Adasin

Velmi dobrá one-man show. Phoenix se v mnoha scénách překonává a jelikož vím, jak na člověka dokáže zapůsobit jediný herecký výkon, chápu, proč se Phoenixův Joker těší takové oblibě. Za sebe ovšem musím zmínit několik ale: To největší je asi smích. Sice má Arthur nemoc, při které se nekontrolovatelně směje, ale mě ten smích nikdy nepřišel úplně opravdový, nikdy jsem neměla pocit, že by začal tak lehce, tak samovolně, jako by se Phoenix/Arthur nutil nekontrolovatelně smát. Opravdu nejsem takový cynik, ale pravda je, že Joker ve mně po dobu sledování vyvolával depresivní náladu. Temné prostředí, zlí lidé, ponurá vážná hudba (někdy až moc nahlas, obávám se, že napodruhé a mimo kino by účinek nemusel být stejný) a nejprve smutný a pak hodně zlý klaun. Schválně jsem nenapsala a pak šílený klaun, protože mi nepřišlo, že by se během filmu nějak zásadně měnil, šílený byl už od začátku a my vlastně jen čekali, co způsobí definitivní proměnu. Tohle čekání mě na začátku lehce nudilo, zajímavé věci se začaly dít až od blíže nespecifikovaného výstřelu. I tak mi ale přijde, že ten vrchol, na který mě tvůrci celý film vnadili, tak úplně nepřišel. Neřeším teď, jestli je film věrný komiksům, dávno jsem věděla, že nebude (možná je I škoda, že tvůrci možnosti odchýlení se nevyužili trochu víc, především jedna dějová linie mohla být ještě zajímavější). ----- Lehce nevyužitá mi přišla Zazie Beetz, bohužel se ukázalo, že ne všechny scény s ní jsou skutečné (ovšem musím uznat, že rozeznat je od reality se mi nepovedlo, zjistila jsem to díky ději filmu až později). ----- Možná vidím něco, co tam není, ale dle mého se tvůrci Jokera snažili i o sociální kritiku, ale v tomto případě bych doporučila spíš jihokorejského Parazita ----- Přes všechny poznámky jsem za takový projekt ráda, rozhodně raději tohohle Jokera než předloňskou Ligu spravedlnosti. 7/10

Jako malá jsem Pokémony milovala, pamatuju si to šílenství, kdy jsem s ostatními měnila kartičky, měla figurky, plyšáky, jak jsem vstávala asi v šest ráno, abych Pokémony neprošvihla na Jetixu… To všechno bylo tehdy hrozně super, ale nikdy jsem nijak netoužila po live action adaptaci. Přesto jsem doufala, že by Detektiv Pikachu mohl oživit nostalgické vzpomínky na dětství a podle trailerů to navíc vypadalo zábavnou blbinu s roztomilým mluvícím Pikachu. Bohužel ani má nevelká očekávání nebyla naplněna. Mluvící Pikachu je sice fajn, ale občas mě ty jeho kecy otravovaly podobně jako hlavního lidského hrdinu. Co je ještě horší, ani lidský hrdina si nezískal moje sympatie, zde ovšem vlivem hereckého (ne)výkonu Justice Smitha, jemuž jsem ty emoce a vypořádávání se s traumaty nevěřila. K tomu ani vlastně nic nedovedl zařídit sám, všechno k němu přišlo samo. Pomohlo by, kdyby byl zajímavý třeba příběh. Ani tady se nezadařilo, příběh je nezajímavý (viděla jsem už lepší story o hledání otce a odcizení otce a syna) a celkem předvídatelný, i když finální twist mě, musím uznat, zaujal. ----- Live action verze některých Pokémonů jsou povedené a někdy i dost roztomilé, ale zase někteří Pokémoni měli zůstat ve své animované podobě – někteří se tam „nehodili,“ byli spíš jak rozpohybované modely, jako jsou třeba v DinoParku (konkrétně Charizard). Aspoň efekty při jejich soubojích (kterým bylo žalostně málo) se povedly. I soundtrack ušel, výrazný byl ovšem jen v pár scénách. ----- Nakonec teda tři hvězdy. 6/10

