Sieť

Ano, myšlenka je dobrá - že nezáleží na režimu, jelikož vyslýchací techniky jsou všude stejné a k podezřelým se přistupuje naprosto stejně kdekoli na zemi; do toho si navíc hlavní hrdina uvědomuje vady kapitalismu, s poznáním něčeho jiného než rybaření pak i vady totalitním režimu KLDR, takže jeho zklamání světem (SPOILER resp. spíš zradou vlastní zemí, které byl tak oddaný KONEC SPOILERU) nemůže vlastně skončit jinak. To všechno je skutečně podnětné - ale fakt to neutáhne dvě hodiny, aspoň ne v tomhle podání. Celý koncept se dá prohlédnout dost rychle a pak jen čekáme, než se vše tak naplní, což je cesta plná opakujících se stejných myšlenek v různých variacích, jejíchž pointy ale jsou naprosto stejné. Spousta scén tak nepřináší nic nového a hlavně nic nezbytného, bez čeho by to nemohlo fungovat, takže by se z toho dalo klidně vystřihnout až 40 minut a nic by se nestalo. V tomhle podání při stejném vedení by to pak bylo úderné a mnohem funkčnější, ale takhle je to repetitivní a bez čehokoli filmařsky výraznějšího, takže si mě to v hluchých místech nezískalo ani emotivně. Vůbec je to celé takové chladné a ploché, takže to na mě tak ve výsledku působilo, stejně jako další z řady filmů, který je tak moc zaměřený na svoji myšlenku, že jí podřizuje vše a na ostatní kašle. Nezbývá mi než věřit, že to Jižní Koreu skutečně zobrazuje takovou, jaká je (u KLDR se o tom pochybovat nedá), protože některým činům jsem moc nerozuměl a pořád nemám ujasněno, jestli to je jen jinou kulturou, nebo tím, že to tak Kim Ki-Duk prostě podal. Ono je to totiž někde mezi, výrazné kulturní odlišnosti, které nechápu, docela často poznám a dokážu je pak brát a takový film si i zamilovat (jako třeba Chuť čaje), ale tady to spíš vypadá na odfláknutý scénář. V takové podobě jsem ale Kim Ki-Duka ještě nepoznal, přičemž mě na jednu stranu těší, že ani ke konci svojí tvorby netočil typické korejské překombinované zmatky, ale zase trochu mrzí, že tu z něj nezůstala ani špetka poetiky z jeho nejslavnějších filmů. Ale třeba měl různé filmařské polohy, které různě střídal, takže abych mohl víc soudit, musím od něj ještě něco nakoukat. I přes slabší hodnocení se k tomu dokopu snáz, než k jiným korejským filmům. Slabé 3* (21.12.2023)

Či komunizmus alebo kapitalizmus, oba režimy dokážu človeka polapiť do siete a minimalizovať slobodu. Oba majú svoje za a proti. Uvedenú tézu ilustruje zdanlivo jednoduchý príbeh rybára zo Severnej Kórey, ktorý sa technickou závadou na lodi (do motora sa mu zamotajú siete) dostane na územie Južnej Kórey, ideologického nepriateľa. Tam je automaticky považovaný za špióna. Prejde si tvrdou psychickou i fyzickou tortúrou. Hnaný túžbou vrátiť sa k rodine je navrátený späť, aby si následnú analogickú tortúru vytrpel od severokórejských súdruhov. Ideologicky zvrhlá komunistická diktatúra sa ale k svojim otrokom stavia o poznanie panovačnejšie a bezohľadnejšie. Základy mučenia, psychoteroru a absolútneho pohŕdania vôľou jedinca ostávajú v oboch režimoch v zásade rovnaké. (24.07.2020)

Obdivujem ľudí, ktor robia titulky ku korejským filmom. Ja málokedy zvládnem prečítať mená hercov. Ale k téme. Tá je naozaj geniálna a presne ako Enšpígl trefne opisuje, ide o krásne porovnanie chudoba vs konzum. Film obsahuje výborné myšlienky, hoci našincovi nemusia byť vždy blízke či pochopiteľné. Len to prehrávanie je strašné, aj keď je to určite súčasť ázijskej kultúry - buď byť úplne ticho alebo kričať s nekontrolovanou mimikou. Pôsobí to rušivo. (21.09.2019)

Film má svůj názor a myšlenky pod které se zcela podepisuju. Jedna věc je odporná diktatura v KLDR a druhá konzumní svobodná jihokorejská - potažmo i naše společnost. Nikdy jsem nepřemýšlel způsobem jaký mně servíruje film a musím říct, že je to mazec, když člověk poslouchá dialog severokorejského rybáře v Soulu "Vy máte všechno, jídlo vyhazujete na ulice a přesto dopustíte, aby žena prodávala svoje tělo, aby mohla uživit rodinu." Je to silný téma k diskuzi a za to filmu odpouštím již tradiční přehrávání jihokorejských herců v emotivně vypjatějších scénách, zde zejména v první třetině, protože nosnost myšlenek vydá na tři filmy. (29.03.2017)

Bylo potěšením sledovat, že Kimovi ještě neodbilo (jak v tvorbě, tak v hlavě). Po poslední příšernosti Stop! a scénáři ke stejně zhovadilému kousku Made in China by se tak mohlo zdát, i když při poslední návštěvě MFF KV v roce 2015 vypadal zcela normálně - chodil na několik filmů denně, dobře věděl, které autory si vybírá, s každým se rád vyfotil, na každého se přirozeně usmál atd. Nyní ve svém nejnovějším filmu předkládá syrovost až na dřeň - násilí v jeho dřívějších filmech bylo zabaleno do poetiky a formální vytříbenosti, zde se nic takového neděje. Možná může trochu vadit poměrně televizní vizáž celého díla, ta ale zcela s touto syrovostí koresponduje a nijak mě vlastně ani nerušila (i kdyby to neměl být záměr, ale důsledek toho, že po Stop! se prostě těžko shánějí důstojné peníze). Kim staví hrdinu a diváka před otázky, na které se těžko hledá uspokojivá odpověď, ale nesnaží se ji podsouvat prostřednictvím podprahových vsuvek, propagandy, svérázných postojů apod. Vše podává naprosto racionálně a každá scéna dává smysl. Odpověď na ty otázky nechť si najde divák sám, je-li to vůbec možné. Dále odkazuji na komentář Enšpígla, k němu snad jen dodatek - neznám korejskou náturu, projevy chování apod., ale přijde mi, že ono "přehrávání" je u nich prostě normou, jen na nás působí místy nepatřičně. Minimálně v Kimových filmech tomu tak vždy bylo. (30.03.2017)