Radiq

Tyto postavy mě nenadchly ani v Get Smartovi, takže jde vidět, že film je jen takovej maličkej parazit. Přemejšlím, jestli jsem se vůbec zasmál, ale stop - nebudu ani přemejšlet, ten celkovej pocit z toho mluví za sebe. Všechno to bylo až puberťácky trapné. Hlavně obtloustlej všepožírající Nate Torrence mi přišel hodně hodně hodně špatnej... i když za to možná může ten tělesný tuk. Ani v kombinaci s Masi Okou (nebo s Masi Okem?) se jim nepodařilo za celou dobu mě nějak extra pobavit, a tak jsem velebil toho, kdo z toho udělal délkou jen poloviční film. To stačilo tak akorát, abych nemusel dávat odpad. Na průměrněskvoucí dvě hvězdy je to zas ale málo. Prostě je to něco, co vlastně ani nechcete a nepotřebujete vidět.

Chlapi, co si budeme nalhávat, v tomhle filmu jsme to pěkně schytali. Věškeré mužské postavy jsou záporné (v tom lepším případě) nebo rovnou absolutní zrůdy, hovada a násilníci. A tím se dostávám ke geniálnímu výkonu Guye Pearce. Ten to vzal opravdu od podlahy a ve všech 4 kapitolách se ukázal v tom nejhorším světle. A herecky byl odporně dokonalý. Jako ta Dakota taky nebyla vůbec špatná. Od Šarlotiny pavučinky (s kterou ji mám spjatou tak nějak nejvíc, protože to je první, co jsem s ní viděl) ušla pěkný kus cesty. Nejen, že z ní je najednou žena (v Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu mě překvapila svým vzhledem), ale dokonce je i docela k světu. Trochu mi tady připomínala Kate Winslet lejzlou mladou verzí Madonny, ale přesto svá. Co mě ale dostalo nejvíc, tak ta syrovost celého příběhu a jak se postupně dozvídáme víc a víc z minulosti a přitom množství násilí a smrti konstantně udržuje tempo. Možná to, jak skvěle to bylo natočené, mi mělo napovědět, že to není tak úplně americký film, ale že by vzešel zrovna z holandské produkce? To mě vůbec nenapadlo. Režisérovi Koolhovenovi tímto začínám fandit (a vtip o cool hovnech si odpustím) a musím omrknout i ostatní jeho projekty. Jsem ochotnej a v podstatě i natěšenej na to, až se na tenhle film někdy kouknu znovu. Co mi ale za celý film nedošlo, tak co je to vlastně ten Brimstone...

Tak tohle bylo fakt originální. Líbil se mi ten nápad s trpaslíkama a jejich šuplíkovým světem a dost často se dalo krásně smát (tak, jak to u novodobých komedií už moc nejde). Bylo tam hodně detailů dovedených k dokonalosti (např. vytetovaná muchomůrka na hrudi, vysoké napětí v baterii nebo lázeň v čajové konvici, chch) a co si budeme povídat - triky sice analogové, ale není to lepší, než ty hnusné digitální? "Nekopej toho pána, ještě se zpotíš." Bavil jsem se náramně a ksicht Jerzyho Stuhra, to je bod navíc.

...aneb žena s tlumokem. Nebo žena, která často tlumeně močí. Tak ne, no. O tom by nikdo film netočil. Nicole Kidman mě mile překvapila a opět se mi jednou vzhledově líbila (mám to u ní tak na střídačku... ne levé a pravé ruky, ale na střídačku film od filmu). Herecky teda pořád stejný standard, ale ta postava, kterou ztvárnila, mi moc uvěřitelná nepřišla. On čím víc se blížil konec, tím absurdnější mi to celé přišlo. Na druhou stranu jsem ale nestihl vyloženě zívat a Sean Penn taky celkem ok. Blbé je, že téma mezinárodní politiky mě moc nebere a válečných zločinů se tady dočkáme jen na papíře. Je to o to horší, když si uvědomíme, že se točíme kolem fiktivní africké země a událostí. Přesto ale film neurazí a dá se jednou skouknout.

Zatímco The Room je úplně mimo všechny možné kategorie, The Disaster Artist je něco jak životopisná komedie. Co se tam děje, je sice podle pravdy, ale ta je tak ujetá, až je vtipná a hlavní zásluhu na tom má samozřejmě postava Tommyho. A James Franco si s ní nesmírně pohrál. Úplně se do něj převtělil a to nechápu - vždyť James je pohlednej maník a přesto vypadá skoro úplně jak Tommy Wiseau. Dave Franco už nebyl takové terno a obzvlášť jeho nepovedené nalepovací vousy nebo paruka vypadaly fakt blbě. Celé je to sranda. S dabingem se ale někdo až moc rozvášnil a nasypal do Tommyho řeči úplné nesmysly - jen kvůli tomu, aby navodil jeho divný temperament - avšak spíš to z něj dělalo hlupáka, což v původním znění nebyl. Natočené to není jako výsměch, ale jako citlivý vtah do tvorby jednoho pochybného kultu. Takže jsem se přistihl u toho, že při premiéře toho jejich propadáku je mi Tommyho líto, když se mu/filmu smějí. Musím uznat, že Franco Brothers mě docela pobavili, dobrá komedie.

