Radiq

Nevím proč, ale vždy jsem si myslel, že tento seriál je sitcom - dokonce jsem si myslel, že to je o nějakých zpěvácích, sopranistech a myslel jsem si, že to bude nějaká blbost. Na štěstí ne a o to víc mě překvapilo, že to je docela drsná mafiánská jízda. Je to tam samej typickej Ital - snad už si ani nejde představit jiné víc italské typy, než ty, které máme tady. Nejmíň italskej z nich je zrovna James Gandolfini, kterej ale má zas jiné klady a hned od začátku si ke mě našel cestu sympatií a často i vtipu. "Té válce se dalo zabránit. Dostaly nás do toho cunnilingus a psychiatrie." První série je slušnej rozjezd a bez ostychů zaslouží krásné 4 hvězdy. Ostatní série jsem skouknul na jeden zátah a dá se říct, že kvalitativně jsou na stejné úrovni. Ale byly tam dvě nasrávky, které mě moc nepotěšily - za prvé někdy ke konci páté série, když tam byla dlouhá snová sekvence (snad přes půl dílu) a pak ty komatózní sny v 6. sérii táhnoucí se snad přes 3 díly. To mě tam fakt nebavilo. Taky ta teploušská dějová linka ze šesté série tam byla téměř násilně použitá, asi kvůli rozmanitosti obsahu. Co mě ale potěšilo, tak že návštěvy psychiatričky se sérii od série redukují a děj se víc soustředí na mafiánské praktiky a problémy v osobním životě. Všiml jsem si na sobě, že právě scény na terapii mě bavily vlastně nejmíň. Co dál dodat? Tenhle seroš se fakt povedl. Postavy jsem si vesměs všechny oblíbil, i když jsou to takoví parchanti. A Tony Soprano, to je neskutečné sebestředné hovado, neštítící se ničeho, ale postava napsaná skvostně. Hlavně to, jak furt něco žere (na Gandolfinim je to během těch let znát), ale i to, jak se snaží mít nějakej rodinnej život. Když jsem si někdy ve 4. sérii všiml, že jeden díl natočil Steve Buscemi, těšil jsem se, že se určitě objeví i jako herec. Toho jsem se dočkal v 5. sérii, ale asi jsem čekal, že toho předvede víc (obzvlášť když ho v úvodu vykreslili jako chladnokrevného zabijáka... a on se místo toho chtěl polepšit). Čeho jsem si všiml a přišlo mi to hodně zajímavé, tak ta všudypřítomná rakovina, která zabila snad stejně lidí, jak mafie... a když ne rak, tak infarkt. Hm, u Italů asi populární odchody ze světa. No a pak přišel konec. Hodně originální konec a hodně otevřený konec. Asi je škoda, že Gandolfini v roce 2013 zemřel, protože si dovedu představit, že by se dalo po letech z toho zas něco vyždímat. Což se ale ještě může klidně stát, když nevíme, jak ta poslední scéna vlastně pokračovala... Myslím, že jsem si těch 6 řad hodně užil a vysoké hodnocení (na IMDB ještě vyšší) je zasloužené.

Abych řekl pravdu, Edward Norton mě moc neuchvátil. Myslím, že má ještě co dohánět, aby si mohl sednout na režisérskou židli a zároveň dobře hrát, jak to dělá třeba Clint Eastwood. Tourettův syndrom tady nemá vůbec žádný význam, jen aby udělal tu postavu něčím zajímavou. Já vím, že tato nemoc je asi strašně otravná, ale ta postava je pak tím pádem taky otravná a nevidím důvod, proč nám ji naservírovali zrovna takhle. Samotný děj je taky rychle zapomenutelný (za týden nebudu vědět, o čem přesně to vlastně bylo) a hlavně se to hned od Willisovy schůzky na začátku celé nějak strašně moc zběsile hrne dopředu. Ne tím dobrým způsobem, ale tak nějak rozporuplně. Ta zápletka mě nebere, už aby byl konec. Norton je tam vlastně jediná postava, co má nějaký vývoj, ostatní jen tak přicmrndávají, a to včetně Willema Dafoea i Aleca Baldwina. Většinou si u filmů nevšímám hudby, ale tady jsem si všiml a to není dobré znamení - tak nějak mi vadila. Jestli to mělo mít nějaký noirový nádech, tak nemělo. Oceňuji snad jen pár scén a dobovou atmosféru. Převládá ale pocit, že tohle není film pro mě.

