Ondrasecek

Tahle pohádka hodně netradiční, nic pro milovníky klasik, řekl bych. Většina věcí, která mi vadí na pohádkách (kromě extrémně otravné záporné postavy) tam tak nebyla. Dobré bylo, že hlavní postava byl prosťáček a zajímavě tam znázornili ten rozdíl mezi ním a šlechtou. Prvních 10 minut mě fakt bavilo a smál jsem se tomu, zajímavé mi přišlo, jak se v celém tom filmu zaměřili na dvorské chování a šerm, to považuji za velmi inovativní. V podstatě tam ani nebylo nic nadpřirozeného, jenom ve zmínkách. Hrozně mě ale štval Egon, ten byl tak otravný už na první pohled! Za sebevíc trapnou a samolibou hláškou zazněla ještě trapnější a samolibější hláška. Navíc, byl fakt hloupý, protože tvrdil, že se to nebude plést, když pojmenuje všechno po sobě, ale to přece implikuje pravý opak! Fakt bych ocenil, kdyby se čeští filmaři už naučili psát záporné postavy! A jeho povýšené chování bylo tak okaté, že by se do něj nikdo při smyslech nemohl zamilovat! Naštěstí, alespoň jeho konec nebyl pohádkový a byl celkem vtipný. V tomhle ohledu mě celkem zklamala i princezna, která mu na všechno skočila, i když to bylo tak průhledně jasné! Alespoň na konci byla celkem v pohodě, líbilo se mi, že vymyslela zajímavý plán s tou komornou. Asi nejzajímavější postavou pro mě byl Marek Eben (dvorní etik), ten měl, řekl bych, charisma. Rodiče Honzy taky nebyli úplně špatní, občas i pobavili. Škoda jen, že jsme se o žádné z těchto postav nedozvěděli něco víc! Jinak, logika filmu taky nic moc. Rodiče Honzy mluví s králem a královnou, jako by to byli kamarádi! Honza a Marek Eben se prostě vydají do cizího království, kde je hledají, v původním oblečení, ve kterém z něj odešli? Hloupější plán jsem fakt neviděl, v podstatě jim pomohla jenom absurdní náhoda se tam dostat. Jo, a oni přijdou pro princeznu, dostanou příležitost vymyslet nějaký plán jak je zachránit. Co udělají? Honza vyzve princeznu k tanci. Jo, a když je shazovali z toho okna, vůbec se ani nepodívali, jestli nepřežili! Celkem mě ale potěšilo konečné poselství filmu - že proti špatnému králi se jeho šlechta klidně spolčí. A především, že člověk se do někoho nemusí zamilovat hnedka, aby to byla pravá láska Osobně tomu dávám asi 68 %; za mě díky originalitě asi jedna z nejlepších pohádek, které jsem viděl. Na druhou stranu měla hodně chyb ve vyprávění, které se prostě nedají přehlédnout.

Nedávno jsem po hooodně dlouhé době zhlédl asi 3 díly a musím říci, že pan Dubínek může jít skvělým morálním vzorem malým dětem. :D Je to sympaťák, workoholik, všem rád pomůže a má spoustu svých mouder. I když to někdy vypadá, že na něčem silně jede (nebo je prostě blázínek). Kromě toho jsou všechny postavy za své provinění vždycky spravedlivě potrestány okolnostmi a poté je jim odpuštěno, což je nesmírně poučné. Animace taktéž neurazí!

Za mě osobně určitě marvelovský nadprůměr, ty postavy se alespoň snažily dávat smysl (šlo se s nimi ztotožnit) a odehrávalo se to v originálním prostředí. Černošská utopie, izolovaná od okolního světa, není určitě zápletka průměrného bijáku. Dále se mi po pomalejším rozjezdu líbily časté akční scény a dilemata, se kterými se setkávaly hlavní postavy. Za co naopak ubírám hvězdičku dolů, je logika celé zápletky. Posílat krále, aby zatkl hledaného zločince, je vyloženě hloupé, stejně jako fyzický souboj o post krále. To by celé království jinak mělo více štěstí než rozumu, že vůbec do toho stavu vydrželo. Dříve by se objevil nějaký Tomio Okamura, který by ho celé vytuneloval. 77%