Viděla jsem už o dost nechutnější věci (nejen z Asijské produkce) a ani si nemyslím, že by se jednalo o nejkrvavější anime (v Berserkovi je tý krve dle mýho daleko víc, vlastně i tý nahoty). Nebo je snad takové množství lidí pohoršeno tím, že se hlavní hrdinka v jedné scéně počůrala? Tady je spíš problém v tom, že je to na těhle nechutnostech postavený a je to jakože "pro dospělý", přitom příběh a je celkem obyčejnej a sám o sobě zas takový terno není. Podobně je to u postav. ----- Nebudu kecat, na první zhlédnutí mě to chytlo a měla jsem tu pětihvězdu. Ale zpětně si uvědomuju, že mě to chytlo hlavně proto, že těch šokujících a brutálních scén je tam přehršel, který to do člověka hustí a člověk si je chce užít, takže nad ničím víc nepřemýšlí. Ty klidnější scény, co mě nebavily, jsem většinou překousla a ten erotickej humor mě nechával celkem chladnou. A kromě toho i tady se tvůrci snažili pořád šokovat. Je fakt, že postavy mi už tehdy přišly takový podivný, ne moc sympatický, snad až na jednu. Teď po letech si vybavím akorát jména a to, že každej měl nějaký trauma nebo byl magor. A taky si pamatuju, že mě celkem naštval konec. Úplně bez připomínek zůstává jen animace, to prostředí nakreslili fakt nádherně.  6/10

Naprostý úžas. To je to, co se jako první dostavilo po skončení Parazita. Něco tak skvělého jsem neviděla už hooodně dlouho. Nic kromě zdejšího oficiálního krátkého obsahu jsem si o filmu nezjišťovala (neviděla ani jedinou ukázku z filmu). Jen jsem slyšela, že je to prý nejzábavnější vítěz festivalu v Cannes od dob Pulp Fiction. A když nějaký film vyhraje Cannes, s*ačka to být nemůže. Očekávání tedy nebyla malá, ale Parazit je nejen, že naplnil, on je mnohonásobně překonal, vlastně je rozdrtil. ----- Takhle skvělá kombinace žánrů se jen tak nevidí! Ano, Parazit je zábavný, přesně jak lákají upoutávky a plakáty, ale pak se to najednou zlomí, a i když jsem jistý zlom čekala už od začátku, stejně mě naprosto dostal. Všechny mé odhady a predikce, kam by se děj filmu s takovýmto námětem mohl ubírat, byla rozmetána a já se nestačila divit. Po zlomu už to není komedie ani trochu, stane se z toho drsné drama, vlastně spíš thriller, nechybí tu napětí a brutalita, za jaké by se dle mého (nepříliš mnoha zhlédnutými horory ovlivněného názoru) nestyděly ani horory. ----- Aby nedošlo k omylu – Parazit není jen komedie, co se zvrhne v thriller. Pokud totiž hledáte chytré filmy s přesahem, tady jste správně. Nejvíc viditelné jsou v tomto směru asi srovnání + střet dvou hodně odlišných společenských vrstev, které nejvíc ovlivňují chování postav. A na mě rozhodně zapůsobily tak, jak nejspíš měly – ti z horní bohaté vrstvy mi připadali jako ti špatní – snobové, kteří si nevšímají těch dole a odmítají s nimi vůbec jednat, a ti ze spodní vrstvy jako ti „dobří.“ Úvozovky proto, co byli ochotni udělat, ale nechci spoilerovat. Pak je tu např. i motiv odhodlání a vůle vydržet a překonávat utrpení. Osobně mě potěšila i ukázka rodiny, která spolu dovede takhle držet. ----- Ústřední rodina je skvěle napsaná, fakt jsem jim fandila a herce musím pochválit. Já jsem teda neměla problém rozeznat, kdo je kdo, a to od samého začátku. Pokud s tím budete mít problém, tak si myslím, že po chvíli si také zvyknete, ono i když se to na první pohled nezdá, jednotliví herci jsou celkem dost odlišní. Mimochodem představitel pana Parka mi připomínal herce Gabriela Lunu (Ghost Rider z Agentů S.H.I.E.L.D.u nebo nový Terminátor). ------ Zdá se, že technická stránka tu nehraje až takovou roli, ale všimněte si např. rozdílů nasvícení mezi bytem ústřední rodiny a luxusním domem rodiny pana Parka. Soundtrack vynikající, občas skoro jak z akčního filmu. ----- Zasloužený vítěz Cannes, běžte na Parazita do kina! 10/10

