Ještěřák

Kunda párek, mě snad není souzeno vidět jediný z asi tak tisíce existujících filmů jménem VOLAVKA, který by ve mě něco zanechal. Zrovna tahle verze mě osobně přijde zhruba tak zblázněná, jako jeden z jejích zmateně rozepsaných hrdinů. _____ Jako by nestačilo, že Asiati přijdou Evropanovi všichni na jedno brdo, ona capina z Hongkongu tomu ještě napomáhá. Kromto, v tomhle filmu by vypadal jako drsňák i bukvička Klinger z M*A*S*H. Jo a dialogy jsou zhruba tak košaté, jako hrát Fallouta s Inteligencí 1 až 3/10. VOLAVKU snad mírným způsobem omlouvá jen to, že můj dnešní komentář je úplně stejně mizernej, takže bych měl držet hubu, krok, a moč.

VAROVÁNÍ: TENTO KOMENTÁŘ MŮŽE BÝT ZASVINĚN MNOHO IRELEVANTNÍMI SRAČKAMI. _____ Nebudu tady veledlouze onanovat nad horkou kaší a rovnou napíšu, že tenhle film jsem si koupil výhradně kvůli poutavému jménu a vymakanému coveru. Důsledkem toho + změny bájné CSFD kostičky z červené na bledě modrou + dřívější neznalosti Francouzů jako absolutních králů klasických detektivek zapříčinily, že jsem dané DVD zašil do hromádky typu "na to se kouknu leda až se vrátí dýmějový mor", kde se na něj prášilo asi tak sto roků. Pak se, po velikém dramatu, přesunul do kupky "to be seriously watched", kde se válel nejméně dalších dvě stě let. _____ Ucamraný začátek filmu - ruku v ruce s vyloženě pakárenským a nepřesvědčivým laborkoidním prostředím - mě jenom utvrzoval v tom, že jsem s diváckým taháním DEVÍTIOCASÉ KOČKY za kinematografický ocas mohl ještě tak tři sta let počkat. Pak se ale film neuvěřitelným způsobem posadí zpátky na mísu a vesele si graduje a graduje. Stačí mu k tomu sešolichat dohromady asi dvě opravdu zapamatovatelné scény (velice naturalistická first person sight autohonička, noční výšlap na hřbitov), pinožení vraha snímané z pohledu jeho vlastních očí, celkem normální dávka duši houpající starofrancouzské krimi atmosféry, a jeden malý nosatý Karl Malden. Tedy, vyloup se z toho příjemně svébytný zážitek z (hodně) staré školy. _____ Zpětně usuzuju, že vraha lze čapnout hned v prvním momentě, kdy vleze na plátno, pomocí bizarních rychloprostřihů na oční čočku daného hajdaláka před většinou (nebo možná všemi - už nevim) bloody evenings. _____ Ve filmu jsem snad neviděl bouchačku.

SAME RAIMI, TY SI TO ZDE VODÍŠ! Toto je historicky první Raimiho film, po jehož shlédnutí - samozřejmě jedním tahem, od dob RINGU se citelně lepšim - jsem byl s to bát se vlastního dechu i za oknem hlasitě mrouskajících koček. To je asi dost mrzká vizitka na proslulého, prý brilantního horrormakera. Na CSFD se tváří čtyřžánrově, pro mě je to ale čistej horor, a každá noc nivé kartářky Cate Blanchettové byla pro mě menším či větším utrpením. Nebojme se to tedy ještě jednou otevřeně shrnout: u THE GIFT jsem nebyl dalek dosažení zlatého hattricku; málem jsem se posral, pochcal a dostal mrtvici zároveň. _____ Nejen, že je to po čertech svižný, je to i přeplněný známými nebo poloznámými tvářemi - mezi nimiž mi vyloženě čtěl Michael Jeter jakožto čítankový příklad právního slizouna. _____ THE GIFT je zakončen doopravdy hloupě - viz Canakjův nevybíravý komentář. Jinak opravdu film, který se se vší důsledností zmocnil mé nervové soustavy, po tomto dark zmrdstvu zralé na ručník.