Trojky mám rád, ale spíš jako kozy než jako pokračování. Na to, že se to jmenovalo Revolutions, to revoluční moc nebylo - spíš opakuje to, co známe z předchozích Matrixů. Ty roje sentinelů s chapadlama jak s hadicema od sprchy, připomínající spíš hmyz než stroje, to bylo hodně přes čáru - za prvé šly najednou nějak jednoduše zničit, za druhé v tom množství by celou bitvu vyhráli v okamžiku a za třetí, nedívalo se mi na to hezky. Plus samozřejmě hromada dalších nesmyslných věcí. Než se stroje dostaly do Siónu, tak to ještě nebylo tak hrozné, ale pak ty digitální (pro někoho) orgie, to se někdo nechal moc unést. Vyvrcholení trilogie tak na mě spíš působilo jako ochabnutí.

Všichni tak nějak cítíme, že melo zůstat jen u jednoho filmu Matrix a nebyl by vůbec žádnej problém a bohužel vím, že existuje ještě horší trojka. Nevím, jak moc se počítalo s pokračováním, ale je to takové jakési nastavování téměř dokonalé jedničky... Děj se zamotává a strašně špatně chápe - všechno to kolem Vědmy, Merovejce, Klíčníka, Zdroje, Architekta a samozřejmě taky rozkopírovaných agentů Smithů, to je moc spletité. Málo lidí pobere, že neexistuje jen jeden hlavní program Matrix, ale že některé postavy jsou vlastně také programy a kdo to pobere, asi tomu tleskat nebude... À propos místo Reloaded bych to spíš nazval Multiple Smiths, protože z toho všeho děje mi v hlavě nic jiného nezůstalo a nezůstane. Samotná akce mě taky vůbec nepotěšila. Za prvé u mnoha agentů Smithů jde poznat, že jsou to dvojníci, za druhé u mnoha bojových scén je přehršel digitálna (včetně celých postav!) a za třetí, ty skoky a salta a kopy ve skoku a jiné fyzikální nemožnosti byly efektní jednou, ale tady je toho opravdu už zbytečně moc. Navíc tady je asi každej závislej na nošení slunečních brýlí. Když k tomu připočtu, že Sión v jeskyni vypadá, jak kdyby to bylo vystřiženo z nějaké staré Planety opic nebo podobné papumdeklovitě chudinské společnosti, točím oči v sloup. Co jsou tedy plusy? Chvála bohu za krásnou Monicu Bellucci, jedno z mála světlých momentů. Dík za pár dobrých scén a za výběr hudby.

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně.

Nechci nic říkat, ale Jessica Chastain tady vypadala úplně stejně, jak Eddie Redmayne v Dánské dívce - je už na vás, jestli je to tím, že Redmayne vypadá teple žensky nebo Chastain má tak škaredé rysy. Každopádně film o lidské zoo je jednou koukatelný, i když možná by mi stačilo, kdyby mi někdo řekl, že to je jak Musíme si pomáhat, akorát v ZOO a v Polsku. Vsadím se, že Chastain je taková ta přehnaná milovnice zvířat - vycházím z toho, jak se s nima ve filmu mazlila a byla z nich přehnaně připosraná - a moc nevěřím, že by už tehdy měli lidi ke zvířatům takovej "mazlíčkovskej" vztah. A hlavně pak nechápu, proč nakonec to mládě bizona pustili - i kdyby si ho měli nechat na horší časy na maso nebo na mléko, které po válce bylo jistě vzácné. Čeští herci tam jen tak přicmrndávali a chudáka Hofmanna asi raději předabovali (že by měl tak strašnou angličtinu?). Takže prostě - film to nebyl špatnej, ale spíš k tomu sedí průměr.

Jde vidět, že pro Jima Carreyho je Kaufman určitě vzor (a to je dobře) - je to vidět v hodně jeho komediálních výstupech, jak mají podobný styl humoru. Schválně jsem si pustil několik Kaufmanových vystoupení a zatímco ten filmový působil místy hodně trapně a nevtipně, skutečnému Kaufmanovi jsem se musel smát a trochu mám pocit, že Forman mu ve filmu trošku podkopával nohy (a Carrey to koulení očima asi trochu přehnal, ne?). Ale co já vím? Já vím jen to, že zažít jeho éru, určitě bych se považoval za jeho fanouška, protože i když nebyl třeba úplně vtipný, určitě byl originální. A asi i trochu blázen. Absolutně nejlepší byl však jako Tony Clifton, kdy jeho pobuřující vystupování a vystoupení muselo odbourat úplně každého. Celkově si tohoto umělce svým způsobem vážím a dokážu i pochválit snahu zviditelnit ho tímto filmem. To se docela i povedlo, protože jinak bych o něm asi vlastně nikdy neslyšel. Forman si vždy uměl vybrat zajímavé postavy, kterým točil životopis a tohle není výjimka. Povedlo se.