Suverénně nejslabší díl série. Příběh nedojímá ani nešokuje (aspoň mě ne). Jasně, několikrát se rozloučíme, ale pak se zase setkáme jo, takže v klidu draci nikdy tak úplně neutečou. Aspoň přidali pár nových druhů, jenže ani o těch jsme se nic nedozvěděli. Ani tom skrytém světě, co vypadá jak dračí Pandora, jsme se v podstatě nic nedozvěděli, jen jsme se proletěli něčím, na čem si animátoři jistě dali spoustu práce. Podle mě zbytečně. Záporák škoda slov. Tuctový a skoro stejný jak z dvojky, i když jaký jiný cíl by záporák v téhle sérii mohl mít než ovládnutí světa, pomstu nebo vyhubení draků? Určitě by se dalo něco vymyslet, ale tvůrci si nejspíš řekli "ne, kašlem na to, prostě to nějak uzavřem." Jediné, co zůstalo při starém, je audiovizuál. Jenže draci mají navíc. 6/10

„Je mrtvý, Jime.“ Dlouho jsem přemýšlela, čím začít tento komentář, pak mě ale napadlo: co třeba nejčastěji používanou větou v seriálu? Nejdřív jsem neměla v úmyslu se podobné věci zaměřovat, ale tuhle větu jsem slyšela snad v každé druhé epizodě. Ano, různé postavy (nejvíc z posádky Enterprise) ve Star Treku umírají jak na běžícím pásu… a tak nějak mi přišlo, že se to moc neřešilo, třeba v seriálu Star Trek: Enterprise byl humbuk kolem každého jednotlivého mrtvého člena Archerovy posádky, kdežto tady si Kirk prostě jen vyslechne větu z úvodu mého komentáře a jde se dál… ----- Ty triky jsou na dnešní dobu úsměvné (aneb papundekl na každém rohu), to musím uznat, ale při hodnocení je třeba si uvědomit, že je to víc než padesát let starý seriál a brát tak v potaz kontext doby. Obraz náhodou dobrý a představa tvůrců o podobě moderních přístrojích podle mě není vůbec špatná a celkem se i trefili. Model Enteprise je hezký – ano model, protože na průletech Enterprise vesmírem je nejvíc vidět zastaralost triků – to, že je to jen model pronesený kolem nakresleného pozadí musí být do očí i netrénované oko. ----- Na technické stránce mi nejvíc vadila hudba - přijde mi příliš hlučná a špatně načasovaná a celkově se moc nehodící. K tomu neustálé opakování jen pár motivů, což je problém, když si je zrovna neoblíbíte. ----- Podobně jako hudba mi vadí i to, že většina mimozemských ras má lidskou podobu (rozvedu níže) – když si vezmete třeba Planetu opic z roku 1965, tak si zde s maskami až na pár výjimek moc nevyhráli. ----- Hlavní postavy jsou fajn, obsazení se určitě povedlo a musím říct, že jejich nástupci z Abramsova filmu jim rozhodně neudělali ostudu. Nejvíc jsem si oblíbila Spocka. Určitě jedna z nejlepších postav univerza, která poznamenala jak celý vesmír tak i mnoho svých nástupců jako jsou Dat nebo Sedmá z devíti. ----- Co se týče hlášek o warpu (zde tedy „warp faktoru“), laserech, transportéru atp., od jiných Star Treků se to moc neliší, zde to ale působní víc fantastkně a naivně. ----- Mohou následovat SPOILERy: -------------------- PRVNÍ série má především epizodický charakter, kde na sebe jednotlivé epizody nenavazují – k vyššímu hodnocení by alespoň lehké propojení určitě přispělo (osobně mám radši propojené než epizodické seriály). Epizodičnost je však nejmenším problémem první série. Zápletky větší části jednotlivých epizod jsou totiž i tak zajímavé a obsahují dobré myšlenky, kdy scénář a dialogy nejsou jen snůška hovadin. Bohužel jsou epizody přetažené a jednoduché, byť zajímavé zápletky ztrácí na atraktivnosti. Ale ještě horší je