Psycho-pass je pro mě klenotem, představuje poměrně promyšlenou vizi technologické utopie (na slovíčko dystopie bych si zase netroufal přecházet po čtení Orwella), ovšem s řadou velkých chyb. S postupem seriálu pronikáme do hloubi systému Sibyla a nejedno odhalení je velmi překvapující. Je tam spousta referencí na literaturu, taktéž velká pluralita názorů postav - strany tam byly minimálně tři, takže žádná polarizace a žádné škatulkování. Účinkující byli poměrně nestereotypní a oceňuji jejich proměnu v průběhu seriálu. Záporák byl sice typický manipulativní psychopat hráč, ale zachraňoval to svým géniem a referencemi. Je to inteligentní, je to akční a překvapující. 90%

Napadá mě, ty děti nemají vůbec žádnou příležitost se realizovat, v podstatě jen žebrají v nuzných podmínkách, aby mohly žebrat dále. Z mého pohledu musí žít bez vyhlídek a naprosto odtržené od rodinného života. Rovněž pro celou ekonomiku státu je vlastně tento jev nesmírně nevýhodný, protože vůbec nedostaly možnost rozvíjet svůj potenciál a přispět tak k dění společnosti. Je nesmírně emotivní vidět kontrast dětské nevinnosti a bezbřehé zuboženosti. Velmi poučné je také uvědomit si, před jak krátkou dobou se odehrávaly podobné osudy dětí. A co více, na některých místech světa si některé děti musejí žíti zrovna tak, ne-li hůře. Podívám se na šťastně žijící děti okolo mne a poté si uvědomím, že za jiných okolností by mohly klidně žebrat na ulici, bez domova a bez rodičů. Co je pro nás tak samozřejmým, může být někde naprosto nedosažitelné. Zatímco si zde v teple domova píši dojemník, někdo na ulici žebrá, aby mohl žít. „Víš co. Byla to normální holka. Klidná. Hezká. To je její osud. Tak to chodí.“ Vidět zde můžeme nesmírný etický úpadek, kterým si v této ztracené generaci všichni procházejí. Pro vlastní přežití je zde nemálo z nich schopno se již od raného věku poddávat prostituci, nesčetněkrát i homosexuální či pedofilní. Děti jsou díky tomu vystavovány dennodennímu strachu o svůj vlastní život a obtížným morálním dilematům. Často mohou v tomto poli společnosti i onemocnět či být podvedeni, přičemž jde poté nesmírně obtížně učinit spravedlnost, nejsou-li tyto děti nikým chráněny. Lékařská péče je zde navíc téměř nulová. Dost často jimi navíc samotní ignorantští dospělí opovrhují či užívají hrubého a zbytečně sadistického násilí, nejvíce mě překvapilo, že i samotní ochránci míru se k nim chovají jako k neživé věci. Stávalo se, že zde bylo na děti svedeno něco, co vůbec neudělaly. Už vlastně vůbec nevěří ve spravedlnost. Na děti žijící v kanále, závislé na vodce a cigaretách a obklopené špínou, které si v něm radostně hrají, opravdu jen tak nezapomenu. Je mi opravdu smutno z těch dětí, které utrácejí vzácné peníze, aby mohly vdechovat lepidlo. Nikdo je nenaučí, že je to špatné a zdraví škodlivé. Nikdo jim nedá lepší naději či příležitost, než je tohle… Opravdu výstižná je hudba, která ony záběry doprovází. Někdo bere text písně jako nadsázku, jinde to je ovšem krutá realita. Záběry na dospělé v naprosto dezolátním stavu jsou velmi silné, uvědomujeme si totiž, že se toho jednou může stát i těm dětem. Vidíme tam i násilné jednání, kterým je tato sféra společnosti naprosto prosáklá, stává se součástí každodenního života. Osobně ty děti obdivuji, že to vše vůbec zvládají. Žít v takových podmínkách, jsem asi neustále v depresích a úzkostných stavech. Dokument je opravdu poučný a depresivní, skvěle vystihuje atmosféru tohoto života

