MrKrahujec

Je skutečně pozoruhodné, jak se Amerika (potažmo celý "západní svět") přesně po čtyřiceti letech zvolna propracovává tam, kde byli naši tvůrci (Oldřich Lipský a Miloš Macourek) už v roce 1970... Mám na mysli konkrétně jejich geniální parodii na comicsy "Čtyři vraždy stačí, drahoušku", ke které se tento film téměř přibližuje, byť za cenu, že si k parodovaným předlohám ještě musel přibrat počítačové video-hry a akční krváky. A i tak se zatím pouze přibližuje, ovšem stačí to.

Páni! Tohle je nejen skoro úplný Vláčil a Jakubisko (ve svých lepších filmech), ale i Juraj Herz a možná dokonce i sám Ingmar Bergmann, konkrétně jeho nedostižná Sedmá pečeť! Možná by se našlo něco i z Jana Švankmajera a to prosím vůbec nejde o plagiáty! Možná s tím nebude souhlasit úplně každý, ale podle mě jasných pět!

Tak tohle je konečně pravdivá verze "Nemocnice na kraji města". Takhle totiž opravdu vypadala socialistická zdravotní péče...

To je docela zajímavý.... Snad vůbec poprvé jsem a priori nechtěl dát plný počet (ani nevím proč - teď vlastně) a nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Ovšem jméno Marguerite Durasové mi není neznámé...

Seznam filmů, které tenhle připomíná, by byl opravdu sáhodlouhý, takže jen velmi letmo: Určitě Melodie podzemí (s Jeanem Gabinem a Alainem Delonem), Velký šéf (s Belmondem, Bourvilem a Davidem Nivenem), Nenapravitelný (rovněž s Belmondem), tak trochu i Svatý rok (opět s Gabinem a s Briallym) a vlastně i Dvanáct křesel od Ilfa a Petrova (zfilmováno vícekrát), zkrátka všechny ty zlodějský komedie s nesmírně sympatickými zločinci, kterým se sice podaří "lup století", ale nakonec o něj stejně přijdou, protože krást se přece nemá!! Bohužel zrovna tenhle film mezi nimi stojí tak spíš uprostřed, balancující k té horší polovině (jak tohle nenapsat!!)

No, na plný počet to možná opravdu není, ale když mě tyhle klasický parodie tak ohromně sednou! Chvílemi mi totiž silně připomínají nedostižnou Pytlákovu schovanku a občas přímo dosáhnou její úrovně.

Je pozoruhodné sledovat, jak se záporáci z gangsterských filmů zcela spontánně proměnili z Italů (obávané Cosa Nostry) v 60. a 70. letech na arabské muslimské teroristy v 80. a 90. letech až dnes zcela spontánně zaujali jejich místo Rusáci (což je citace z filmu). Jak taky jinak...

No, je pravda, že ze všech těch úchvatných rytíren šedesátých let je tohle asi nejupřímnější sranda (i když, zaplaťpámbu, více než z padesáti procent chtěná), přesto je vidět, že je tak trochu odfláknutá, a že se herci při natáčení spíš bavili, než vážně pracovali. Úplně nejlíp asi hraje Jean Rochefort, ten dokázal vytvořit skutečnou filmovou postavu, Jean Marais je venkoncem všude vlastně stejný, jako i Noël Roquevert, který zde sice brilantně, ale opět předvádí svého klasického humpoláckého neotesance, jako ve Fanfánovi i mnohde jinde. Ale koukat se na to dá, o to žádná.

Nemá smysl přidávat další chvalozpěvy na tento film z nejužšího kruhu "toho nejlepšího ze světové kinematografie", jen bych podotkl, že po shlédnutí Kurosawových "Sedmi samurajů" (kteří jsou ovšem taky výborní) bych tak úplně nesouhlasil s označením "remake". Je pravda, že jsem dost dlouho hledal přiléhavější termín, až nedávno mě jeden napadl: Co takhle - variace na dané téma?

Tak mi při zhlédnutí přišlo na mysl, že něco velmi podobného se říkalo a říká o jediném sovětském nositeli Nobelovy ceny Michailu Šolochovovi a jeho taktéž jediném dobrém románu Tichý Don. Až na to, že ten se ke svému provinění (opepřeném navíc tou zmíněnou Nobelovou cenou) zdaleka nepostavil tak přímě a kajícně jako hrdina tohoto filmu.