Belsazar

Jaroslavu Dudkovi se povedlo zrežírovat na konci epizody skvělou scénu - za guláš (či co to bylo) se klucí hned přidali na správnou stranu. Jak dneska.

Antické drama se stalo… skutečností. Můj profesor historie by se mnou nyní asi nesouhlasil, ale Yorgos Lanthimos, myslím, pochopil skutečný význam Aischylovy Oresteii. Rozhodně chápu, že film nemá šanci oslovit člověka neznalého předlohy. Rozumím velmi negativnímu i velmi pozitivnímu hodnocení. Pro mě naprostá lahůdka, byť těžká a depresivní. Způsob řešení situace je něco, co jsem ve filmu ještě neviděl. A Barry Keoghan, jak už zde napsali jiní, naprosto famózní. Těm, co chtějí film vidět, doporučuji nejdřív přečíst Aischyla.

Já si říkal, že toho herce znám. A on to je John Castle z Profesionálů.

Lidská těla nikdy neodhalují svá tajemství lépe než v nemoci; život také neobjevujeme nikdy lépe, než když se rozkládá. PERRUCHOT, Henri. Život Toulouse-Lautreca. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Kapitola Chirurg, s. 179.

Když si vezmu, o čem je Princezna Mononoke z roku 1997, musím (opět) před Mijazakim smeknout. Vidím mezi těmi filmy velkou spojitost. Dvě princezny, dvě různé doby, ale stejná vypovídací hodnota. Příběh o Naušice sice chvílemi působí ne zcela dotaženě, ale tyhle drobnosti se dají přehlédnout. Už jenom proto, že co ve starší Naušice z větrného údolí působilo chvílemi nepříliš povedeně (ale bylo toho málo!), v Princezně Mononoke Mijazaki zcela vybrousil. Kdybych dal Princezně Mononoke 100%, tak Naušice z větrného údolí minimálně 90%. Jojo, spojit animovaný formát s láskou k přírodě a přihodit k tomu jednu sympatickou princeznu zkrátka zabírá. Aspoň na mě ano.

Platím pivo. - Beru. - A Skotskou platíš ty! Cowley je prostě nejlepší. :-)

Tímto nádherným animovaným filmem u mě Hajao Mijazaki stoupnul v ceně. Ne, že bych ho neměl rád už dřív, kdyby nic jiného, tak udělal přenádhernou Princeznu Mononoke, navíc je moje vnímání jeho filmů ovlivněno tím, že jsem je neviděl v chronologicky správném pořadí, ale až u sledování tohoto příběhu mi došlo, že Mijazaki není režisérem skvělých filmů, ale že je skvělým režisérem. Ten rozdíl je snad patrný. Co se mi líbilo asi nejvíce, bylo krásné spojení příběhu a hudby, ta mu po celou dobu dodává veliký náboj. Doručovací služba čarodějky Kiki není mým nejoblíbenějším Mijazakiho filmem, ale rozhodně je v rámci jeho tvorby filmem jiným, zvláštním. Závěr filmu patří k tomu nejlepšímu, neubránil jsem se slzám. Vím, že jsem občas až přílišný fanda, filmy se mi spíše líbí, než nelíbí, ale tady jsem se neubránil pohnutí. Dětská fantazie je nekonečná. Jak je dobře, že je Mijazaki stále dítětem (v tom nejlepším smyslu toho slova). Další film, který oslní barvami, příběhem i poselstvím. Další film, jenž dokazuje, že kultura není prázdné slovo, že kultura může znamenat spojení těch největších životních hodnot s krásou audiovizuální, stejně jako se sílou dobrého slova. Nádhera ve všech detailech.

Věda neznamená vůbec nic proti nekonečnosti a možnostem lidského snu.

Jsme zločinci, ne práskači, ty parchante. Trefná Gustavova hláška. Velmi trefná.

Jeho neštěstí není ničí chyba. Všem, které film zaujal, doporučuji Bergmanovu extrabombu na podobné téma - Hosté Večeře Páně.