Tento seriál o partičce sympatických zabijáků, co chtějí změnit společnost, se mi moc líbil. Záporné postavy jsou naopak skvělou ukázkou toho, jak člověku dokáže pokřivit realitu osamělost, bolest a nekritické uvažování. Ovšen nevím, zda je to tím, že nejsen Japonec, ale nechápal jsem počínání některých postav. Miluji tě, a proto tě chci zabít - Jako really? Některé záporné postavy se taky skálopevně držely své strany, i když vlastně za mě neměly důvod bojovat. Umírání hlavních postav šlo taky kalkulovat ve stylu: Hmm, ten teď dokázal něco zajímavého, tak určitě brzy umře. A opravdu se to dařilo, což je podle mě trochu klišé, děj by nás měl překvapovat. Boje a zápletka se mi moc líbily, jen jsem možná od konce a chování některých postav čekal víc. Super je, že nebyla hlavní postava vytěžována, pokud tam vůbec nějaká byla. 75%

Hned při titulcích, přivítá-li mě velkolepý obrázek Marvel, jsem v mírných rozpacích. Není to častokrát tím, že by mi jejich filmy přišly špatné, to vůbec. I tento film mě zaujal rozsáhlostí svého světa, relatativní originalitou postav i krásnými animacemi s kamerou. Víc a víc ale mám pocit, že se stává jen továrnou přes kopírák na předvídatelné filmy typu “Zachraň galaxii, zabij superkrutého záporáka a sbal holku”. Jakmile náš Star-Lord zachránil zelenou drsňačku, bylo mi hned jasné, že se mezi nimi rozvine nějaká love story, což se taky stalo. Kromě toho mi přijde zápletka z šutru se silou, co může zničit celé galaxie, sama o sobě dost klišé. Jo, jako menší bych se asi radoval, teď je mi spíše smutno z toho, jak se filmy s potenciálem samy shazují, namísto nového Star Wars zde máme další hrdinskou slátaninu, nezachrání to ani humanoidní strom. Přitom by nebylo potřeba tolik... 55%

Alchymie je zaniklá věda, toto ovšem jistě neplatí pro naše mladé bratry Elricovy, kteří vystupují v tomto seriálu. Pro vše musíme něco obětovat, abychom zachovali rovnocennou výměnu. Je sice trochu klišé říci, že jsem neměl představu, že může být tak krásný seriál, dokud jsem jej neviděl, takřka to ovšem odpovídá pravdě. Některých 5* totiž není zdaleka tak upřímných jako těchto 5*. Nejsem sice tak horlivým divákem, abych to celé zhlédnul na posezení, ale zpětně si více a více uvědomuji tu zcela zjevnou promyšlenost tohoto počinu. Anime je pro mě takřka neopakovatelnou záležitostí, nesmírně hezky tady spolu totiž souvisí jednání všech účinkujících a všechny zvraty, které se stanou. Každá postava zde má své nenahraditelné místo v ději, který má opravdu grády. Postupně jsme seznamováni s celým světem a jeho krutými pravdami a jedno překvapení (někdy i pěkně šokující a nechutné) snad jen převýší to druhé. I tak je zde ovšem mnoho prostoru pro silné morální kvality hlavních postav (třeba zabíjely jen, když to bylo opravdu nutné a dávaly všem šanci), ale zároveň i jejich nedokonalosti a snahu se s nimi vyrovnat. Postavy zde byly od nevinně roztomilých po tupé a bezpáteřní, byly propracované a chytající za srdce. Strašně se mi líbilo, že zde nic není černobílé, každý antagonista dostal prostor se změnit, dost často se navíc ukázalo, že záporné postavy byly vlastně smutně nevyzrálé osobnosti, k jejichž sobeckému jednání existoval dost dobrý důvod. Homunculové (umělí lidé, vesměs záporáci) zde byli každý ztělesněním jednoho ze sedmi lidských hříchů, jejich konec byl nezřídkakdy velmi k zamyšlení. Dalo by se říct, že ve skutečném životě by se jednalo právě o souboj s našimi zápornými vlastnostmi. Snad žádná postava zde není stereotypní či přehnaně vytěžovaná. Moc se mi taky líbily (japonské?) duchovní hodnoty zde vystižené - sourozenecká láska, láska rodiče k dítěti, přátelství, pracovní vztahy nebo bytí dobrým člověkem. Velmi zajímavé zde bylo pojetí smrti, mnohé postavy totiž umřely s úsměvem na tváři, a tak byla jejich smrt vnímána i jako pozitivní jev. Občas se mi sice nelíbily některé prosazované tradiční hodnoty, například když muž cestoval a žena jen poslušně čekala (bylo tam ale i dost drsných bojovnic) nebo občasný přílišný mysticismus, doteď jsem nepochopil, jakou tam měl Bůh mít roli. Pozitiva každopádně markantně převyšují, doporučil bych to každému, je to i velmi hezká vizuální podívaná a souboje jsou obstojné! Jednoduše, nedívejte se na pohádky a zkuste tohle, možná Vám to poví mnohem víc o našem životě. 96%

