Recenzie (114)
Bratstvo neohrozených (2001) (seriál)
Výborný, dramatický dokument.
Národní klenoty (2012) (seriál)
Wooow!
Moderná doba (1936)
Parádní film. Jeden z těch takzvaně nesmrtelných. Navíc je stále víc a víc aktuální (je-li tato formulace možná).
Krásno (2014)
Zaujetí psychárnami, které Ondřej Sokol přináší do Činoheráku, je zjevné. Na rozdíl od nich se mi nelíbí, jak je film napsaný. Jednak dialogy, jednak příliš utahané sekvence. To platí především o místech, kde se Krásno snaží být za každou cenu vtipné a moc se to nehodí. Vůbec skloubení žánru černé drama-krimi-komedie moc nefunguje. Zase bych ocenil nápaditou režii a dobrou kameru. Na to, že je ti prvotina režiséra, tam ten kumšt prostě je. Proto 3*.
Teória veľkého tresku (2007) (seriál)
Viděl jsem 2 díly. Ani jednou jsem se neusmál a postavám nevěřil jediné slovo. Tuhle propagovanou mainstreamovou umělotinu zkrátka nechápu.
Pépé (1982) (divadelný záznam)
Neskutečné... Krásné, dojemné. Trochu mi to připomíná Chaplinova Kida.
Am a Ea (1977) (divadelný záznam)
Neskutečné. Pokud někdo poznal Polívku po roce 2000, asi neuvěří, že tohoto byl schopen.
Povídky z New Yorku (1989)
Tři naprosto odlišné a nesourodé povídky byly spojeny a distribuovány jako jeden film. Nejvíc se mi líbil kus Scorseseho. Měl šmrnc a hezké zpracování.
Pulp Fiction: Historky z podsvetia (1994)
Pokud se má jednat o typický tarantinovský odkaz na béčkové filmy, jen áčkově zpracovaný, nemůže být hodnota Pulp Fiction nikdy ta nejvyšší, jelikož k sobě potřebuje právě existenci jiných filmů. Je to jako konceptuální umění, kde divák může naplno ocenit obraz jen s vědomím souvislostí, ve kterých byl stvořen... Abych to shrnul, Pulp Fiction je o ničem a to je to nejpodstatnější. Trochu se zdráhám, ale nakonec 4/5 dám...
Jára Cimrman ležící, spící (1983)
Krásný životopis největšího Čecha, nejvýznamnější postavy našeho povětšinou utlačovaného národa. Už z tohoto faktu je až neskutečné, co se pánům Smoljakovi a Svěrákovi podařilo. Takovéto obohacení kultury u nás nemá obdoby. Nádherný, poetický až láskyplný humor zmíněné autorské dvojice zušlechťuje i v tomto filmu, což je příjemné zjištění, jelikož přenesení Cimrmana z divadelních prken na filmové plátno minimálně zavánělo nebezpečím.