Oralfabet

Ze všech Busterů, co jsem zatím viděl, mi tenhle přišel jako jeho nejúplnější film. Nedosáhne sice asi vrcholů některých jeho dřívějších snímků, ale je podle mě konzistentnější, a děj tady není jen způsobem, jak se dostat k gagům. Navíc je tady opička s kulometem. 9/10

Mám rád filmy, co mě dokáží bavit celou dobu, přestože jsou jenom o několika postavách vedoucích dialogy o něčem, čemu z velké části nerozumím. Tenhle taky navíc dost dobře vypadá na to, že se odehrává víceméně jen v jedné kanceláři a jedné restauraci. Pacino a Lemmon jsou tady fakt neskuteční. 8/10

Do prvního spider-versu jsem se jako mnoho jiných ihned zamiloval, přesto jsem ale ještě donedávna nebyl na druhý díl nějak extrémně natěšen. Nejspíš hlavně proto, že filmů s multiverse tématikou začíná být poslední dobou nějak hodně, a já jsem obecně spíš zastáncem komornějších dobrodružství, v nichž se řeší osobnější záležitosti, než osud všech sdružených vesmírů. Spider-man: Across the Spider-verse ale z multiverse tématiky těží naplno a předkládá hyperaktivní, dynamickou, místy až těžce vstřebatelnou podívanou, v níž se mísí desítky výtvarných stylů a tisíce nápadů, takže ve výsledku jde opět o něco naprosto nového a nevídaného. Do nejmenších detailů vypiplaná vizuální stránka navíc nestojí v cestě silnému emocionálnímu jádru a film ví, kdy zpomalit, aby nechal postavy i diváka vydýchat, než se šílená, zběsilá jízda zase rozjede naplno. V druhé polovině mi už sice příběh začal připadat lehce překombinovaný, navíc stejně jako třeba u první Duny se tady dá namítnout, že jde jen o první část příběhu bez jakéhokoli zakončení (v tomhle ohledu má první Spider-verse navrch). Já ale tomuhle týmu teď už zcela věřím, že třetím dílem završí tuto trilogii nejuspokojivějším možným způsobem a laťku, která je už nyní nastavena neuvěřitelně vysoko, ještě překonají. Pak možná půjdu i s hodnocením prostřední části ještě výš, zatím silných 9/10

Lepší na chvíli doopravdy žít, než navždy jen přežívat. Geena Davis vykrádající obchod s potravinami je jedna z nejroztomilejších věcí, co jsem kdy viděl. 9/10

Většina filmu je taková standartní Busterovská zábava obohacená o poměrně poutavě vyobrazený vztah otce a syna, na konci se to stočí tak nečekaným směrem, že jsem mohl jen zírat a zase jednou Bustera obdivovat za to, co na poli kinematografie před sto lety předváděl. Taky se mi hodně líbil jailbreak s bochníkem chleba. Slabších 9/10

Lindelofovi Watchmeni jsou risk, který se vyplatil. Se zaslouženě legendárním původním komiksem (který jsem si konečně po shlédnutí prvních pár epizod rozhodl přečíst) to má ideální množství společné DNA, dokáže to být svěží, provokativní, strhující i dojemné. Herecká sestava je navíc fantastická, Regina King tomu kraluje (pun intended), ale Jean Smart, Tim Blake Nelson nebo krásně přehrávající Jeremy Irons (který je skoro až do konce ve své vlastní, mnohem divnější show) za ní ani v nejmenším nezaostávají. Šestá a osmá epizoda jsou za mě jasné vrcholy, ale nenudil jsem se ani sekundu, celou dobu mě zajímalo, jak zapadnou jednotlivé dílky do sebe, a na konci jsem byl nadměrně spokojen. Kdybych to měl z nějakého důvodu srovnat se Snyderovou doslovnou adaptací, Lindelof by vyšel jako jednoznačný vítěz - Snyder sice taky odvedl slušnou práci, ale je vidět, že na komiksu ho zajímá hlavně drsná a špinavá atmosféra, Lindelof si z něj odnesl i myšlenkový přesah a aplikoval ho v novém materiálu inovativním způsobem. 10/10

Je to jeden z těch filmů, u nichž je potřeba nepřemýšlet moc důkladně nad pravidly, co nám předkládají, jinak jsem se ale skvěle bavil. Originální námět, perfektní vizuální provedení navozující hezky nostalgickou atmosféru a několik celkem emocionálně efektivních scén dělají z Pleasantville víc, než jen pleasant film. Ve chvíli, kdy se to překlopí do alegorie o rasismu, to z mého pohledu začne trochu haprovat - do té doby symbolizuje barva v černobílém světě mnohem víc než jen barvu kůže, takže to pak působí trochu moc zjednodušeně - i když příběh do toho bodu dospěje zcela přirozenou cestou. Každopádně se mi to ale líbilo mnohem víc, než jsem čekal po trochu rozpačitém startu, obzvlášť Reese Witherspoon příjemně překvapila. Silných 8/10

Z třetí série jsem měl trochu rozpačité pocity, ale tentokrát jsem se rozhodl plně se poddat Haderově vizi, a můžu říct, že jsem s tímhle závěrem dost spokojen, i přesto (nebo právě proto), že v mnoha směrech působí záměrně neuspokojivě. Unikátní záležitost. 9/10

Příběh tří rozmazlených, nevychovaných, nechutně bohatých dětí přetahujících se o uznání a náklonnost jejich emocionálně uzavřeného otce. V teorii není Succession seriál, který bych měl shledávat kdovíjak zajímavým, v praxi je to jeden z nejpoutavějších, nejvtipnějších a zároveň nejtragičtějších televizních počinů, co jsem kdy viděl. Absolutní herecká a scenáristická virtuozita, kterou Succession disponuje, se prostě jen tak nevidí, a činí každou zdánlivě prostou dialogovou scénu něčím zajímavou a vtahující. Těžko říct, zda ještě někdy na poli televizní tvorby uvidíme něco takhle dokonalého. "I love you, but you are not serious people." 10/10

Tak skončil jeden z mých absolutně nejoblíbenějších seriálů, a já se ještě pořád snažím zpracovat své pocity. Každopádně už teď můžu říct, že šlo o další excelentní sérii, dost možná nejlepší, i když asi nebude mou nejoblíbenější. V závěru prostě nutně musela převládnout temnota, která byla v seriálu přítomna od začátku, a přestože bych to nijak jinak nechtěl, trochu se mi během sledování stýskalo po epizodách, v nichž hrál humor víceméně stejně důležitou roli jako drama. Pořád jsou tu sice nádherně absurdní momenty, u nichž jsem se nahlas smál, ale už jde spíš jen o takové koření, zatímco v minulosti byl humor často neoddělitelnou součástí příběhu. Třetí epizoda je nejspíš nejunikátnější z celého seriálu a tvůrcům se v ní opět daří vyvolat v divákovi sympatie vůči postavám, které od začátku ukazovali v té nejméně sympatické podobě, jakou si lze představit. Taky díky tomu, co v třetí epizodě provedli, došlo k hodně zajímavé změně dynamiky mezi postavami, z níž pak velice uspokojivě těžili až do konce, a mohli nám předvést Loganův zhoubný vliv na jeho děti v dosud nejbrutálnější, nejsyrovější podobě. Jsem rád, že mám momentálně rozkoukáno Gravity Falls, protože tohle bylo celkem vyčerpávající. Ale jak už jsem jednou napsal, nijak jinak bych to nechtěl. Sbohem, vy morálně zkorumpovaní, psychologicky poškození ubožáci, byla to nádherná jízda. 10/10