claudel

Bradley Cooper a Jennifer Lawrence spolu evidentně hrají rádi a vždy je z toho zajímavý a kvalitní počin. Susanne Bier nezapře svoji dánskou náturu, kdybych měl hádat, jaké národnosti byl režisér tohoto snímku, dánská by byla mezi hlavními favority. Drsný příběh, napínavý děj, pěkné lokace, čeští herci jako stafáž, mně se Serena moc líbila.

Rozhodně nejslabší díl, hlavně scénáristicky. Místo to vypadalo na "hrajeme si na Rychle a zběsile". Přese všechny výhrady tuhle sérii mám celkem rád, film ubíhal, Liam a Forrest byli tradičně výborní. Slabší tři hvězdičky.

Auteuil-Béart, víc jsem vědět nepotřeboval, francouzská herecká dvojice, která u mě vede na celé čáře, opět předvedla herecký koncert. S ohledem na téma a vykreslení spíše hlavní ženské postavy dala více vyniknout Béart. Skvělý psychologický film, jenž pokládá nepříjemné otázky a odpovědi ponechává na divákovi.

Vyplatí se chodit do Rubínu na hry Petra Kolečka, jelikož jsou natolik úspěšné, že se podle nich pak točí filmy. Narozdíl od Zakázaného uvolnění jsem divadelní představení nenavštívil, tak nemám srovnání. U debutů vždy přimhouřím oči, ale u Padesátky mám problém dát více než tři hvězdičky. Nejvíce bych poukázal na žánrovou neukotvenost, jako čistou komedii bych to neoznačil ani náhodou, míchá se toho zbytečně až příliš. Přiznávám, že jsem se párkrát zasmál, ale taky párkrát zakroutil hlavou, např. komediální potenciál postavy Pavly Tomicové se vyčerpal v Snowboarďacích, Jurova úchylka byla nekorektní a to nepatřím mezi upjaté diváky. Na druhou stranu z generace Mádl, Kotek, Hádek, Voříšková, Křenková čiší, že spolu asi fakt rádi hrají a povedl se i hudební výběr. A na závěr stačí říct jen Pavelka - ten v Rubínu září ve více hrách.

Sladký francouzský průměr, scénář nic moc, ale jako oddychovka výborné, pro fanoušky Woodyho Allena, Paříže a Alice Taglioni téměř povinná záležitost. Ach ta sladká Francie a Paříž, i když není film kdovíjak úžasný a skvělý, ta pravá atmosféra dokáže divákovi spoustu vynahradit.

Říkám to skutečně zřídka, ale v tomto případě to určitě platí - velmi povedená filmová adaptace slavného literárního díla s excelujícím Peterem Sellersem v titulní roli. Jen mám vnitřní pocit, že jsem se u knihy více nasmál a bavil, film mi připadal vážnější a svým způsobem smutnější.

Trio Garrel, Giocante, Amalric pod Ozonovým režijním vedením nemůže dopadnout jinak než výtečně. A já jsem se naučil nové slovíčko "mufle", které už asi díky tomuto kraťasu nezapomenu.

Na francouzské poměry je to hodně, hodně slabé, je to téměř na dvé hvězdičky. Daniel je univerzál, ale přece jen si myslím, že mu nejvíc sedí právě kriminálky, o to víc je škoda, že se upsal Cattanimu do filmu, jemuž podráží nohy scénář, během bezmála devadesáti minut je divák seznámen s tolika událostmi, že je nestačí vstřebat, navíc ani jedna není rozpracována podrobněji a některá z nich vykazuje známky hlouposti.

Stejně zoufalé a stupidní jako Parádně pokecal, aspoň, že Krásná neznámá opravdu nějakým šarmem oplývala.

Tak to opravdu ne. Když se na film se stopáží 75 minut dívám napětkrát, asi je někde něco špatně. Mám pocit, že jsem sledoval pokus o alternativní film s dialogy jako vystřiženými z absurdního divadla. A čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc jsem nabýval dojmu, že Parádně pokecal je jedna z největších českých stupidit posledních let. Vzhledem k tomu, že to není zase až taková hrůza jako Hany, tak se k odpadu nesnížím.