českým překladatelům nějak zalíbilo). Jinak film samotný nebyl špatný, ale v konečném důsledku působí tak nějak banálně. Prostě takové "lot of bad shit happens to one good guy". V tomhle případě fakt loooot of bad shit. Jo a bylo fajn vidět Hollanda jako solidního badasse a Pattinsona jako slizkého zmrda. 6/10

Kdyby neustále nemluvil o tom, jak černý a nekorektní jeho humor je, obecně se tolik neopakoval, a nesnažil se občas vytřískat z některých vtipů, víc, než v nich bylo, bylo by to fakt celkem boží. Takhle spíš jen nadprůměrné, na Boa to třeba fakt nemá. Ale celá ta jigsaw analogie v druhé epizodě (proč to vůbec jsou 2 epizody a ne dva různé stand up speciály?) se mu fakt povedla.

Další velice vydařená Allenovka. "The greatest Danny Rose story", jak ho tady zdejší vypravěč uvede, funguje nejen jako historka na pobavení starých známých u večeře, ale i jako celovečerní film a dalo by se říct, že ten příběh víceméně dostál své pověsti. Mia je taky skvělá, i když nejdřív jsem ji málem nepoznal a oproti o rok pozdější Purpurové Růži tady má dost odlišnou roli. Woody tady tentokrát možná nehází tolik hlášek jako v některých jiných kouscích, ale ztřeštěnost příběhu a skvělá nálada, kterou film vyvolává to v mých očích velice zdařile vykompenzovaly. 8/10

Asi nejslabší Wesův kousek. Žádná z postav příliš nezaujala, žádná scéna se úplně nezapsala do paměti (i když věcí, co se mi líbily, bylo celkem dost). Pro Wesova fanouška ale pořád velice příjemně strávená hoďka a půl. 7/10

No, Raimiho talent se nezapře a spousta nápadů a záběrů mě fakt potěšila, jenže ten ústřední příběh je prostě hrozně nijaký. Mrzí mě, že mě to nebavilo víc. Obličej Larryho Drakea vypadá jako maska a Belisarius Memorandum by byl cool název pro kapelu. 6/10

Trochu naštve, že to vlastně skončí ve chvíli, kdy Lynchova filmařská kariéra teprve začíná, ale mám po shlédnutí pocit, že svého oblíbeného režiséra zase chápu o trochu líp, takže nemůžu být nespokojen. Jeho tvorba byla vždycky o kontrastu temnoty a světla, dobra a zla - a myslím, že za to může z velké části kombinace jeho idylického dětství v Boise a pozdějších let v pochmurné Philadelphii, z jeho vyprávění to tak aspoň rozhodně vyznívá. Taky jsem až doposud nikdy nevěnoval tolik pozornosti jeho malbám, a teď bych si nejradši hned nějaký obraz pořídil a pověsil v pokoji. Jinak chápu, že Lynchův styl vyprávění může leckomu připadat jako bezpředmětně blábolení, ale já bych ho dokázal poslouchat bez přestávky celé hodiny, ať už mluví o čemkoli. Měl bych víc tvořit. 8/10

Mňam. Na to, že jde o režijní debut, je výsledek vskutku ohromující. Vizuálně naprosto vymazlená záležitost překypující nápady, u nichž mi často na mysli vyvstávaly myšlenky typu: "Jak tohle vůbec někoho napadne?" Hodně zajímavý je taky mix nálad a žánrů, je to tak trochu komedie, tak trochu horor a tak trochu romantika, ve všech těch kategoriích navíc film rozhodně obstává. Bohužel však pokulhává příběh, vlastně asi spíš tak trochu chybí, nebo by ho šlo odvyprávět v desetiminutovém kraťasu, tudíž to občas působí zbytečně natahovaně. Stejně ale jde o naprosto pozoruhodný počin. 8/10

Horor o vraždící panence bych si asi představoval o dost stupidnější a předvídatelnější, tohle mě víceméně konstantně překvapovalo a celkově bavilo. Děsivý mi to nepřišlo vlastně vůbec, ale kupodivu to nijak zvlášť nevadilo. Slabších 7/10

První série Dextera je absolutně strhující jízda. Fantastická premisa, velice svižné tempo a fascinující protagonista ve středu dění, ztvárněný dokonalým Michaelem C. Hallem, který bez problémů dokáže být nesmírně sympatický i autenticky děsivý. Vedlejší postavy za ním sice dost zaostávají, ale není jim stejně věnováno zase tolik prostoru, většinou slouží jen jako týmoví hráči pro Dextera, který je prostě očividně hlavní hvězdou. Stejně tak i hlavní případ okamžitě zaujme kvůli spojitosti s Dexterem samotným, a s každým dalším odhaleným pojítkem je zajímavější a zajímavější. To vše je ještě okořeněno o lahodně černý humor a parádní hudbu (Blood theme mi od chvíle, co jsem začal se sledováním hraje v hlavě nonstop) a výsledkem je téměř dokonalá série, kterou jsem zhltl asi během tří dnů. 10/10