kuri-noha

Protože je tohle v pořadí čtvrtý dokument, který jsem o Charlesovi viděl, můžu porovnávat. Tenhle je rozhodně technicky nejlepší. Dobře stylisticky zpracovaný, kvalita záznamů a snad dosud neviděných fotografií je výborná. Pokud jste ale někdo opravdovým fanouškem, řekl bych až labužníkem na Chaplina, tak vězte, že i přes svou stopáž není tento dokument natolik obsáhlý, aby naplnil zcela vaše touhy. V určitých bodech se trochu přeskakuje a zjednodušuje (např. v jeho aférkách s ženami), ale to vůbec nevadí. Je s rozmyslem rozdělen do kapitol, které jsou logicky uspořádány tak, že se z života mistra nic podstatného nevynechá. Navíc mě mile překvapila zmínka vyjednávací scénky, kdy hrál Charles ve vaně na housle... Celkově je to výborný, svěží dokument, umě kombinující archivní záběry s novými, stylizovanými. Nepatrným nedostatkem jsou místy zbytečné výpovědi lidí bez přímého vztahu k Chaplinovi.

Předem upozorňuju, aby nikdo tenhle kabaret nebral jako klasickou pohádku. Klasická pohádka (princ, drak, čert atd.) je dávno mrtvý, vyčerpaný žánr a proto od nových "pohádek" nečekejme totéž, jako od těch starých... Svatojánský věneček beru jako takové Epsteinovo zábavné, tréninkové psaníčko několika etud, které - když takto pochopíte - fungují a docela i baví. Mezery mezi nimi jsou tupé a krkolomné. V tom je ta potíž, a sice že to má být pohádka. Proto se do příběhu zabalí věneček, tajemná matka princezny, oživení polibkem a další klasiky, aby se neřeklo, že to není pohádka... Když to budu brát jako srandičku k pobavení u tepla krbu, nemám s tím problém.

Skvěle natočený film. Napínavé drama od začátku do konce. Zvlášť mě potěšila až na výjimky nepřítomnost němčiny (Němci mluvili anglicky).

Ať si každý říká co chce, zase taková tragédie to není. Kdyby se Mareš nesnažil být vtipný za každou cenou a pořad se zase za každou cenu nesnažil o "wooow!", tak je to pro diváka atraktivnější podívaná než několik let unavený a nudný Kraus.

Hezký, oddechový film s trochou poselství o svobodě a toleranci vůči životním rozhodnutím druhých. Pobaví i dojme. To samé platí o krásné písni s ještě lepším textem Travelin' Thru od Dolly Parton.

Taková dramatická "pohádka" pro dospělé s ponaučením, že předsudky a šrámy na vlastní duši zaslepují oči a že střílet skálopevné úsudky od boku jednak nejde a jednak to škodí. Ač se film odehrává v podstatě jen v jedné místnosti, vůbec mu v té hodině a půl nepadá řemen a to díky vynikající režijní podpoře výborného scénáře, díky němuž je film servírován promyšleně kousek po kousku.

Jakimowski je borec, o tom žádná. Hezký malý příběh z jednoho kláštera a malých útulných uliček slunného Lisabonu o tom, že kdo se dívá, nemusí nutně vidět. Skvělá režie, dobře udělaný zvuk (tady zvlášť důležitý).

Malé drama z prostředí jedné obyčejné střední školy, kterou poznamená tragédie, s níž se nedokáže smířit její okolí. A o tom to je, totiž o tom okolí. Že za zbytečnou hysterii si může samo svou nedozrálostí a paradoxně ti, kterých se ona tragédie přímo týká, vinou přímého dotyku smrti "procitnou" a zmoudří jako první....... Tohle téma mi není úplně cizí, proto musím poznamenat, že děj je poměrně průhledný a předpovídatelný a hlavně v určitých místech nedůvěryhodně působící - řeč je o rostoucí hysterii spolužáků. (Ovšem scéna schůzky rodičů je naprosto perfektní kopií a tragikomickým obrazem reality minimálně našeho školství, tj. student je imbecil, takže to schytá učitel a nakonec ředitel). To ale filmu nevyčítám. Výborný scénář se ze všech sil snažil předat poselství a poučit publikum, takže místy byl až moc ukecaný a trochu přeháněl. Ale jak říkám, možná to je tím, že já jsem byl již poučen z dob dřívějších, čili polovinu všech replik z poslední půlhodiny jsem už sám osobně pronesl...... Abych to shrnul. 2 věci, které film přináší: To nejdůležitější je 1) Poznání, že smrt blízké osoby nezastaví váš svět a že všechno zlé je pro něco dobré (jakkoli to zní divně, duševně to pozůstalého "obohatí)" ... 2) Školství je fabrika, ve které je může být těžké najít osobní svobodu, a to jak ze strany žáků tak učitelů. Všechno se to zase smrskává k tématu neschopnosti KOMUNIKACE, která stojí za takřka všemi lidskými nesvary a přemi.

Série bez Mickeyho nemá šťávu. Seriál s postupujícími díly začíná být předvídatelný. Divák už se naučí fígle partičky před kamerou i střihačů, takže závěrečné pointy postrádají svou peckovost, nicméně Podfukáři stačili naštěstí relativně včas skončit. Každopádně první 3 série byly famózní. Velmi svěže natočené, odsýpá to to a navíc ten již zmíněný překvapivý závěr. Za tyhle řady si to 5 hvězd zaslouží.

Typická televizní pohádka z 80. let s rozpočtem 4 koruny 50, která se dopoledne natočila a odpoledne sestříhala. A to nelze přehlédnout. Napsané je to ale výborně a pohádka je kvalitní a chytrá. Umím si to dobře představit jako rozhlasovou hru. Vůbec nic by pohádka neztratila a aspoň by se ušetřily 2 koruny za tu hromadu papundeklu.