Nejsu žádnej metalista, spíš odpůrce. Ale konkrétně Metallicu a pár dalších docela snesu, ba se mi i docela líbí. Nevím, jestli tento unikátní projekt brát jako film - spíš je to záznam koncertu, ale s jakoby takovým meziklipem-videoklipem. Ten je sice zajímavě udělanej, ale pointu nemá - ale měl by mít? Spíš šlo asi o to, navodit tu správnou atmosféru, vystihnout nějaké ty emoce a přiblížit divákovi ten hudební nářez i nějak vizuálně. To se režisérovi Antalovi snad i docela povedlo - k pouličním nepokojům, agresivním demonstrantům a tajemnému koňskému jezdci ale mohli naznačit víc, než jen to vizuálno. I když se s tím Dane DeHaan popasoval docela dobře, vyšumělo mi to celé dost do prázdna. Nemluvě o tom skrytém obsahu tašky, to bylo zklamání největší. I kdyby tam měli mít třeba jen pivo nebo příslušenství k vysavači, to už je jedno, ale mohli aspoň něco ukázat. Hudebně to ale bylo samozřejmě silné, i když jsem znal jen tak polovinu skladeb. A naživo v aréně to muselo mít ještě větší koule.

Absolutní pecka. Spokojenost se vším, v první řadě ale chválím propracovaný scénář a děj. Postavy se chovají opravdu tak, jak by se chovat měly i ve skutečnosti a né žádné trapné scénáristické eskapády. Nic přehnaného, jen to štěstíčko někdy dostane malou dávku pomoci. Vývoj postav je smysluplný a často dost nekompromisní, takže o násilí, smrt a mučení není nouze. Najde se tu i pár slabších epizod (opravdu jen pár = 05, 06), ale i ty převyšují jakýkoliv průměr různých jiných seriálů (a to i vysoce hodnocených). Naprosto geniálně na mě působilo, když kamera najela na nějakou postavu, aby nám vysvětlili, jak se tam ocitla a co se jí stalo, aby se připojila k tomu, co už víme. Hudební klavírní podkres od Mogwai je geniální a do těchto nájezdů se skvěle hodí. Celkově ten soundtrack musím pochválit. Ale nezůstanu jen u toho - chvála totiž patří snad všemu, co se tohoto seriálu týká. Za mě je to prostě příkladně zvládnutej realistickej seriál. A realistické mám nejraději.

Uniklo mi něco? Myslím, že ne. Ono se tam toho jen stalo tak málo. Co mě ale mrzí nejvíc, tak to, že tam nejsou vysvětlené určité souvislosti - kdo jsou ti Ničemní muži (nebo Nízcí lidé?... prostě Low Men) a proč po Tedu Brautiganovi vlastně jdou? Už jen to, že si musíme domýšlet věci jako co má vlastně za schopnosti a jaktože je od něj pochytil i ten chlapec, je podané dost odfláknutě, že musíte dávat setsakramenskej pozor, abyste to zachytili. Částečně znám postavu Teda Brautigana z Kingovy série Temná věž, takže vím, jak nás film o dost věcí ochudil... nebo spíš nechal si je pro sebe. I když ona je taková už i ta samotná povídka, kterou jsem nečetl - prostě Tedovu pravou identitu neodhalí. Ale má dostatečnej potenciál zaujmout? Podle mě moc ne. Nevím, možná se mýlím. Ale taky vím, jak dokáže lidstvo Kingovi podlejzat za cokoliv, co napíše, nehledě na kvalitu. Je pravda, že to mizerné dětství (se záblesky štěstí), ten vztah s matkou, rivalita s partou tyranů (trochu připomínající Kingovo "To") a seznámení se záhadným nájemníkem, to vše je tak nějak retro pěkné. Vůbec mi k tomu ale neseděl název Srdce v Atlantidě - ve filmu se o Atlantidě sice mluví, ale kontext chybí, bych řekl. Nehledě na to, že jsem se dozvěděl, že v Kingově povídkách jde o karetní hru "Srdce", takže úplně mimo tento film. S čím jsem spokojený, tak samozřejmě Anthony Hopkins a celkově ta atmoška, ale vždy mě prudí, když divák musí tápat, i když by nemusel. Proto hodnotím tak nízko - nebo proto, že jsem Nízký muž? Jinak nejvíc mě na celém filmu překvapilo, že píseň "Only you" není od Elvise Presleyho, ale od The Platters. To jsem se opravdu dozvěděl až nyní... a myslím, že hromada lidí také žije v iluzi, že to zpívá King of Rock and Roll.