naiva

Pan Císařovský nám pěkně polopatě natlačil svá moudra - konečně vím, jak mám žít... V jeho vpravdě vkusné koláži nesmí chybět animované krajinky se zpěvem ptáčků, pokročilé triky jako vložená duha nad jezerem, vypůjčená asi od Care Bears (neplést s gumídky!) a hluboké myšlenky, třeba ta od okultisty Arthura Machena: "V každém zrnku pšenice je skryta duše hvězdy". Prostě krása. Godfrey Reggio, Ron Fricke i Errol Morris blednou závistí.

V první části jsem věru neměl daleko k nadšení. Nejsem takovým fandou Edwarda Nortona jako spousta zdejších komentátorů, ale svou postavu zahrál výborně. Evan Rachel Woodová byla v té době pro takové role dost možná vůbec nejlepší. No a Davida Jacobsona, pro mě zatím neznámého, jsem si sliboval rozhodně zapamatovat. Jenže pak to přišlo. Takto zazdít výborně rozjetý film, to jsem hodně dlouho neviděl, možná nikdy. Naprosto přesně to popsal Avalon820.

Kdyby člověk první část filmu vynechal, o moc by nepřišel. Zato druhá část, televizní přenos, stojí za to. Připomíná mi naší novou vlnu, s napětím z trapnosti, s lidskostí a humorem, který lze najít asi jen v našem pásmu na východ od Západu a na západ od Ruska.

Podobně jako u filmů Kluci nepláčou nebo Zrůda byla podle vyšetřování skutečnost ještě o poznání horší než filmový příběh. (POZOR, následuje patlání ve vnitřnostech a částečné PROZRAZENÍ DĚJE!) Tvůrci si tak museli vybírat ze soudních výpovědí jednotlivé epizody a na pár místech se film i poněkud odchýlil od zjištění soudu. Americký zločin nevyniká po filmařské stránce (nicméně je velmi dobře odvedenou prací), je ale velice působivý pro své téma. Z experimentů sociálních psychologů a z dalších příběhů podobných tomuto z Indiany je známo, jak nepochopitelně mohou jinak normální lidé naprosto lidsky selhat pod vlivem silné autority a "davu". Pokud Vám příběh způsobil pohnutí tak jako mně, vězte, že k tomu viděnému patří ještě třeba selhání sociální pracovnice, jež měla odhalení tragedie nadosah, plán na pohození zubožené Sylvie na smeťák, kde měla zemřít, nebo diktovaný dopis, který měl budit zdání útěku sester Likensových a všechny ty zločiny zakrýt. Americký zločin je dobré ocenit pro jeho společenský význam. Neprovokuje žádnou hysterii, fízlování sousedů, ale naléhavě upozorňuje na závažný problém, který se může projevit v blízkosti kohokoli z nás.

Velmi dobré. Jako dokumentární dramatizace téměř dokonalé, pokud je ovšem zachována faktická správnost. Film působí dojmem, že na ni aspiruje. Já si historickou přesností nejsem jist. Pokud vím, nejpozději po únosu někdejšího esesáka Hannse-Martina Schleyera byla podpora veřejnosti pro tvrdý postup státních orgánů velmi velká a úřady neměly důvod k nějaké ustrašenosti, tedy alespoň v médiích to tak vypadalo (mimochodem, Helmut Schmidt byl až do smrti velice populární).

Nemá chybu! Velká psina.

Pozoruhodné. Ve filmu jsou samí divní lidé: husa, která nečte úřední dopisy a pak je ukřivděná. Íránský imigrant, který si zadal s Pahlavího režimem, dost možná rovnou se SAVAKem. Když teď nedovede vydělat, chce se přiživit na eráru. Pak jeho žena, odmítající přiznat si skutečnost, že už není dámou z vyšších kruhů. Dále policajt, který s logikou sobě vlastní emigranta z porevolučního Íránu obviňuje z příchylnosti k režimu islamistů a zastrašuje ho. K tomu kašle na svoji rodinu. Vadim Perelman i s tímto materiálem dovede velmi dobře pracovat, proto nesledujeme banální placatění exotů mimo realitu ani lživý epos dokonalých hrdinů rvoucích se s nelítostným osudem, ale výtečně proklesený příběh. Zvláštní, ale uvěřitelný a napínavý.

Nudný dokument prohlubující přinejmenším nepřesné stereotypy. Užitečné informace by se vešly do patnácti minut, většina prostoru je věnována dojímání diváka.

Půvabné, výtvarně i jinak povedené, velká legrace. Zklamal mě ale závěr - a to hodně (hvězdička dolů).

Kramerovi prožívají přirozené lidské drama, které je ve filmu věrohodně zachyceno. Není tu hysterie a nejsou tady trapné pózy, kterými v současnosti nejenom americká produkce oplývá. S osobami dramatu se člověk může ztotožnit nebo je aspoň chápe (kromě Tedova šéfa v první reklamce, ale i na takové člověk narazí) a to dává filmu sílu. Řekl bych, že po pár letech se na Kramerovi podívám znova.