Keti

Wow. Tak tohle mě dostalo. Už během filmu. Připadala jsem si jako když dítě přijde do zábavního parku a kouká s otevřenou pusou, protože za každým rohem čeká další naprosto skvělá věc. Musím se podívat ještě jednou, nebo dvakrát, protože to má v sobě tolik rovin, symbolů a myšlenek, které na jedno podívání člověk nejspíš nemá šanci pobrat. Taky ještě přesně nevím, co si počít se závěrem. No nic. Jdu si přečíst knihu Job.

Většinou se na hodnocení s ostatními plus minus shodnu. Tady teda ne. Skoro si říkám, jestli třeba většina neviděla většina film s dabingem. A ten dabing nebyl špatnej. Nebo naopak já jsem nerozumněla v originále všemu, čemu jsem měla? Viděla jsem satiru tam, kde ji autor nezamýšlel? Nevím.  Protože ten originál, teda druhá půlka (první ještě musím dokoukat) me fakt bavil. A ne nějak romanticky prvoplánově. Místy jo. Místy to skákalo do americké slaďárny. Ale místy je to podobné spíš Woody Allenovi a třeba jeho Noci v Paříži. Nebo nevím. Za mě dobré plus jedna.

Moc pravděpodobnosti, logiky a reálnosti tu nehledejte. Pokud ale přistoupíte na hru, že jde o pohádku, místy napínavou a se sympatickým hrdinou, přinese Vám pár milých večerů. Tahounem je Omar Sy. Vše se točí okolo něj a za něj přidávám jednu hvězdičku. Neznám “předlohu”, takže možná pro fanoušky Arsene Lupina má ještě něco navíc.

Podle celkového hodnocení jsem čekala víc. Třeba něco, jako Chalifát, kde postavy byly vylíčeny na všech stranách spektra přesvědčivě. Tady jde o zajímavý příběh, ale během seriálu jsem se nedokázala zbavit pocitu, že jde o červenou knihovnu. Knihu jsem nečetla, ale po seriálu ani nemám chuť. Protože si ji představuju a možná neoprávněně, jako jednu z mnoha knih, které psaly autorky utíkající z různých režimů, ale poněkud ploše a povrchně. Na chasidské straně není žádná radost, žádná sympatická postava, nic. Vězení se vším všudy. Na straně moderního Berlína je to přesně naopak. Nevím proč mám pocit, že tak černobílé to nebude.... Na druhou stranu by podobné téma určitě stálo za hlubší zpracování a určitě celý seriál stojí za shlédnutí, aspoň donutí k zamyšlení, položí pár otázek... A Shira Haas je dobrá.

Tak já nevím, dvě nebo tři hvězdy? Jak je tu všude psáno, červená knihovna zasazená do hezké přírody. Pro mě je nejzápornějším bodem seriálu hlavní hrdinka Claire. Kdyby trošku ubrala na dramatických výrazech, záchvěvech rtů a očních víček, určitě bych hodnotila o aspoň o půl hvězdy víc. Naopak Jaime za mě seriál drží na dívatelnosti, i když většinou je také příliš šablonovitě dokonalý, má aspoň neodolatelné charisma. Tenhle seriál budete asi buď milovat nebo budete zklamaní (jako já). Hodně se zmiňuje krásná příroda, ale klidně by jí tam mohlo být víc na úkor milostných scén a nudných rozhovorů a monologů...

Zamilovala jsem se do prvních dvou sérií. Líbilo se mi, že přes drobnosti byly postavy opravdu uvěřitelné. Tady u prvního dílu jsem hodně zklamaná a kdybych nedoufala, že se to vyvrbí k lepšímu, tak dál nekoukám. Uvidíme, co další díly... Zatím nějaká béčková komedie...

V záplavě pohádek mi tato připadá jako příjemné osvěžení. Kromě Pavla Lišky a Jiřího Lábuse, které mám jinak moc ráda, to nebyla ta pitvořivá pohádka, kde jsou hodní a hloupí čerti, uječená strašidla a přectnostné princezny. Dvojice Táňa Pauhofová a Štěpán Kubišta pro mě má největší šmrnc z pohádkových dvojic poslední doby.

Jak to napsat. Celých pět knih pro mě stálo na tak realistickém ztvárnění postav a na jejich konzistenci, že z toho šel až mráz po zádech. Dobro a zlo se míchalo a v podstatě se nedalo přesně rozlišit. Nějaké absolutní hodnoty dobra neexistovaly. Se seriálem se toto lehce začalo vytrácet. No a v sedméí sérii se to vytratilo úplně. Postavy se polarizovaly, ty co měly sklon k troše dobra jsou super dobráci a ti co v nich dřímala nenávist jsou extra zloduši. To, co byl tak úchvytný Martinův počin, schopnost vylíčit právě ty nuance mezi těmito dvěma póly, zmizelo. Vadí mi to? Mé intelektuální půlce ano :-), té srdcové ale ne.Konečně tu máme boj dobra se zlem. Pohádku, kde jsou i ti dobří (kromě Johna Sněha alias..., ten byl charakter vždycky :-) ). Chybí Martinův realismus a nastupuje příběh podobnější Tolkienovi a klasické fantasy? Kdo ví, osmá série tím může ještě pořádně zamíchat.

Je pravda, že jsem rozmlsaná ze Světa pod hlavou. První díl mě ale příliš neoslnil. Postavy mi přišly nějak schematické, nenápadité, dialogy prvoplánové. Mám ráda Táňu Vilhelmovou, ale při scéně zádahu v bordelu, kde jsou všichni po zuby ozbrojení a v kuklách a ona tam poskakuje s culíčkem jako velikonoční zajíček jsem se musela smát a zkazilo mi to asi dojem z celého jejího entré a potažmo i dílu. Líbil se mi tradičně Jirka Dvořák a Langmajer. Zbytek se uvidí v dalších dílech...

Mlčení je spíš obraz, než film. Scorsese maluje existenciální otázky, ale nedává odpovědi. A to je skvělé, jako obraz promlouvá ke každému jinak, tak tento film nutí hledat odpovědi v sobě. Nebo také zjistit, že některé odpovědi nejsou a mlčení je odpovědí samotnou. Určitě to není film pro všechny, mnohým bude připadat zbytečný. Pro mě je za 4 a půl. Půl hvězdičky dolů za hlavního hrdinu, bohužel, na mě působil tak nějak exaltovaně (když má člověk za sebou tři roky - podle knížky - bouřlivé cesty do Japonska, čekala bych ve výrazu už trochu víc realismu :-) ) a za to, že byl film až moc "upovídaný", někdy bych emoce prožila opravdu raději bez komentáře hlavní postavy. Zajímalo by mne, zda v té době bylo opravdu to, že někdo podlehl po takovém psychickém nebo fyzickém mučení, bráno jako tak těžko uvěřitelný fakt (začátek filmu, kdy dva jezuité nemohou uvěřit podlehnutí otce Ferreiry).