LangiJ

S jedničkou to má společný tak akorát název. A pro mě jen dobře. Zatímco jednička i přes skvělé obsazení moc nezaujala, dvojka koukatelná je. Bohužel to Andy Lau ani Louis Koo nevytáhnou nad průměr, i když oběma role sedla. Konec mi přišel lehce úsměvný, stejně jako pády z výšky. V Hongkongu a na Filipínách mají asi všichni feťáci chuť si zalítat, když se sjedou. Ale jinak fajn, jen škoda, že se příběhy hlavních hrdinů víc nepropletly. Pořád jsem čekala, až se dá Andy dohromady s Michaelem Miu a postaví se Lojzovi, a ono nic. Samý řečičky a skutek utek.

Série končí a pro mě povedeně. Poslední díl se námětem podobá třetímu a zas se hodně zaměřuje na Ip Manův osobní život, i když o souboje taky nezůstaneme ochuzeni. Tentokrát se proti sobě opět postaví především kung-fu a karate. Man odjíždí do Ameriky a sledujeme jeho neshody s čínskými mistry z Čínské čtvrti, Američany a jejich předsudky a taky armádou, kde se jistému důstojníkovi nelíbí, že se mu na jeho základnu cpe kung-fu. Připomnělo mi to staré filmy s Jetem Li a jeho trampoty na divokém západě. Objeví se i Bruce Lee, ale už jako zkušený bojovník. Adkins byl slušný záporák, líbil se mi víc než Tyson ve trojce, ale přišel mi v té roli takový zvláštní a zatím jsem nezjistila proč. Snad opáčko osvětlí :) Přeloženo.

Poslední dobou Korea většinou nudí a Hongkong naopak baví. Celkem nenápadný snímek, na který se ale dobře kouká. Má to přijatelnou stopáž, takže to rychle odsýpá a nestihla jsem se nudit. Líbil se mi nápad zasadit příběh do prostředí márnice, vánočních svátků a hlavní roli svěřit obyčejnému, ale neobyčejně chytrému patologovi. Mozek proti svalům, Nick Cheung a Richie Jen jsou správní protivníci a jeden druhému nic nedarují. Pohodová lehce nadprůměrná jednohubka na sváteční večer ;)

Na Indii normálně nekoukám, ale na tohle jsem na doporučení mrkla. A nebylo to špatný, ale... No, pár jich tam bylo. Tiger Shroff se půlku filmu tváří jako ztracený medvídek, který neví, která bije, ale jinak dobrý. Asi mám prvního oblíbenýho indickýho herce :) Z jeho intenzivních pohledů s Hrithikem Roshanem jsem už jen čekala, kdy ty dva na to vletí. Takový pohledy Roshan nevrhal ani na tu holku. Taneční scény naštěstí jen dvě. Druhá umístěná celkem v poho, i když nudnější, ale první opět tak nepřirozeně vmáčknutá, že jsem si říkala, co to sakra...? Jak to pasuje do děje? Přitom by třeba úplně stačilo, aby Roshan řekl: A teď se jdeme bavit, aby to srozumitelně navazovalo, a ne vážný řečičky, střih a tajtrlíkování na útesu. Akce a souboje slušný, na stopáž 155 min to vcelku rychle utíkalo, prostřední část sice trošku drhla, ale pak se zas rozjelo, líbilo se mi postupné odkrývání příběhu, zvraty, chemie mezi hlavní dvojicí :) lokace a hudba. Překvapivě tedy spokojenost. Musím se přiznat, že jsem se u toho bavila víc než u JK filmů, které jsem v poslední době viděla.

