Carrie_3

Příjemný, milý, krásný film - nevím, jak jinak jej nejlépe charakterizovat. Přiznávám, již v úvodu sledování snímku, jsem jej sledovala jaksi s rozpaky, příliš velkou důvěru ve mně nevyvolával stručný obsah. Další problém, který jsem hned ze začátku měla, byl výběr hlavní mužské role - Max Minghella. Přišel mi do své role příliš mladý. Ovšem, jak film postupoval, můj názor se měnil a nakonec musím uznat, že se mi jeho výkon opravdu líbil a role mu sedla jako ušitá. Co bych ráda vyzdvihla je výkon Blake Lively, která mi není příliš známá a práce s kamerou. Obdivovala jsem výběr jednotlivých záběrů a především volbu použitých barev, které filmu dodaly úplně jiný nádech. Nádech, ne tak pro filmové snímky obvyklý a přesto velmi příjemný a oživující celkové vyznění příběhu. Myslím si, že je škoda, že tento film zapadl a vidělo ho tak málo lidí. Určitě se nejedná o příběh, který by měl k plátnům přitáhnout masy diváků, na druhou stranu jde ale o velmi příjemné a milé dílo, které si nezaslouží upadnout v zapomnění.

Když jsem si pročítala komentáře k tomuto filmu, přišly mi dost rozporuplné. Jedni ho vychvalovali do nebes, druzí zatracovali. A já se v konečném součtu stavím na obě strany. Od prvních minut sledování snímku, jsem byla jako opařená. Velice se mi líbila navozená atmosféra i postupující děj, který lemovala skvěle zvolená hudba a pevná režisérova ruka. Během prvních 60-ti minut jsem opravdu neměla co vytknout, jen jsem se přitrouble usmívala a užívala si příběh. Ale čeho je moc, toho je moc a to jsem poznala v druhé části snímku. Děj se začal neúměrně natahovat a zachránit jej nemohl ani vynikající výkon Seana Penna. Musím přiznat, že už dlouho se mi nestalo, abych každých pět minut sledovala hodiny a nemohla se dočkat konce. Opravdu škoda, zpočátku jsem skutečně měla pocit, že sleduji výjimečné dílo, které mi bylo doposud někde hluboko skryto. Teď bych nad tímto svým názorem již pochybovala.

Životopisné příběhy mám jako takové vcelku ráda, je to možnost, jak můžete někoho poznat i z té jiné stránky, ne pouze z médií. Ovšem musí se brát v potaz, že tento jejich "život" může být často velmi zkreslen, protože záleží na subjektivním pohledu vyprávějícího. Falco jako osobnost rakouské popové scény mi nebyla příliš známá, moje znalost byla zúžena na několik jeho písní. Snímek oceňuji i z toho důvodu, že se jedná o evropskou potažmo rakouskou kinematografii, která mi není rovněž příliš známá. Kdybych nevěděla, že se jedná o rakouský film, téměř jistě bych jej zařadila mezi americká díla. Film na mě působil svěže, měl spád, přirozenou kameru, jen možná některé sekvence děje byly příliš zkrácené, což se ovšem u životopisného díla dá očekávat. Osobně si myslím, že film rovněž stojí a padá na výkonu hlavního představitele - Manuela Rubeyho. V tomto případě musím konstatovat, že jeho výkon hnal snímek kupředu. Rubey odehrál opravdu vynikající part, podařilo se mu skvěle napodobovat Falcova gesta a já nemůžu než konstatovat, že jsem mu jeho hru opravdu uvěřila.

Krása může být pojata mnoha způsoby a mnohdy k tomu netřeba ani romantický film plný velkých gest. Tento snímek je toho důkazem. Zpracovává nelehkou dobu černošských obyvatel v 60. letech minulého století. Film i přesto zůstává velmi "lehký", milý a plný nadšení a touhy. Osobně mi velmi často ve filmech vadí jejich kýčovitost, zde se rovněž ve velké míře objevila a já nemůžu než konstatovat, že jsem si ji zamilovala. K paničkám stepfordským jednoznačně patří, tato kultura se stala kultem své doby a Tatu Taylorovi se ji podařilo skvěle zachytit. Z mého ženského pohledu jsem nemohla jinak a musela jsem obdivovat tamější šaty zářící nejrůznějšími kombinacemi barev, upravené účesy, puntičkářství a jakousi všemožnou načančanost. Emma Stone, Viola Davis, Bryce D. Howard či Jessica Chastain jsou herečky, které jsou mi až na pár výjimek téměř neznámé. U jejich výkonů musím pomyslně smeknout klobouk a jejich jména si pro příště zapamatovat. V tomto případě byl casting proveden na jedničku. Příběh hodnotit nehodlám, mám dojem, že každý si při jeho sledování najde to své. Možná někoho může odradit jeho délka, ale věřte, že nebudete litovat, osobně jsem zde nenašla téměř žádná hluchá místa.

