Pépe
Scenár:
Bolek PolívkaHudba:
Jiří BulisObsahy(1)
Od roku 1971 hrál Bolek Polívka spolu s tehdy osmiletým Radkem Balašem scénickou báseň o přátelství klauna a malého chlapce Josefa. V autorské klauniádě prosvítal za smíchem a hravostí hlubší podtext, jeden ze základních rysů Polívkovy tvorby vůbec. V té době se Divadlo na provázku rozkračuje do mnoha stran a stylů, představení jsou vyprodána a objevují se první pozvání do zahraničí. Pépe bylo jedním z představení, s nimiž divadlo triumfovalo na festivalu experimentálního divadla ve francouzském Nancy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (9)
Geniální záležitost.. ()
Viděl jsem dvě spracování. První bylo v režii B. Polívky (divadlo) a E. Sokolovského (TV), ve kterém mistru sekundoval Loïc Jacot-Guillarmod (to je dílo, ke kterému píši komentár) a druhé, francouzské, režíroval Guy Michaud a chlapce zahrál Damian Weber, které jsem, žel bohu, spatřil také jenom na VHS. Obě však byly geniální a nejsem s to se rozhodnout, které bylo lepší nebo horší. Ta myšlenka kde se klaun hraje s chlapcem (chlapec s klaunem) a kde mluvené slovo nesehráva prakticky roli je okouzlijící a sledovat představení v podání p. Polívky to hraničí s extázi, já se tedy neskutečně bavil a smál a smekám. Jenomže hra není samoúčelná, autor do ní vkomponoval i vážna témata, co tuto hru právem zařazuje do zlatého fondu divadelnictví nejenom někdejšího Československa, ale, troufám si tvrdit, i světového. ()
Při tomhle představení jsem se doslova váleli smíshy, co ti dva na jevišti dokázali. Polívka umí rozpohybovat ukazováček takovým způsobem, že máte dojem, že se mu vlní. Prostě zmizely kosti. To jsem už nikdy u nikoho krom něj neviděla. Zlatá léta na provázku. Slepice jim byla rovnocenným protihráčem. ()
Je nesnadné přesně uchopit tu koláž nápadů a pohybových gagů a znovu a znovu žasnout nad objevením se osobnosti polívkovského typu. Způsob, jakým funguje souhra s dětským partnerem, je obdivuhodný. Gejzíry nápadů, které tryskají z bordelářského jeviště, rovněž. Ptáme-li se, jaký je rozdíl mezi klaunem, šaškem, komikem a bavičem, zhlédněme tuto skoropantomimu, jíž vévodí mladičký Polívka (v čase premiéry 25letý). Buď jak buď, divadlo je to nevšední a nadčasové. ()
Zase jsem trošku v pokušení jít ještě níž, protože tu protiválečno-tragickou rovinu, co napoprvé tak dojímá, vnímám s každým dalším zkouknutím víc jako konjunkturální naschvál a protože tam hluchá místa jsou a ne že ne, ale na druhou stranu, klauniáda má svá vlastní pravidla a celovečerní klauniádu s příběhem tady před Bolkem nikdo nedělal, tenkrát to bylo zjevení a ještě si dobře pamatuju, jak jsem tím byl ve své době dokonale pohlcen, unesen a převálcován. ()
Reklama