Seriál One Punch Man je velmi charakteristický pro svou snahu zasadit hrdiny a záporné postavy do prostředí reálného světa a to v takové míře, že jsou po celou dobu považováni za zcela běžnou součást společnosti. Hlavním hrdinou je Saitama, jehož charakterové rysy i vzhled jsou zcela obyčejné, má to ovšem jeden háček: Vládne nadlidskou silou a je nezničitelný. Od začátku se mi manga velmi líbila pro svou satirickou podobu a nápaditost. Hlavní hrdina se zde setkává s nejrůznějšími karikaturami záporných i kladných hrdinů a jejich nejrůznějšími cíli a pohledy na svět. Díky jeho ledabylosti a pokoře nastává v seriálu plno humorných situací, ač jsou si některé lehce podobné. Fantazie z hlediska způsobů boje zde také nekladla meze, nesčetněkrát jsem tu invenci obdivoval. Čeho si také nelze nepovšimnout, je alegorie s nesmírně úspěšnými lidmi, pro které se stává jejich život moc snadným. Saitama se ve svém životě nudí a snaží se zoufale najít něco, co by jej vyvedlo z denního stereotypu, ovšem neúspěšně. Je také v průběhu své "hrdinské" kariéry mnohokrát nařknut z podvodů a to i přesto, že byly jeho výkony zcela viditelné, což poměrně věrně demonstruje nedoceněnost některých lidí. Po stránce děje seriál dle mého názoru určitě nestrádal, minimálně byl přiměřený jeho délce a žánru. Co mě ovšem zamrzelo, bylo velmi otevřené zakončení, které zde již podle mě nemělo být, neboť Saitama bojoval takřka se vším a originalita oněch hrdinů tedy do jisté míry vyprchala. Možná bude pokračování pecka a já budu nucen toto hodnocení změnit na 5*, zatím to tak ovšem necítím. Seriál pro mě byl originální záležitostí, která mě zaujala v nemálo směrech a hodněkrát mne přiměla se od srdce zasmát. Doporučil bych všem, kteří jsou znuděni nejrůznějšími prototypy hrdinů s nadlidskou sílou, je na ně krásnou odpovědí.

Osobně bych řekl, že tento film dokázal několik věcí najednou. Ukázal nám poměrně věrohodně způsob života narkomanů. Posloužil ovšem i jako satira konzumního života, krátký monolog Rentona na konci je dosti podobný větě "Hurá, konečně můžu žít konzumním životem průměrného člověka!", což znamená, že film kromě negativ životu člověka užívajícího drogy ukazuje i příčinu, proč drogy začali brát, a kritizuje materialistický způsob života, který byl zvláště té doby tak běžný. Humorné a svižné scény umožnily celkovou větší záživnost filmu a zapamatovatelnost motivů, které nám předkládá. Film sice nebyl nejgeniálnější nápad, ani neměl nejhlubší zpracování, i tak se ovšem jednalo o zajímavý kousek.