I přesto, že se neřadím mezi fanoušky sci-fi, Gattaca mě velice příjemně překvapila. Již od počátku mě zaujala myšlenka genetického kódu, který nám svým způsobem může předurčovat budoucnost a otevírat, popřípadě zavírat dveře k naší vysněné budoucnosti. Hlavní trojlístek herců Hawke-Thurman-Law byl zvolen skvěle. Především posledně zmiňovaný Jude Law předvedl skvostný herecký part. U snímku jsem nepociťovala žádná dlouhá hluchá místa, proto jej hodnotím vysoko. Jsem ráda, že mě tento film donutil se zamyslet nad tím, zda nemám dát sci-fi větší šanci a více se jí věnovat do budoucna.

U tohoto filmu jsem byla velmi zvědavá, jak se podaří Robu Marshallovi převést knižní předlohu Arthura Goldena na plátno. Podle mě se mu velmi vkusně povedlo ukázat tehdejší dobu - ať už to byly tradiční tance, zvyky (nalévání saké, nošení kimon aj.), vztahy a další. Určitě za povšimnutí stojí vynikající výkon představitelky gejši Ziyi Zhang a její protivnice Li Gong. Režisér nám podává film jako kdyby každý záběr byl jeden krásný obraz (záběry japonských zahrad, padání listí,..). Na Gejše mě snad jen vadil konec, kdy mi přišlo, že se Američané jej snaží za každou cenu zakončit jako jednu velkou love story z červené knihovny. Přeci jenom se zde tvůrci měli více držet knižní předlohy a nechat spíše otevřený konec...

Ačkoliv německá kinematografie je pro mě poměrně neznámá, tento film byl podle mého velice úsměvným nakouknutím do doby tehdejšího východního socialistického Německa. Nápad dvou sourozenců zatajit své nemocné matce, že došlo ke sjednocení státu a změně politického systému, je tak neuvěřitelný, že jim člověk drží palce, aby se jim to opravdu podařilo. Film je určitě už jen svým námětem velmi zajímavý, že stojí za to ho vidět.

Po zhlédnutí filmu jsem z kina odcházela s rozpačitými pocity. Asi jsem, už podle názvu filmu, od něj očekávala spíše hlubší seznámení se se světoznámým malířem Francescem Goyou, než jeho poznání jako pozorovatele hlavního příběhu a to vztahu mezi jeho múzou Ines a mnichem Lorenzem. Přestože film podle mého nedosahuje takových kvalit Formanových předešlých děl jako Amadeus či Přelet nad kukaččím hnízdem, nejsou Goyovy přízraky až tak zavrženíhodným filmem, za vyzdvihnutí určitě stojí velmi dobré historické ztvárnění a hudba.

Toto, že je třetí nejlepší Woodyho film, který kdy natočil (podle čsfd)? Nedokáži si vysvětlit, proč se můj názor v tomto případě neshoduje s většinou. Možná jsem měla blbou náladu při sledování snímku nebo mám prostě jiný vkus. Musím přiznat, že jsem se po dlouhé době při sledování filmu od Woodyho Allena chvílemi opravdu nudila. Tentokrát mě nezasáhl ani samotný děj, ani jednotlivé dialogy. Možná mi také vadilo, že Allen neustále do svých filmů obsazuje tytéž herce, kteří se mi svým způsobem okoukali a já postrádala nějaký svěží vítr, který by rozčeřil klidnou hladinu. Byť jsem filmu dávala do poslední chvíle naděje, že přeci "něco" výjimečného v něm musí být, já nemůžu než jen konstatovat, že já to v tomto případě neobjevila. Zůstalo mi to skryté a pravděpodobně i na dlouho dobu zůstane.

Na tento snímek musím reagovat, protože si nedokážu vysvětlit jeho tak vysoké hodnocení (přes 80 %), já tento názor naprosto nesdílím. Vzhůru do oblak je snímek spojený s velmi kvalitní grafikou, to beze sporu, ale ať se snažím sebevíc, nemůžu přijít na nic, co by film vyzdvihovalo mezi kvalitní snímky. Děj mě absolutně nezaujal, po velmi dobrém začátku, se film začíná natahovat,děj se začíná čím dál tím více zamotávat, stává se dobrodružným. Ale. Toto dobrodružství je naprosto přitažené za vlasy. Kdybych měla děti, rozhodně bych jim film nepustila, protože výsledný zážitek je dle mého názoru velmi pochybný a diskutabilní.