Slyšel jsem o tom (h)různé z(h)věsti, ale musel jsem se přesvědčit sám, jestli je to opravdu tak strašné. No je to fakt strašné. Je málo toho, co tam není strašné. Mezi všemi těmi strašnými věcmi musím vypíchnout jen tyto: ten jeho smích, nucené Heh-ha-ha, to bylo fakt strašné (herectví všech herců bylo strašny, ale Tommy byl před ostatníma o dost vpředu, poleno na n-tou). Pak ta použitá trapácká hudba a strašné písně (které hrají vždy jen při strašných milostných scénách), strašné. Strašný scénář a děj furt o tom samém, motající se furt dokola a nevyúsťující v nic, jen v strašný konec. Jinak teda tam mohlo být víc scén, jak přijde matka na návštěvu a Lisa jí říká, jak Johnnyho nemiluje - nepočítal jsem jich asi jen 5, chch. Kdyby to někdo chtěl schválně natočit takhle strašně, tak se mu to nepovede. Víc se těším na The Disaster Artist, to mě asi pobaví víc. Ale na druhou stranu musí člověk obdivovat to odhodlání, že nějaký film, jakkoliv strašný, vůbec natočil. Nebudu zbytečně hodnotit hvězdičkami a házím odpad, i když jsem se několikrát fakt musel smát. Má to pro mě jen hodnotu toho, že teď už vím, o co přesně jde a budu vědět, až si z toho jednou budeme dělat srandu.

Úžasný filmový zážitek, který se těžko popisuje někomu, kdo neviděl. Velkým plusem je, že si můžete myslet, že děj je v podstatě pochopitelný - ve srovnání s ostatními Lynchovými filmy je to určitě pravda. Ale někde v podvědomí cítíte, že se tam skrývá ještě něco víc a je na vás to rozklíčovat. Když se to ale nepovede, tak se nic neděje - zážitek totiž v hlavě zůstává i nadále a garantuji, že zůstane ještě nějakou dobu. Já film viděl už tak třikrát a pořád na něj nemůžu zapomenout, pořád mě láká vidět ho znovu a znovu. Zejména vynikající herecké výkony, respektive skvěle zahrané postavy, jsou tím dalším nepopiratelným kladem. Frank Booth patří nesmazatelně mezi ty nejhorší a nejúchylnější záporáky, na které si vzpomenete - Dennis Hopper ho vystihl dokonale. Krásná Isabella Rossellini jako okouzlující zoufalá oběť nebo Kyle MacLachlan coby symbol dospívající nevinnosti? Skvělá volba. Samozřejmě by mě zajímalo, v jakých rolích vystupovaly některé ostatní postavy a proč dělaly, co dělaly. Ale to tápání dělá Modrý samet o to přitažlivější. A pak samozřejmě nesmím zapomenout na ty naturalistické scény, které můžou někoho šokovat. Ale mají zde své místo, není to jen kvůli efektu. Celé je to zasazeno do doby, kdy se jezdilo starejma parádníma americkejma kárama a i toto povyšuje film ještě výš. I když výš to už nejde!

