becki_tu

Pokud pominu pár logických kiksů (funkční rolby vyřazené z provozu, místy nelogické chování "věci"), lze tento prequel považovat za solidní poctu žánrové legendě, na kterou v závěrečných titulkách vcelku smysluplně navazuje. Těžko porovnávat oba filmy - originál má lepší atmosféru, nový prequel zase může stavět na digitálních efektech. V každém případě jde o povedenou záležitost, která by neměla urazit ani toho největšího fanouška původního filmu. 70%

Perfektní hudební show pro fanoušky muzikálního seriálového fenoménu a důkaz, že Lea, Cory, Naya, Kevin, Amber a další prostě UMÍ a spoustu současných popových hvězd by strčili do kapsy už jen singlem Don't stop believen. Hodnotím v podstatě jen samotný koncert. Výplň v podobě příběhů skutečných loserů z řad americké mládeže a výlevů typu "Glee mi změnilo život od základu" je nutno brát přeci jen trochu s rezervou.

Drsná rubačka bez špetky emocí a režisérova zápalu pro věc. Na jednu stranu jsem se nenudil, tleskal několika efektním soubojům (píseční muži) a pochvaloval si slušné herecké obsazení a na druhou stranu se chytal za hlavu při scénáristických kiksech a režisérově totální nenápaditosti. Bohužel i soundtrack trpí jistou nenápaditostí. Ženské publikum si může přidat hvězdu navíc za Jasonovu perfektně vyrýsovanou muskulaturu. Conan sice nepřekvapil, ale do odpadu bych ho taky neházel. 50%

Ačkoliv herní sérii prakticky neznám, hraný Tekken se mi docela líbil. Teď je tu animovaný Tekken, který ukazuje nové možnosti v animaci filmů a prakticky nemá s předchozím hraným filmem nic moc společného, až na pár postav. Epické a typicky japonské finále spolu s krátkým dodatkem uprostřed závěrečných titulků slibuje pokračování a už jen kvůli tomu dechberoucímu zpracování v to také doufám. Příběh za 3*, animace za 5*, celkově za 4*.

První tři díly Spy Kids byly snesitelné. Čtvrtý je ale už tak trochu "over the top". Rodriguez zřejmě pozřel vetší dávku halucinogenních houbiček než bylo obvyklé u předchozích dílů a vznikl paskvil, ze kterého se budou některé děti počůravat až do osmnácti. Chápu, že Spy Kids jsou určeny především pro ty menší, ale když si vezmu, že stejná kategorie chodí houfně na Harryho Pottera, pak si dovedu představit jejich reakce, když jsou z kina z téhle šílenosti. Potěší přítomnost Jessicy Alby, starých známých z předchozích dílů a Joela McHalea - seriálového Jeffa z Community. Doufám, že tohle byly poslední Spy Kids a že se Rodriguez začne plně věnovat už jen "dospělým" projektům.

Nečekaně zajímavý a zároveň depresivní film o dvou dospívajících lidech na okraji společnosti, kteří hledají způsob, jak se vypořádat s tíživou minulostí. Skvělá práce s hudbou, dobří herci a silné téma na zamyšlení. 65%

Nemám rád filmy, které divák sleduje celou dobu s částečným či úplným nepochopením a až poté si někde musí přečíst, co tím chtěl režisér vlastně říci. Ano, jsou i diváci, kteří na první shlédnutí pochopí všechny metafory, vizuální prvky a ještě v tom najdou spoustu odkazů na klasická díla. Celý film vlastně připomíná jednu dlouhou procházku artovou galerií s tématikou osudovosti spojené s očekávaným koncem světa a strachu a obav z nadcházejících událostí. Dalším problémem je nepochopitelné chování některých hlavních postav. Pochopitelná rozpolcenost Justine při svatbě přechází v hysterii a jednání, které znají spíše chovanci speciálních ústavů. Stejně tak zůstává nevysvětlena celá mytologie Melancholie, ikdyž jde pouze o jakousi metaforu něčeho, co přichází nečekaně, z čeho máme obavy. První setkání s Larsem von Trierem dopadlo hodně rozpačitě a nebudu dávat vyšší hodnocení jen proto, že je to artový film, že je to od von Triera nebo že je tam odhalená Kirsten Dunst. Melancholie je víc umělecké dílo než film a bohužel tahle forma mi až tak blízká není. 50%

U nezávislých filmů je někdy problém, že i sebelepší námět může v kombinaci s ubíjejícím tempem a absencí hudebního podkresu jednoduše nudit. To je tak trochu i případ Lůna. Meditační tempo sice nechává dost prostoru na třídění vlastních myšlenek, ale pokud už popáté sledujete ty samé statické záběry na moře, krajinu nebo dům na pláži, přestává to být účelné. Víc, než kdy jindy, jsem tlačil čas kupředu, protože mě zajímala až samotná závěrečná pointa. I ta se však ale dala víceméně předvídat už od poloviny filmu. Nerad to říkám, ale myslím si, že Hollywood by si s tímto tématem poradil lépe. Rozpačité slabší 3*.

Trailer sliboval akční jízdu ve stylu Bournea, hláškujícího Stathama, nestárnoucího De Nira a Clivea Owena s knírem. Herecká parta se sešla více než solidní, to ano, ale k žánrovým chuťovkám to má zatraceně daleko. Problémem je mírná rozvleklost a zbytečně komplikovaný děj, ve kterém se po čase začnete lehce ztrácet a v podstatě budete jen fandit Stathamovi, který na počkání zbouchá každého, kdo se mu postaví do cesty. Akční scén je sice méně, než kolik většina diváků čekala, ale zato všechny mají nadstandardní parametry, stejně jako obvod bicepsů hlavního hrdiny. Bohužel i tak pociťuji celkově lehčí zklamání, protože potenciál tu byl. A velký.

Uwe Boll dostal potřebu vyjádřit se ke kontroverznímu geopolitickému tématu a kupodivu mu to vyšlo. Sešli se mu dobří herci a ucházející scénář a ikdyž po filmařské stránce to není úplně ono (roztřesená kamera, dlouhé zmatené záběry, místy podivný střih), dá se Darfur považovat za jeden z nejlepších filmů německého režisérského samorosta. Většina "vyvražďovacích" scén překvapuje nezvyklou syrovostí a brutalitou, ale naprosto chápu jejich účel vzhledem k povaze námětu. Po výborných Tunnel Rats další solidní snímek v Bollově filmografii a další důkaz, že když Boll opravdu chce, tak umí. 70%