charles3

Na tento film jsem byl dlouhá léta docela zvědavý a jeho zveřejnění na Netflixu jsem tudíž ocenil. Po shlédnutí ovšem hodnotím jen průměrně. Hlavní hrdina neprochází žádným vývojem, ke konci se dokonce zdá, že se mění v záporáka a že skutečnou (a kladnou) hrdinkou filmu je ona titulní manželka. Konec filmu a jeho celkové vyznění se tak stává diskutabilní. Mj. mě na onom konci zarazily Alfredovy vulgární nadávky, pronášené přímo před synem. Nicméně šlo ve své době (čs. kinopremiéra byla v létě 1979) o jeden z prvních závanů italské erotiky v našich kinech (spolu s Taxikářkou a povídkovými Třemi tygry) a o jedno s prvních setkání s Johnnym Dorellim, jehož pozdější filmy (Jak se zbavit manželky..., Podívejme se na to jasně) se mi již líbily více. A Agostině Belli to ve filmu docela sluší, i oblečené.

Další Prušinovského vydařený počin ve stylu jeho nedávných Kober a užovek. Sympatická a neokoukaná Gajdošíková (u mě objev desetiletí!) je zralá na Českého lva nebo minimálně na nominaci, stejně jako režie, scénář a celý film. Také vydařená hudba (resp. zvuková stopa) a kamera.

Ze začátku zajímavý thriller s dívčí hrdinkou, pod nímž jsou o poznání více podepsány ženy - mj. v rolích scenáristky, kameramanky, režisérky nebo spoluproducentky. V ději se najde pár nelogičností či klišé, hlavní hrdinka ale působí uvěřitelně. Pěkná kamera. 65 % a nebýt té rozvláčné a málo napínavé prostřední třetiny, klidně ještě 10 % (a tím i další hvězdu) přidám.

Poměrně velké zklamání. Navzdory herecké účasti velkých hvězd Sordiho, De Sicy, Swansonové a začínajícího sexsymbolu BB + režie tehdy již zkušeného Stena vznikla poměrně nezajímavá podívaná natáčená převážně ve studiových kulisách. Zaujmou snad jen početné kostýmy a De Sicův Seneca, který se z každé lapálie dokáže dostat svou výřečností. Sordi se jenom pitvoří a přehrává. Za celý film, který má naštěstí snesitelnou stopáž, jsem se zasmál jenom jednou. Vůbec první "palec dolů", který dávám  některému filmu na Netflixu. Zúčastněné tvůrce bych ovšem rozhodně nepředhazoval lvům, přišli bychom o jejich pozdější, mnohem vydařenější a zábavnější kousky...

Neobvyklá a velmi zajímavá kriminálka, zásadně odlišná od dalších soudobých, ve kterých hráli policajty Belmondo, Delon či Ventura. Piccoliho ledově klidný bývalý soudce je nejednoznačnou postavou, která by se ovšem mohla klidně zařadit mezi ikony francouzského filmu. Příjemně překvapila i Romy Schneiderová v neobvyklé roli lepší prostitutky a další známí herci jako Périer, Fresson či Léotard. Vydařený je také minimalistický hudební doprovod P.Sardeho (jedna z jeho prvních prací pro film). Škoda, že se k nám toto dílo dostává teprve 50 let od svého vzniku, o to více je ovšem třeba ocenit jeho opožděné zpřístupnění (nyní na Netflixu).

Česky: "Sekretářka mého otce" (Netflix). Vcelku příjemná, místy ztřeštěná komedie s prvky frašky vypráví o tom, jak to také může dopadnout, když si bohatý průmyslník navzdory dosavadní praxi sjedná velmi pohlednou sekretářku. Ve filmu je nadhozeno několik poměrně nosných dějových motivů, které ovšem nejsou patřičně rozpracovány a dotaženy. Jinak ovšem nabízí spoustu groteskních situací a vydařených hlášek ("fašistické bábě" jsem se vydržel smát několik minut). Z herců je nejznámější zřejmě Cannavale v roli sluhy Giuseppeho, ostatní herce jsme mohli dosud poznat jen sporadicky. Např. titulní "otec" R.Montagnani je jedním z Mých přátel (II+III). Tři a půl hvězdy, v tomto případě ale zaokrouhlím dolů.

Poláci opět potěšili a překvapili, i když od Bromského (od něhož jsem předtím viděl a oceňoval Umění milovat a Tak mě radši zabij, poldo) se něco podobného dalo očekávat. Jedná se o thriller s politickým pozadím, který je jakousi polskou současnou variací na Zinemannova Šakala. Nechybí nečekané zvraty, zachycení pečlivé přípravy celé akce a věrohodné herecké výkony mně dosud neznámých herců (s výjimkou půvabné Michaliny Olszanské, která se výrazně prosadila i v českých filmech Muzzikanti a hlavně titulní rolí Olgy Hepnarové).

U mě jeden z nejlepších filmů, natočených podle skutečné události. Těžko posoudit, jestli se v reálu odehrála přesně takto nebo jestli byla skutečnost nějak podstatně upravovaná kvůli atraktivnějšímu dramatickému ztvárnění. Herecké výkony hlavních představitelů (hrdinka, detektiv, nakonec i pachatel) byly výborné a věrohodné. Na konci už se mi do očí draly slzy...

Na tento film jsem čekal dost dlouho, dočkal jsem se teprve více než 40 let po čs. kinopremiéře. Očekávání bylo nemalé, ale až na pár výhrad jsem dost spokojený. Na Merliho (ne)herectví jsem už byl připravený, zato mě nepříjemně překvapily některé dialogy šustící papírem (což mohla být i chyba dvojího překladu přes angličtinu) a řada klišé, připomínající mi téměř až domácí budovatelské agitky z 50.let. Na druhé straně jsem velmi ocenil ústřední myšlenku filmu, věrohodně podanou brutalitu, skvěle natočenou honičku Merliho se Steinerem (možná ještě lepší než ty v pozdějším Merliho snímku Na plný plyn) a originálně nejednoznačný konec. Už asi nezjistím, zda snímek v našich kinech končil přesně takto nebo byl nějak upravovaný směrem k jednoznačnějšímu vyznění...

U mě opět jen mírný nadprůměr. Tentokrát jsem se nedočkal žádné originální honičky, pouze solidních rvaček, z nichž ovšem tentokrát minimálně v jedné zřejmě zastupoval Miliana rozpoznatelný double (což jsem v předchozích filmech nezaznamenal). Zaujal vtipný začátek, zahrnující obnaženou dívčinu bezprostředně po úvodních titulcích, návrat postavy Větříka a vtipně provedenou vykrádačku. Potěšily také nové postavy číšníka Savatoreho, neodolatelné mafiánské dcery Marii Sole a především jejího otce v podání ikonického Eliho Walacha (v titulcích ovšem uvedeného jako Ely). 65 %.