Marze

Film je celý natočen v interiéru, což byla specifika švédského filmu, ale v této tzv. Zlaté éře švédského filmu si to mohli dovolit. Katarze diváka nastane ve chvíli, kdy hrdina zachrání na rozbouřeném moři loď a zjistí, že je to kapitán, který mu zničil život. Není schopen ho zabít, protože si uvědomí paralelu s jeho životem.

Režisér Dreyer měl docela pohnutý osud. Matku znal jen z fotografií a začal jí zobecňovat ve svých postavách. Žena se pro něj ve filmu stala trpitelkou a spasitelkou. Film je neobvyklý způsob pojetí mystického hororu na hranici reality a imaginace. Je to mystika spojená s rigorozním protestantstvím. Film není moc soudržný. Má časté vstupy do oblastí ireálných. Je zajímavý zvukově. Sponzoroval ho holandský šlechtic a měl podmínku, že bude hrát hlavní roli. Ale ujal se jí výborně. Jsou zde také záhadné osoby umírajících a osoby s upírskými tendencemi. výborný článek o filmu vydal vynikající filmový kritik Jiří Cieslar (Časopis Iluminace , ročník 2000, číslo 1: CIESLAR, Jiří: Nálada v šedé: Vampyr … 00 – 1 / 57-70).

Film je možno získat i pod názvem Pastorova žena. Režiséra Dreyera (1889-1968) oživili režiséři francouzské nové vlny (Godard apod.). Jeden Dreyerův film byl takový debakl, že nemohl 12 let nic natáčet. Začínal točit jako specialista na aviatická témata. Příběh filmu se zčásti váže k náboženskému tématu. V Dánsku byl ve středověku zvyk, že po úmrtí pastora si musí vzít další pastor jeho ženu, ať je jakkoli stará. Ve filmu si musí vzít starou paní Margaretu. Je to přísná rigorózní žena, se kterou je těžké existovat a která řídí statek. On má mladou milenku a řekne jí, že je to sestra, aby se s ní mohl vůbec stýkat. Uspořádají scénku, kde jí postraší, ale ona ho pozná podle bot. Nakonec se ukáže, že Margareta prožila to samé a má pochopení pro jejich lásku. Film je velmi ironický, má vtipné gagy jak se dvojice snaží scházet. Vše je dobře zahrané. Tím se můžeme podivovat, jak nešťastně se Dryerova tvorba vyvíjela dál.

Film je zajímavý tím, jak tvůrce zajímal ďábel v protestantské zemi. Film v tehdejší době neměl úspěch. Byl dlouhý a pro naivního diváka i strašidelný. Nalezneme zde výtvarné obrazy Jeronýma Bosche. Film naplňoval funkci zábavy, přesto je zajímavý z hlediska tehdejšího pseudovědeckého zájmu. Film produkoval švédský režisér. Film bohužel není jako všechny filmy z té doby moc ostrý a kvalitní.

Film přinesl do vývoje filmové řeči nové věci. Děj je prokládán imaginárními nebo mystickými situacemi. Je zde ireálná figura muže, který sváží duše zemřelých. Pokud se objeví hříšník, který ho nahradí v této funkci, dostane se mu klidu. Objeví se alkoholik, který opustil rodinu a ublížil světici z armády spásy. Dostává ještě jednu šanci, když ze zásvětí nahlíží na svou rodinu. Dostává se mu tak prozření a má možnost se vrátit. Závěr není na rozdíl od současných amerických filmů "happy-endový", ale v souladu s tehdejší tradicí severské kinematografie a Sjöströmových filmů.

Velmi známý film, o kterém toho bylo hodně napsáno. Dodnes má svoje kvality. A to nejenom filmařské, ale i spirituální. Dreyer vycházel z autentických soudních záznamů. Film je zajímavý tím, jak sleduje celý proces. Vše je ale zredukováno do jednoho dne, což není historická pravda. Střídá soudní síň a mučírnu (podle dokladů Jana ve skutečnosti pravděpodobně mučena nebyla). Film se nezabývá tím, že Jana byla autentická bojovnice, která posunula francouzské dějiny. Na filmu je důležité duchovní utrpení Jany a její duchovní prožitek. Na němém filmu je samozřejmě nejzajímavější obraz. Zde s mnoha ostrými detaily. Kameraman se dívá na tváře Jany a soudců z podhledu z vykopané díry. Tím je zdůrazněna až karikaturnost postav. A Dreyer dokázal z představitelky Jany vymáčknout dokonalé emoce. I slzy musely být pravé. Maria Falconetti byla neznámá herečka, kterou Dreyer pro film objevil. Jana z Arku byla pravděpodobně postižena psychickou chorobou, slyšela různé hlasy... Ve filmu se objeví řada známých i neznámých herců i neherců. Scéna je plochá a není nijak zprostorněná. Zajímavostí je, že film shořel a zůstala jen kopie s cenzurními zásahy, s kterými režisér nesouhlasil. Pak byl ale negativ nalezen v norském psychiatrickém ústavu. Doporučuji film shlédnout s hudebním doprovodem skladatele Richarda Einhorna.

Není to jen spektakulární příběh, ale i studie lidství v několika rovinách. Zápletka je hrůzná. Skupina skotských žoldáků přepadne bohatého pana Arna a zabije ho s jeho blízkými. Naživu zůstane jen dívka, která je ztělesněním nevinnosti a čistoty. Náhodně se seznámí s jedním z vrahů své rodiny. Řeší mravní aspekt, protože po tom co se zamilovaná se dozví, že je vrah. Zdá se, že už při námluvní konverzaci něco tuší. Film má jako všechny Stillerovi filmy depresivní vyústění. Vidíme zde několik dvojích expozic, které vytváří až hororový nádech (vrahovi se zjevuje dívka, kterou zabil). Stillerovi se povedla estetičnost obrazu a aranžování velkých situací (bývá upozorňováno na velkolepou zimní pohřební scénu s tajícím mořem, která později inspirovala Ejzenštejna). Záleží i na tom, jestli a jaký vám k filmu pustí hudební doprovod.

Film má dekadentní charakter prostředí, ve kterém se odehrávají vztahy. Dreyer kladl důraz na výtvarnou stránku filmu. Nebýt tohoto prostředí, mohl by mít divák až pocit výstřednosti, která nemá hloubku. Zápletka je jednoduchá - malíř mladíka adoptuje a objeví se hraběnka, která mladíka svede. Způsob herectví je čistě divadelní. Stolovací scéna působí přepychově (možná komplex režiséra, který vyrůstal chudý).

Jedna z prvních sofistikovaných erotických komedií. Je to vlastně až satira o tom, jak bohatce pálí dobré bydlo. Vousatý stařec a jeho mladá žena, která nemá nic na starosti. Chodí si po divadlech a navazuje různé flirty. Známá je scéna jak odvážně letí v otevřeném letadle. Přišla mi až zbytečně dlouhá a požitkářská, i když v té době to asi na diváky působilo poeticky. Komedie je ale založena na verbalitě a dialozích. Je třeba ocenit Stillerovy realizační náročné scény s až 800 komparzisty.

Babičky se smyslem pro humor se voják odebírající vzorek radiace ptá: "Babičko vypadáte dobře, chodíte tancovat?"Načež ona odpoví: "A kam, není tu noční klub." Mohu porovnat s letním pobytem v české vesnici v Srbsku o 35 obyvatelích. Toto je ještě větší poustevničení.