Recenzie (549)
Červený trpaslík - Zpátky na Zemi (2009) (séria)
Setkání se starými přáteli po letech odluky - nic víc, ale také nic míň. Nápad s Blade Runnerem je vlastně docela chytrý, ale na dějovou linku to nestačí. Ještě že jsou i další série.
Opití láskou (2002)
Miluju filmy se Sandlerem...vím, je to vždycky hodně podobné, ale má to prostě takový laskavý náboj. Tohle ale byla taková s*ačka, že jsem to musel po 30 minutách vypnout. Jedna * za Sandlera.
Legion (2017) (seriál)
Ze začátku to nevypadalo a fakt jsem čekal, jak se vyvine, ale nakonec to byla jen zmatená ptákovina a slátanina.
Kosmo (2016) (seriál)
Celkem perla..., hodně rozdílná úroveň jednotlivých dílů i fórků, ale některé stály hodně vysoko. Celkově jsem se fakt pobavil a Josefíková se v Agátě fakt našla:).
Mamma Mia! 2 (2018)
Bóóže, to bylo hluchý...úplně o ho*ně, děj nula kromě vzpomínání na Donnu. První díl byl oproti tomuhle veledílu akcí a super songy nabušená pecka (a přiznávám, mám ho rád). Tady to nezachrání ani úžasná Lily James. Jinak staří s výjimkou Meryl zpívat neuměli, ale jsou to operní zpěváci oproti mlaďochům recitátorům. Zklamání.
Banáni (1971)
Nikdy bych neřekl, že já, velký příznivec WA tohle někdy napíšu, ale...tolik trapnosti najednou jsem už dlouho neviděl. A podobně jako ve Sbal prachy a vypadni (což byla ale jeho prvotina) - není horší polohy WA, než když se snaží být groteskovitě vtipný. Film bez nápadu a příběhu.
Seber prachy a zmiz (1969)
Není to vůbec špatné, ale virtuózní ruka pozdějšího Mistra se zde projeví pouze párkrát. Na rozdíl od rolí zoufalých neustále analyzujících intelektuálů, které Allenovi sednou jako pověstný zadek na mísu, případně pozdějších filmů kde sice nefiguruje, ale jeho vnímání světa a režisérská ruka jsou v příbězích jasně znatelné, tady se ještě hledal a je očividné, že gagové grotesky jeho parketou nejsou. Spíše pro věrné fanoušky WA.
Otcova volga (2018)
Velké prázdné nic...a plejáda hvězd na tom nic nezmění.
Cobra Kai (2018) (seriál)
Nakonec fakt smutné - hodně mi seděl začátek a možnost změny směřování postav. Postupný vývoj zpět k dobrým a zlým byl na mě prostě moc depresivní. Jinak ale skvělé. 80%
Taxikár (2017)
Korejský brutální patos se vším všudy, nebo patetický korejský brutus...v každém případě (ač by mohl a měl být kratší) velmi silný příběh. Korean cinema at its best.