to, že se během série zápletky a scénáře poměrně často opakují – např. v ohrožení je jenom kapitán a vždy musí na nějakou planetu přijít sám, kdy na něm chtějí experimentovat nebo se posádka dostane na planetu, kde záhadným způsobem přežili dlouhá léta lidé → posádka je infinkována či jinak ohrožena, je tu časový press (limit, než dojde ke zkáze), většinou zbyde jen pár jedinců, kteří to vždy vyřeší… Některé epizody jsou pak rovnou zbytečné (např. epizoda o planetě dětí nebo začlenění neodvysílaného pilotu do kánonu, kde se na ten pilot v podstatě díváme podruhé). Přes všechny výtky ovšem tato série ode mě získala čtyři hvězdičky, protože mě bavila na tu dobu skvělá audiovizuální stránka věci a postavy, hlavně pan Spock, jednoznačně nejlepší postava seriálu. -------------------- DRUHÁ série je ze začátku hlavně kecací, akce je pomálu, což se v průběhu změní jen málokdy. Epizody jsou opět přetažené, těch padesát minut je na většinu zápletek prostě moc. Většina epizod mě spíš nebavila a vysloužila si jen průměrné tříhvězdičkové hodnocení. Stejně jako přetaženost epizod musím zkritizovat i nadměrný počet, s čímž souvisí přílišné opakování jednotlivých zápletek (např.: mocná bytost - už poněkolikáté vidím návštěvu civilizace, která uctívá nějakou bytost, která je ovládá a posádka Enterprise to musí změnit, pak bytosti bez fyzického těla, a obzvlášť mě nebaví epizody, kde mimozemšťané vypadají přesně jako lidé a jejich společnost je podobná určitému období lidských dějin (např. Římské impérium, Chicago 20. let 20. století, Nacisti) – jen laciný způsob, jak se vyhnout něčemu zajímavějšímu, přitom se v této sérii objevili i Andoriané nebo Tellarité. Návrat Mudda mě na rozdíl od jiných zdejších uživatelů nepobavil, ale spíš otrávil. Oproti tomu např. epizody s Tribbly nebo stárnoucí posádkou Enterprise byla lidově řečeno velká prdel. Sérii celkem zachraňují postavy a práce s nimi. Třeba Spocka pořád žeru a vidět ho emocionálně rozhozeného bylo zajímavé. Ještě hezčí bylo vidět ho, jak má radost (dost možná nejhezčí okamžik celého seriálu). Oceňuji i hodně prostoru pro Scottyho a Chekova nebo neustálé rozepře mezi Spockem a McCoyem. Nejlepší na celé sérii ovšem byla epizoda Zrcadlo, zrcadlo – stejně jako u dvojdílu v seriálu Enterprise platí, že bych v tomhle stylu chtěla vidět celý seriál nebo rovnou celé univerzum, třeba by mnozí odpůrci na fenomén Star Treku změnili názor. ------------------- TŘETÍ série: již byla z většiny utrpením a přestože má ode mě stejné hvězdičkové hodnocení jako ta druhá, zde je dojem jednoznačně horší a je to na hranici se dvěma hvězdičkami. Proč? I když se i v minulých sériích opakovaly zápletky (nebo byly velmi podobné), pořád se našlo dost nadprůměrných epizod, na které budu ráda vzpomínat, a především tu byla skvělá práce s postavami, díky kterým se ty přetažené epizody daly přežít. Ve třetí sérii však ani postavy nezachránily, protože vidět je po desáté ve stejné situaci (opakovaně se setkávají s mimozemskými verzemi různých období lidských dějin – hezký podvod na diváka, který čeká další ukázky téhle utopické „budoucnosti“- s mocnými bytostmi, které stejně nakonec nějak porazí, nebo odpoví na nouzový signál, který je ovšem falešný a Enterprise je tak zpravidla obsazena a buď jí hrozí zničení nebo cesta někam do hajzlu) už se u takto sympatických postav omrzí, jelikož zde nedochází (až na hrstku epizod) k vůbec žádnému vývoji charakterů nebo k výkyvům z normálu (stereotypu). Co mi pak hodně vadilo, bylo, že