Řekl bych, že pro nás otrlé se nejedná o nic zvláštního. Jako vždy se ukázalo, že ten humbuk kolem celého seriálu je trochu přehnaný a pramení jen z toho, že mainstreamový divák nikdy nic takového neviděl. Ono vidět hrát asijské herce je pro mnohé úplná novinka, ale větší hit z toho asi dělá to násilí a mrtvoly. A ono zrovna to asijské hraní je něco, z čeho musí mainstreamový divák šílet. Mě taky vadí, jak často přehrávají (nebo možná je to u nich takhle normální, co já vím?), vyjadřují emoce a hlavně mě mate ta jejich kultura, v které se ztrácím. Hromada nepřeložených (a nepřeložitelných) výrazů, k tomu ty jejich gesta a škaredé grimasy, ale jde i o to jejich myšlení a všechno. Ještě horší je to se jménama - vsadím se, že 99% z vás si jejich jména nepamatuje a jedete jen podle obličejů. Co se týká hraní, na štěstí pro asiaty tam byli ještě ne-asijští VIP, kteří byli úplně strašní (herecky i těmi stupidními dialogy). Ono celkově pro ty jiné rasy se tady moc na sympatie nehrálo. Z Pákistánce třeba udělali naivního hloupého trotla. Ale nic z toho nezmění ten hlavní fakt o asiatech z mého pohledu - že jsou strašně škaredí, v oblasti žen (kde je to ještě mnohem důležitější) je to obzvlášť tragické. Nebo možná hrábli špatnou rukou, možná v Koreji existují pěkné ženy, ale vybrali sem nějaké neortodoxní pipky. Co už. Kromě toho je to vlastně takovej hybrid mezi Battle Royale a Bežícím mužem (stejně jako Hunger Games, akorát pro děcka). Prostě jde o jakous takous reality show, které se možná jednou dočkáme i ve skutečném životě. Myslím, že sledovanost by byla mega vysoká, i když by se každej na oko oháněl etikou a morálkou. A teď celkový dojem z toho děje - nevím, co na tom ostatní tak obdivují. Mě to přišlo místy úplně blbé. To emocionální gradování, postupná předvídatelnost, čest hlavního hrdiny v kontrastu mezi těmi zlými, nelogické vyústění, zbytečně umělé drama. Násilí a krev tam sice bylo, ale nic světoborného - akorát to bylo jedno z hlavních témat celého seriálu (a proto je podle mě tak úspěšný). Sice by to klidně mohlo být mnohem víc naturalističtější (ubrat krve, přidat mrtvolnosti), ale odedávna platí, že lepší nějakej ten krvák než sebelepší romanťárna. Co si z toho vybrat? Ano, bavilo mě to. A ne, nebavilo mě to tak, jak všechny ostatní. Na závěr se dočkáme snad největší seriálové lži, když tomu malému klukovi řekne: "Ty musíš být Čchol. Podobáš se sestře." Chch, to by musel být pěkně hnusnej teda... PS: Chtěl bych vidět toho uživatele, co tady do každýho komentáře píše počet mrtvých...

Na tohle jsem se dlouho těšil a o to víc mě to teda zklamalo. Jo, jsou to samé drogy - ne tím trainspottingovým způsobem, ale víc na palici. Blbé je, že po skončení z toho mám jenom pocit, že poselstvím celého filmu je "drogy jsou špatné" a "takhle dopadnete" a to v jakémkoliv věku, společenském postavení, pohlaví a skončíte jako štětky, mrzáci nebo blázni. Ta efektní střihová mezihra, kdy "si to vpálí", je sice super, ale je tam tolikrát, že super přestává být (zajímavé je, že podobný styl použil Guy Ritchie v Podfu(c)ku ze stejného roku, když Dennis Farina cestuje letadlem). Můžu se sžít s dobrým soundtrackem (ten hlavní hudební motiv je dokonalý), ale jinak jsem v rozpacích - a nevím, jestli za to může předloha nebo režisér. Ale řekl bych, že Aronofsky se zuby nehty předlohy držel, takže je to asi jasné. A to mi vadí, protože jsem si fakt myslel, že to bude skvělé...

Černoši černochům (teda převážně), ještě v době, kdy se to nehemžilo v publiku lidmi, co se zvednutými telefony natáčí vystoupení, to byla ještě ta správná atmosféra. Ale nejvíc na svědomí ji měli hlavně Dave Chappelle a všichni vystupující. Nedá se jim upřít hromada talentu, i když tento styl hudby nějak extra nevyhledávám. Nejvíc mě zaujala Erykah Badu a Jill Scott - obecně ženská vystoupení mi sedla víc než ty mužské, rapperské, které jsou takové trochu moc opičácké a na vše si stěžující (přesto ale poměrně dobré). Nevím, jestli to měli nacvičené, ale to, jak se navzájem doplňovali, to byla super improvizace. Dave Chappelle - sice ho moc neznám, ale s ničím se moc nesral a jeho vtipné hlášky to vše pěkně okořenily... a hlavně má můj obdiv za tu myšlenku zorganizovat takovou akci, pro lidi, zadarmo, za svoje peníze. Vím, že ještě víc nadšený bych byl, kdybych se v USA narodil a víc rozumněl všem těm negerskejm slangům a významu jednotlivých textů, navíc v souvislostech s dalšími kulturními osobnostmi a událostmi. Takhle mi toho určitě hromada uniklo, je to prostě jiná komunita, která má vlastní svět. Co mě nebavilo, tak ze začátku ta prohlídka domu, před kterým se Block Party konala - jakýsi opravdu divný hipísácký pár by si sice zasloužil nějakou tu pozornost, ale ne v tomto dokumentu. Pak se ale víc věnujeme pódiu, kde uvidíme i docela dost známých tváří, které se uchytily i ve filmové branži. Nezpochybňuji Gondryho cit pro hudební průmysl, ale tady se prostě jen zúčastnil výjimečné akce s kamerou v ruce. Ale stejně tak to mohl natočit kdokoliv jiný, protože hlavní zásluhu tentokrát neměl on.