Takový divný, nesourodý mix. Moc mi to nesedlo. U Korejců jsem zvyklá, že jeden žánr přejde plynule v druhý, ale tady mi přišlo, že se tvůrci nemůžou rozhodnout, co vlastně chtějí natočit. Jestli komedii, katastrofický film nebo akčňák na vážno. Začátek byl fajn, komedie se rozjela, odlehčená atmosféra, párkrát jsem se pousmála, ale pak najednou střih, umírají lidi a po zábavných scénkách ani stopy. Skousla jsem teda, že koukám už jen na katastrofický film se šplháním po výškových budovách a běháním po střechách (toť asi veškerá akce), ale ty uřvaný scény na konci alá ždímačka, kdy to u mě vůbec nefungovalo, plus zbytečný sestřihy ze zpravodajskýho vysílání, to u mě zazdily úplně. Nejsem fan Jo Jung-suka ani Yoony, takže je to pro mě průměrná jednorázová záležitost.

Hned na začátku film nasadil správnou atmosféru, svižné tempo, vyšetřování případu se rozeběhlo, takže jsem se divila zdejším vlažným komentářům a hodnocení. Jak film postupoval, začala jsem chápat. Chování hlavního hrdiny mi přišlo místy tak nelogický, až to bilo do očí, a i chování ostatních nájemníků komplexu bylo na pěsťovku. Jak mě to na začátku chytlo, tak mé nadšení pomalu opadávalo, až jsem se nakonec musela k dokoukání několik dní dokopávat. Konec to zas o něco vytáhl výš (scéna s otevřením oka dost hustá), ale byl takový lehce ustřižený. Průměr, Korejci umí thrillery rozhodně líp.

Pohádka s Jackiem v hlavní roli lovce démonů. Překvapivě koukatelný, čekala jsem to horší. Sice samý triky a ošklivý příšerky, ale líbil se mi příběh - jak sbližování a peskování lovce démonů a jeho nechtěného, nešikovného učedníka, tak romantická linka mezi člověkem a démonem. Přišlo mi to jako mix filmů Čaroděj a bílý had a Lov na příšery. Kromě Jackieho v tom hrají spíš míň známý tváře, ale to nějak nevadilo, jejich postavy byly sympatický, občas zafungoval i humor.

Pohodová romantika ze střední. Za mě spokojenost. Japonci se vyhnuli svým přestřeleným ztřeštěnostem a přehánění, takže příběh normálně plyne od seznámení, přes překonání pár překážek, několik poučných info vsuvek o zvířátkách :) bez zbytečného opakovaného rozcházení a scházení hlavní dvojice, až k závěrečným titulkům. Hlavní dvojka k sobě sedla, partu měli fajn, i tu "mini potvoru", která ztrpčovala vztah hlavní hrdince, nešlo nesnášet. Nikdo z nich ale moc prostoru nedostal. Příběh je jednoduchý a zaměřený na hlavní pár. Ale nevadilo mi to, bavila jsem se. Lepší průměr. Přeloženo.

Nevím, proč jsem se tomuhle filmu tak dlouhou dobu vyhýbala. Na první pohled mě to moc nezaujalo, ale na druhý prostě paráda. Chytlo mě to hned od prvních minut s nástupem Michelle Yeoh a nepustilo až do konce. Jako že někdy mívám s dvouhodinovou stopáží problém, tohle uteklo jako nic a nebyla chvíle se nudit. Michelle Yeoh byla správná příšerná tchýně, bavila potrhlá kámoška Peik Lin i s celou svou rodinou a čínsko-americké Popelce s princem Krasoněm to spolu taky slušelo. Navíc to byl zajímavý náhled do života mladých a bohatých, do prostředí Singapuru a celé to dokreslovala pěkná hudba. Za mě silné 4*.

Překvapivě dobrý. Kim Ki-dukova tvorba mi většinou nesedne, u jeho filmů se nudím, ale tohle je světlá výjimka. Není to film o ničem, ale má děj, který je zasazen do zajímavého prostředí. Prostřednictvím života obyčejného rybáře, který má jednou smolnou chvíli, nabízí náhled na fungování vztahů mezi Severní a Jižní Koreou. Navíc se tu sešla pěkná sestava herců, na které jsem vždycky zvědavá a není moc příležitostí je vidět. Přeloženo.