jakékoliv potenciálně zajímavé linky, které by postavy mohly změnit (např. Kirkovo dítě) byly vždy utnuty hned v zárodku. Fascinující je, že Enterpirse naráží výhradně na planety podobné Zemi, kde žijí buď lidští kolonisté nebo mimozemšťané vypadající jako lidé bez pozorovatelných změn – jako by maskéři dali hromadně výpověď. Největším utrpením všem byly epizody, kde se hlavní postavy chovaly vyloženě trapně, byly nuceny dělat trapné věci a pak epizody s dětmi, ty jsem nesnášela již v předchozích sériích, zde mi už pěkně pily krev… Víc jak tři epizody za den již pro mě představovaly až příliš velkou zátěž, avšak TOSce jsem věnovala již příliš mnoho času a chtěla bych se posunout dál… -------------------- Po slibné první sérii seriál spadl (nejspíš hlavně kvůli své epizodičnosti) do nudného neustále opakujícícho se stereotypu, kdy to vypadalo, že se na to půlka tvůrců jednoduše v*srala a zbytek už byl líny vymyslet něco nového a zajímavějšího. Jistě, mnohé díly jsou opravdu skvělé a kultovní status si zaslouží, jenomže jejich počet je v porovnání s tím zbytkem žalostně malý. 7/10

Opakování nemusí být ve filmu nutně špatná věc, podstatné je, když se objevuje i variace a nejlepší je, když si řeknu - "Jo, tohle je podobný, jak jedna předchozí scéna, ale není to stejný a ta změna je zajímavá." U Ptáčete jsem měla jeden zásadní problém - kvůli tomu, jak je film dlouhý a je rozdělen do kapitol, je tu hrozně vidět, že všechny kapitoly jedou podle stejného mustru - kluk je s někým, ten někdo, kdo mu nejdřív pomohl, se ukáže jako hovado, kluk se s ním nepohodne, vidí násilí/spáchá násilí a odejde. Sice se to děje s jinými lidmi a na jiných místech, ale už tak po třetí kapitole jsem tušila, jak ty další asi skončí. Pocitu rozkouskování a neustálého opakování jedné dějové kostry napomáhají i zatmívačky, které tam byly na můj vkus až příliš často a upřímně si už ani nevybavím jiný typ střihu. To je podle mě škoda, film by pak působil víc jako jeden celek, byl by plynulejší. ----- Ptáče disponuje povedeným obsazením a kvalitními hereckými výkony (Petra Kotlára může čekat slibná kariéra, pokud si to nepokazí jako již mnoho dětských hereckých hvězd), ovšem mrzelo mě, že se v něm většina herců (zejména těch slavnějších) ohřála jen na pár minut (někdy i míň, třeba Pavel Kříž se objeví tak na 30 sekund). Kromě hlavního hrdiny mě překvapila i Jitka Čvančarová, a to hned dvakrát: poprvé svým výkonem zde, přiznám se, že jsem jí nejdřív nepoznala, a podruhé tím, že vůbec vzala roli v takovém filmu, když většinou vidím, že hraje akorát v komediích . ----- Fakt by mě zajímalo, jak přesně probíhalo natáčení, když Petr Kotlár nesměl na projekci svého filmu kvůli násilí. I když třeba to tolikrát zmiňované násilí ne vždy přímo viděl, nějak přece museli zařídit, aby z něj dostaly určité výrazy emocí, ne? Nicméně, to násilí není takové, jak jste si po přečtení ohlasů z Benátek nejspíš mysleli. I já potvrzuji, že většina násilí se odehraje mimo záběr - to nejdrastičtější na ostro nikdy neuvidíte, jen uslyšíte zvuky. Při projekci jsem si říkala, že už jsem v tomto ohledu viděla daleko horší věci ve filmech. Proto taky nechápu ty odchody ze sálu. Vedle vynikající kamery je tak na filmu fascinující ještě jedna věc - proměna hlavního hrdiny z ustrašeného šikanovaného chlapce v necitlivého vraha. Jen by ta proměna nemusela nýt tak násilně rozkouskována. 6/10

