pold

Provary hnusaře Prasofňuka.

Mno. Po ještě snesitelné první sérii, přes níže uvedené, přišla slabší druhá a pak se to zvrtlo ve slaboduchou telenovelu, kterou to dost bylo od začátku. Kulhající scénář, otřesný casting (hlavního hrdinu hraje pitvořící se kašpar a zbytek banda vyholených nebo copatých metrosexuálů), půl děje jsou vztahové blekot ve stylu beverly hills, a třetinu zabírají nadpozemsky plitké rádoby teologicko filosofické plky, většinou s oslizlým mnicho-"vikingem" , který zamořuje celý již tak zmučený děj jak sarin. Jestli to někdo dal do 4té série, gratuluji k vyvinutému masochismu.

Nesouvislé blábolení.

Vždycky když se někdo snaží o "umění" vznikne sračka. Amen. Každopádně režijní styl Chytilové si kopytózní herectví Suchařípy nepochybně zasloužil.

Sága rodu lopat. Hlavní postava je tupá lopata, jejíž jedinou schopnosti je vyrobit sklínku. Tento drn usouloží svou ženu k smrti, ale ještě než to stihne, naseká sedm neméně tupých smradů: 1. Tupá lopata, slaboch který je neschopný dokonce i vyrobit sklínku, a posere na co sáhne,  od práce přes manželství a odboj až po činnost komančského funkcionáře. 2. Štětka, která lehne pod prvního morálně defektního přiandrovalce, navíc hnusná. 3. Nablblej pingl. 4. Štětka, kterou nikdo nechce, tak se nechá sbalit i od nerudného kulaka.  5. Další tupej lopaťák,  kterej papuškuje kokoušské bláboly a vrcholem jeho úspěchů je, že se nechá zastřelit v lese. 6. Totální štětka, kterou si už nevezme vůbec nikdo, takže se spustí i s tuberákem a následně i s kriminálníkem.  7. Lopata, která má ambice být ředitelem, ale zcela dle očekávání podělá na co sáhne. Samostanou kapitolou je první díl, kdy dost životem opotřebovaný dědek hraje "mladého svobodného chasníka". Světlým bodem seriálu jsou momenty, kdy této podařené lůze někdo ukáže jejich místo, ať už je to účetní nebo vrchní tavič. Nejlepší postava, které nelze neudržet palce, je Haničincův Bošek, chytrý, přizpůsobivý, schopný a úspěšný v každé době. Kdyby seriál skončil jeho úspěchem,  dal bych 5/5.

Tento počin je důkazem, že lidé v Čechistánu nedokáží ocenit génia, který překročí stín doby, žánru, oboru i lidstva. Ze tří géniů, které tato země dala světu (Zeman, Babiš, Soukuo) je jistě pan Jaromír Soukup ten nejoriginálnější. Jeho tvorbu nelze hodnotit v mrzkých kategoriích filmové a televizní tvorby, ale jako novaátorský počin, který redefinuje kulturu, umění, vědu, a vyjadřováací prostředky jako takové. Nemůžete tedy hodnotit seriály Jaromíra Soukupa v kategorii seriály. To je naprosto nový žánr, Seriály Jaromíra Soukupa. A v tomto žánru samozřejmě nelze hodnotit jinak, než plným počtem. Ostatně bylo by konečně na místě založit novou ČSFD Jaromíra Soukupa, kde bude vždy a všechno ns 100%.

Tohle je bezesporu nejlepší věc, co jsem viděl za poslední roky. A to i když pominu některé nesmysly (takovou díru v lodi by kdokoli soudný řešil opravou kusem překližky, klidně deklem od nějaké skříňky v interiéru, a teprve přes to sklo a případně folii / pásku, nikoli laminát "volně v prostoru"), a poměrně zavádějící charakteristiku hlavního hrdiny v popisu - ať si kdo chce myslí co chce, ale na mne to tedy působilo jinak než "mořský vlk který v životě zažil už mnoho krizí", a kdy z jednání jediného a hlavního hrdiny lze do jisté míry uvažovat nad tím, proč takhle člověk na moře sám jede. Takže pro kohokoli, kdo četl namátkou Slocumovo "Sám na lodi kolem světa", různé monografie účastníků Ostar-u a navazujících závodů, od Chichestera, přes Tabarlyho a Konkolského až po třebas dostupná díla zpracovávající příběhy Knox-Jonstona, Moitessiera nebo třebas i Crowhursta, dostává tohle téma drtivě větší přesah než jen "survival na moři". Navíc - to hlavní, co do jisté míry vysvětluje jistý zdánlivě nepochopitelný i nutný klid, s tím se autoři vypořádali natolik citlivým a nementorujícím způsobem, že člověk v dnešní době zůstává stát v užaslém údivu.

To je strašně smutnej film. Spoustu těch příběhů je úplně reálnejch. A těch životem semletejch ksichtů a podělanejch životů taky. Jendou se někdo koukal kolem sebe otevrenejma očima a nepotřeboval být za každou cenu umělec.

Mladí a neklidní, díl 13756, Blekotání na výletě na Kulíkov.

Takže všechny ty postavy, které měly nějaké charaktery, to jenom předstíraly, že, ale všichni jsou vlastně úplně nudní Dušíni, jen občas trochu nerudní, ale kdo by nebyl s takovou partou plantážnickou, vyvraždil jsi mi rodinu, nevadí, zabils mi bráchu, nevadí, jsme přeci všichni jedna velká rodina. K ZBLITÍ!