Ondrasecek

Alchymie je zaniklá věda, toto ovšem jistě neplatí pro naše mladé bratry Elricovy, kteří vystupují v tomto seriálu. Pro vše musíme něco obětovat, abychom zachovali rovnocennou výměnu. Je sice trochu klišé říci, že jsem neměl představu, že může být tak krásný seriál, dokud jsem jej neviděl, takřka to ovšem odpovídá pravdě. Některých 5* totiž není zdaleka tak upřímných jako těchto 5*. Nejsem sice tak horlivým divákem, abych to celé zhlédnul na posezení, ale zpětně si více a více uvědomuji tu zcela zjevnou promyšlenost tohoto počinu. Anime je pro mě takřka neopakovatelnou záležitostí, nesmírně hezky tady spolu totiž souvisí jednání všech účinkujících a všechny zvraty, které se stanou. Každá postava zde má své nenahraditelné místo v ději, který má opravdu grády. Postupně jsme seznamováni s celým světem a jeho krutými pravdami a jedno překvapení (někdy i pěkně šokující a nechutné) snad jen převýší to druhé. I tak je zde ovšem mnoho prostoru pro silné morální kvality hlavních postav (třeba zabíjely jen, když to bylo opravdu nutné a dávaly všem šanci), ale zároveň i jejich nedokonalosti a snahu se s nimi vyrovnat. Postavy zde byly od nevinně roztomilých po tupé a bezpáteřní, byly propracované a chytající za srdce. Strašně se mi líbilo, že zde nic není černobílé, každý antagonista dostal prostor se změnit, dost často se navíc ukázalo, že záporné postavy byly vlastně smutně nevyzrálé osobnosti, k jejichž sobeckému jednání existoval dost dobrý důvod. Homunculové (umělí lidé, vesměs záporáci) zde byli každý ztělesněním jednoho ze sedmi lidských hříchů, jejich konec byl nezřídkakdy velmi k zamyšlení. Dalo by se říct, že ve skutečném životě by se jednalo právě o souboj s našimi zápornými vlastnostmi. Snad žádná postava zde není stereotypní či přehnaně vytěžovaná. Moc se mi taky líbily (japonské?) duchovní hodnoty zde vystižené - sourozenecká láska, láska rodiče k dítěti, přátelství, pracovní vztahy nebo bytí dobrým člověkem. Velmi zajímavé zde bylo pojetí smrti, mnohé postavy totiž umřely s úsměvem na tváři, a tak byla jejich smrt vnímána i jako pozitivní jev. Občas se mi sice nelíbily některé prosazované tradiční hodnoty, například když muž cestoval a žena jen poslušně čekala (bylo tam ale i dost drsných bojovnic) nebo občasný přílišný mysticismus, doteď jsem nepochopil, jakou tam měl Bůh mít roli. Pozitiva každopádně markantně převyšují, doporučil bych to každému, je to i velmi hezká vizuální podívaná a souboje jsou obstojné! Jednoduše, nedívejte se na pohádky a zkuste tohle, možná Vám to poví mnohem víc o našem životě. 96%

Psycho-pass je pro mě klenotem, představuje poměrně promyšlenou vizi technologické utopie (na slovíčko dystopie bych si zase netroufal přecházet po čtení Orwella), ovšem s řadou velkých chyb. S postupem seriálu pronikáme do hloubi systému Sibyla a nejedno odhalení je velmi překvapující. Je tam spousta referencí na literaturu, taktéž velká pluralita názorů postav - strany tam byly minimálně tři, takže žádná polarizace a žádné škatulkování. Účinkující byli poměrně nestereotypní a oceňuji jejich proměnu v průběhu seriálu. Záporák byl sice typický manipulativní psychopat hráč, ale zachraňoval to svým géniem a referencemi. Je to inteligentní, je to akční a překvapující. 90%