Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (473)

plagát

Najväčší showman (2017) 

Muzikál nemusí odpovídat historické realitě, jde přeci o "kouzlo snu." Mně ale ta sladká romantizace dravýho a vychcanýho podnikatele do tatínka s růžovejma dceruškama, neuvěřitelně sra... Nemám rád filmy, kde je jasně na začátku nějaká halucinace-ejakulace itelektuála-tvůrce a na ní pak naroubovaná historická postava. Kapitalismus v 19. sotoletí v USA, to musela bejt pěkná řežba a tady z ní máme pohádku. Skutečný Phineas Taylor Barnum v r. 1835 například získal jakousi starou černošku, kterou vydával pode jménem Joice Heth za 160letou bývalou kojnou prezidenta Washingtona, což podle filmu je v pořádku, protože úžas diváka je to jediné důležité a hlavní. Škoda jen , že se stejným pravidlem neřídil i v posuzování jiných, sobě podobných šarlatánů. Např. se soudil s fotografem, který fotil duchy. Z toho se dá spíš soudit, že skutečný Barnum byl pragmatik a že své ideály používal jen když se to zrovna hodilo. Jak snadno lze dokonale a s velkým profitem oblbovat lidi, když si u soudu vysloužíte nálepku bojovníka proti esoterii. V Moulin Rouge byla základem láska dvou lidí a tomu se dalo věřit, tady je to idea, že účel - úsměv diváka světí prostředky dohromady s cirkem jako láskyplnou náručí pro ty odlišné. Jackmanovu postavu,tupě naspídovanou optimismem a láskou ke všem by si nelajsnul dát do příběhu ani autor pohádek. Jinak jde o slušné řemeslo po všech stránkách.

plagát

Ferdinand (2017) 

Bejk určenej na koridu v hlavní roli tu sice ještě nebyl, ale jinak je to genericky vyhotovený produkt-animák, kde tvůrci používají všechno osvědčené - co vylezlo z hloubkových analýz stovky předešlých animáků. Téma "dlouhé cesty- návratu domů", pitvořící se zvířátka, která překvapivě nejsou až tak vtipná, přátelství holčičky s bejkem a stěží průměrná grafika. Neurazilo ani nenadchlo a 108' bylo příliš.

plagát

Inšpektor Max - Hračka (2018) (epizóda) odpad!

70-ti letý vyšukovatel s rychlým vozem a berevným sakem. Světový unikát v seriálové krimi tvorbě, bohužel z veřejnoprávních prostředků. Tvůrce napříště odstavit prosím. Ať si toto točí za své.

plagát

Prorok (2009) 

100x viděné téma "jak z mouly udělá nápravné zařízení kápa", ale ono to vůbec nevadí, protože i takovej jazzovej standart vám můžou zahrát na tancovačce nebo taky Miles Davis. Film po právu sesbíral v roce 2010 hlavně v Evropě velké množství cen. Vedle režie bych hlavně vypíchnul hlavního herce, kterej za svůj výkon obdržel mimo jiné cenu za hlavní roli a největší hereckou naději. Bohužel v následujících letech už tak skvělou příležitost jako tady, nedostal. Uvěřitelná, syrová gangsterka neamerického typu. 90%

plagát

Stratili sme Stalina (2017) 

Komedie u které se nezasmějete. Satira, která kdyby přišla před 30 lety , stala by se kultem. Zas tak velká zábava to není, ale mrazí z toho vydatně. Možná a bohužel aktuální v kontextu toho, že komunisti u nás se zase pomalu dostávají ke skutečné moci a v jejich řadách se občas najde i takový exot, který má tu drzost-blbost, zpochybňovat např. procesy z 50. let. Potěšilo vidět po dlouhé době Palina a Buscemiho v těch plandavejch kalhotách.

plagát

Incident v hoteli Nile Hilton (2017) 

Jedna z nejlepších kriminálek roku 2017. Hutná bezvýchodná atmosféra, exotické prostředí Egypta, charismatický Fares v roli vyhořelého špinavého poldy se stopovým množstvím svědomí, zdařilá sonda do nejvyššího lvl korupce státní správy, dobře napsané postavy, v některých detailech nezapomenutelné - pro mně osobně třeba pokrytecké usměvy na nadřízené, sklopený pohled před autoritou, pilulka zapomnění "kladivo do hlavy", scéna seznámení se zpěvačkou v hotelu a konečně závěrečná scéna mizejícího padoucha s penězi v revolučním davu, který skanduje slovo "svoboda", což připomnělo příliš sametovou revoluci roku 89. v ČR. Zaujala též hudba - zvuky od neznámé skladatelky Krister Linder. Celkově 90% a zcela jistě v krimi žánru za rok 2017 v TOP 5.

plagát

Beomjoidosi (2017) 

Namachrovanej asijec přeci ve skutečnosti nemá párátko v hubě a vystrčenou bradičku a uvěřitelná policejní práce nespočívá v tom, že na chlápka co na mě běží ze sekyrkou nevytáhnu bouchačku, ale budu se o tu sekyrku přetahovat do tý doby než chlápek uteče. A přebírání území jednoho gangu druhým, způsobem, že drsnější mafián s cool grimasou jí křupky a vytáhne kudličku - tohle přece neměla bejt komedie. Přesný opak toho, co v tomhle žánru obdivuju, špatně napsané postavy, debilní vyšetřování a navrch samozřejmě trocha toho opičího čůrákování. Kulturní bariéra opět nepřeklenuta.

plagát

Po prečítaní spáľte (2008) 

Průměrný scénář bratří je pořád nadprůměr a na konec je to jedno, protože herci a režie z toho udělali laskonku.

plagát

Zulu (2013) 

Drsná kriminálka z JAR, související s odkazem apartheidu, tak trochu noir. Především v závěru dost na efekt, tzn. v zájmu napětí jde uvěřitelnost a logika příběhu stranou. Plný počet dávám hlavně za to, že film obsahuje co v tomhle žánru doopravdy nejvíc oceňuju. Skvěle napsané a zahrané postavy. Nepřímo, ale přitom hutně servírované přátelství, ušlechtilost, odpuštění a nenávist. Všechny tyhle těžkonážní kategorie, o kterých se bez patosu dá jen těžce mluvit, jsou zde představeny jen tak bokem , ale přitom tak neuvěřitelně přirozeně a s elegancí. Bloom v roli vyhořelého detektiva hodně překvapuje a to co hraje Whiteker, to je nálož. Můj šálek kávy, kterému odpustím úplně všechno.

plagát

Vzteklina (2018) (seriál) 

/napsáno po e01-04/ Chtělo by to být atmosferické, napínavé a syrové. Je to roztahané, někdy s nesmyslnými vedlejšími linkami, které mají za účel asi jen dotlačit celou věc na požadovanou stopáž. Mladší herci /s výjimkou Hádka/ jsou v lepším případě nevýrazní až špatní. Akčnější scény dost často směšné /viz. nahánění medvěda po lese v e04/. Jakoby z Doktora Martina někdo udělal temnej napínák.