Celkem tvrdej chleba. BROTHERS jsou takový REVOLUTIONARY ROAD roku 2009, a troufám si říct, že Američanům to v žánru indoor rodinných dramat podezřele maže a šlape. Rozhodně stojí za povšimnutí, že pokaždé, kdy se tato mariňácká rodinka sejde k večeři, stane se něco průserového. _____ Jake Gyllenhaal mi z klíčového hereckého trojboje s přehledem vyšel jako vítěz, tento zmatený zevlák (tedy sympaťák) mu štymoval. Natalie Portman se od dob, co toužila dělat blaho Jeanu Renovi v LEON ve své profesi nijak zvlášť nepokročila, jenže ona to vlastně ani nepotřebuje :-) Tobey Maguire se rozšoupl až ke konci a největším překvapením pro mě bylo, když jsem si zde tuto roli ověřoval, a dopátral se, že jsem se nekoukal na Elijaha Wooda, jak jsem byl přesvědčen po celý film. _____ Závěrečné poučení by mohlo znít asi takto: NENECHTE ZE SVÝCH RATOLESTÍ VYKLÍČIT PROLHANÝ ROZMAZLENÝ FAKANY.

Tralala, dostal jsem, co jsem chtěl. Co to bylo? Rande Jamese Camerona a Sígy Weaverový po 23 letech v pořádném filmu. Nicméně na prubířskou otázku "pustil by sis to okamžitě zas?" jsem si odpověděl záporně, takže prozatím tedy ****. BTW, konečně opravdu film, o kterém se mnohdy píše o "tolika úžasných nápadech", aniž by se mi nad daným názorem chtělo hlasitě chechtat - jsou tam.

Přes značnou romantizaci a přehlížení všelijakých space katastrof nelze než zvolat následující: tady si dal někdo záležet! 193 minut má jen pár filmů na světě a ještě míň si to může reálně dovolit, RIGHT STUFF však ano. Nejlepší byl stejně Sam Shepard (Yaeger) a ten jeho pohled věčného nedůvěřivky, vždy ve stejném úhlu. Zato Wernher Von Braun tu vůbec nevypadá jako sympaťák (kterým asi stejně nebyl, tralala), nýbrž spíš jako neúspěšný absolvent odpoledního kroužku angličtiny pro emigranty.

Velevážení ČSFD hltači mých hodnotných a nadčasových komentářů, de to. Kupříkladu ta scéna v au'táku, kdy se po dané bloncce sápe bezzubá cikána, chystá se jí uhryznout minimálně celou dolní čelist, jenže se jí mezitím nějak vykutálely umělé zuby z huby, pročež bloncku jenom tak oblíže slinama o barvě a hustotě dobře uvařené svíčkové omáčky, tak ta je opravdu výživná. Takových duševně nemocných lekacích & kyblíčkových sraček je do DRAG ME TO HELL nemrdáno samozřejmě více, což je výborné. Oproti tomu vyvolávat duchy mě těžce nebavilo už jako děcko, a myslím, že se s tím, jak budu dál stárnout a debilnět, nic nezmění. Navíc je to fakt hodně digitální, takže jsme furt na půli cesty; rozhodně ale žádná nuda.

S Delonkem dokoukám do konce všechno, i kdyby se zhostil role Paris Hiltonový řešící letité dilema jaké hadýrky vzít na svou kurví figuru, ale tohle bylo příliš dlouhé a zdechlé i na francouzskou kriminálku v době své největší slávy. Za zmínku stojí, že se ve filmu vůbec nestřílí a když už to náhodou přijde, v člověku neprobudí víc než malý dolíček na ksichtě. Naopak body nahoru za příjemnou, zamračenou, zasviněnou starofrancouzskou atmosféru, v mém případě ještě umocněnou úplně stejnou slotičkou venku za oknem.

[1] Chová se to jako loňský WRESTLER, ale není to WRESTLER. Holt někdy film zaleze pod kůži bez skrupulí a někdy míň, rozlišit to lze jednoduše: zatímco wrestling mi začal být svým způsobem sympatický, zatímco country mi jen tak zlehka zavonělo pod nosem. _____ [2] Jednu chlapskou výsadu CRAZY HEART oproti WRESTLEROVI přiznám: Maggie Gyllenhaal je více vzrušující MILFka nežli Marisa Tomei. Velmi koloopřitelná! _____ [3] Co se Cooperovi s Bridgesem a Duvallem dále povedlo je zachycení pravého amerického západu pomocí prochcaných čochů pro xenofobní starousedlíky, zaplivaných bowlingáren, atd atd. Jako by ten západ ne a ne umřít: tak trochu jej chci po Costnerovsku (Lt. Dubnar @ DANCING WITH WOLVES) vidět, než navždycky zmizí. Jen doba a kontext je, uznávám, trochu jiný.

Sto let starej ucházející western v příjemných kulisách, a ani ho nemusel nakroutit Sergio Leone... LIDIČKY, ON TAM PŘEŽIL S INDIÁNAMA A JEŠTĚ BEZ INTERNETU!!!