V náznacích se mohou objevit SPOILERy: Audiovizuálu se nedá nic vytknout, je to pastva pro oči (skvěle zvládnutá kamera i střih) a i soundtrack je dobrý, avšak i přesto mě soundtrack lehce zklamal. Ne, že by nebyl hezký, špatně znějící nebo nehodící se, jen jsem od něj čekala daleko víc - větší rozmanitost, větší ráz, který by i jinak klidnějším záběrům dodal nějakou velkolepost nebo "epičnost" a emoce (což se skvěle povedlo u jiných podobných vesmírných sci-fi jako jsou Interstellar nebo První člověk). O emoce se dle mého nejlépe postaral Brad Pitt a jeho postava Roye McBridea, jehož nejen fyzická, ale i emocionální cesta za svým otcem mi připomněla pátrání Sama Flynna po otci v Tron: Legacy (všimněte si podobností - otec se ztratil, syn má pocit, že jej opustil, a mezi otcovým zmizením a synovým pátráním uběhla doba 27 let). Pitt to zahrál skvěle, jeho emoce byly uvěřitelné a já s jeho postavou soucítila, v některým momentech mi ho bylo dokonce i líto. Líto mi ho bylo i kvůli vývoji jeho vztahu z otcem, to nebylo zrovna hezké. Postavu Royova otce jsem měla chuť profackovat. V tomhle je podle mě Ad Astra zase dál než třeba zmíněný První člověk se svými (extrémně) chladnými postavami. ----- Ačkoliv se jedná o sci-fi, mnozí jistě ocení tu reálnost cestování ve vesmíru - klidně bych si dovedla přestavit, že v "blízké budoucnosti" to takhle bude opravdu vypadat (ne jako u prvních X-Menů, jejichž "blízká budoucnost" je už mimo). Doufám tedy, že při hledání života mimo Zemi nezažijeme podobné zklamání jako hrdinové tohohle filmu. I já jsem popravdě trochu zklamaná z toho konce, trochu jsem si přála konec ve stylu knihy Metro 2033, jejíž mou vysněná filmová adaptace se konečně hýbe kupředu. ----- Škoda, že se neobjevilo více strhující akce ve stylu té honičky na lunárních vozítkách na měsíci (a i téma bojů o měsíční území zůstalo lehce nevyužité) - i když ani tato honička se neobejde bez výtky - v těch skafandrech, obzvlášť, kdy měli astronauti na helmách nasazený solární kryt, nebylo občas poznat, kdo je kdo, a když to někdo schytal, chvíli jsem nevěděla, kdo to byl. K nepřehlednostem dochází i u některých flashbacků, přestože tu snaha o výraznější oddělení (pomocí odlesků světla a starého obrazu) od "současnosti" je. 6/10

Na Lelouche Akito sice nemá, i tak je le tento spin-off velmi povedený. Komentář jsem si šetřila až k poslednímu dílu, jelikož souhlasím s názorem, že by to tu mělo být jako jeden seriál. Ale zpět k hodnocení: ačkoliv jsem to po prvním díle nečekala, postavy jsem si postupně hodně oblíbila a zajímaly mě jejich osudy, ať byly místy jakkoliv divné (např. babky u řeky). Vztahy mezi nimi působí uvěřitelně (hlavně zajímavě pojatý vztah dvou bratrů) a právě v posledním díle to vyvrcholí epickým finále (se skvělou akcí). Do toho je tu opět Geass a je opět jiný než v sérii o Lelouchovi. Mimochodem, jakkoliv mám Leloucha ráda, zde ty vsuvky s ním působily celkem zbytečně, spíš bych je nějak zakomponovala do hlavní série. Vlastně je škoda, že tahle série není přímo spojená s tou Lelouchovou - seriál by se tak prodloužil a příběh ještě vylepšil. 9/10

Tohle dělá kyberpunku ostudu (nechápu, proč tady ten tag je, ale u Altered Carbon ne). Robot, u kterého se jinak vyvine program, nejlépe směrem k lidskému myšlení, kde už jsem to jenom viděla... Jistě, myšlenka ve sci-fi poměrně častá, zde ovšem k uzoufání nezajímavě a neoriginálně zpracovaná. K tomu Banderas tady vypadá hrozně (ne, že bych jinak byla fanynka) a v celým filmu je víc šedý než na starým panelákovým sídlišti. Ani design robotů není nijak oslnivý (myšleno obrazně i doslova). 4/10