Thalin

I když bych u komedie neměla, já se na to prostě pořád dívám z té logické kritické stránky. Po dvaceti letech si vyskočí z postele, jako rybička (v reálu by z ní byla zelenina, co by sotva zvedla ruku) a až přehnaně rychle se smíří s tím, že je vlastně sedmnáctka v těle sedmatřicítky a zaspala značnou část života. Normálně by z toho člověk byl zralý na cvokaře a minimálně terapie by byla na místě. Ale ok. Nejlepší bylo její seznamování s novou realitou a pokrokem. Kdyby se víc drželi toho, mohla z toho být docela fajn komedie. Ale takhle mi to prostě nesedlo. Hlavní postava je navíc neuvěřitelná nána a stejně ji má záhadně tolik lidí rádo. Typická americká hovadina, kde už máte pocit, že to snad paroduje samo sebe. Klišoidní zakončení s tanečkem tomu nasadilo korunu. A to už nemluvím o tom, že i když pořád omílá, že je sedmnáctka v těle dospělé a myslí jako sedmnáctka (Ale chová se jak třináctka), klidně skočí po čtyřicátníkovi, který je její naprostý opak, jen proto že ho znala jako puberťáka a uvědomila si svoje city k němu. Jasně. Zkrátka obsahově tu jsou snad všechny tupé absurdity a klišé a film absolutně ničím nepřekvapí a už vůbec ne humorem.

Tenhle díl mi ale vůbec nesedl a nelíbil se mi. Animace byla sice skvělá, ale mě se tak protivilo se na to dívat, kvůli těm pohybům a gestům. Vlastně jsem z toho měla hrozně nepříjemný pocit a modlila se, ať už to sakra skončí.

Rozhodně jeden z nejlepších seriálů točících se kolem posmrtného života. Práce některých zkrátka neskončí ani po smrti, i když dostanou fleka jako smrtky a ještě si vlastně musí obstarat krytí v podobě nového života. Už to samo o sobě vytváří dost situací, které jdou krásně převést do humoru a sarkastické roviny. A to Georga zvládá skvěle. Ona sama o sobě zrovna moc sympatická není. Je to znuděná, cynická a na americké poměry dost upřímná osoba, což tam samozřejmě málo kdo dokáže vstřebat. To že její život ukončí záchodové prkénko z vesmírné stanice z ní zákonitě musí udělat ještě většího bručouna a cynika. A tady to funguje skvěle, bavil mě každý díl.

Nápad to možná není špatný, ale moc to prostě nefunguje. Hercům člověk jejich role pořádně nevěří, protože půlka z nich umí nasadit akorát "americký úsměv" a otlapkávat svůj protějšek, který hraje stejně mizerně. A většina přeměněných pokojů připomíná spíš klasický přeplácaný americký hotelový pokoj.

Nízké hodnocení mě u tohohle filmu vždycky zaráželo. Hugh je skvělý, stejně tak Kate, ti dva společně nemají chybu. A Dracula? Správně melodramatický a lehce zvrácený. Ano, má to pár logických trhlin a klišé. Ale zrovna u tohohle moc logiky nehledám a co se efektů týká, tak na to z jakého je to roku a jak technika šla dopředu, se v dnešní době točí filmy s mnohem horšími efekty, než se vyskytují tady. Samotný děj není sice žádné terno, ale akční scény tu fungují, stejně tak humor. A já na tenhle film koukám proto, abych se pobavila.

O něco horší a méně propracované než jednička. Já tyhle filmy mám asi ráda hlavně kvůli Kate (A za něco stojí jen právě první dva), ta je prostě skvělá. A ani nevím proč, vždycky mě tu hrozně rozčilovala scéna v hospodě. On tam blije a oni volají posily s tím, že na ně útočí a všechny je zabije. No jo, amíci aby vymysleli logický dialog.

Pro mě je tohle naprosto odpočinková a vtipná záležitost. Fran není tak tupá, jak má asi působit ( i když má někdy vážně kraví reakce). Je to sice tak trošku jen tmavovlasá barbie, ale má dobrý smysl pro humor a na vše má nějakou odpověď. Někdy vážně trefnou, někdy hloupou, ale vtipné jsou víceméně vždy. V doprovodu se zástupem příbuzných, kterým kralují matka nezdravě posedlá snahou dceru provdat a zapomnětlivá babča. Nejlepší je ale samozřejmě sluha a jeho suchý humor, který umí vždy podat s anglickým klidem. Celé to začne upadat, když se Fran a Max vezmou a je to jen samé miláčku sem, miláčku tam a humorem se šetří.

Seriál je rozhodně plný originálních dialogů a to hlavně díky zaměstnání a inteligenci hlavních postav. Jejich odlišnost je přivádí do mnoha vtipných situací a jejich reakce jsou místy opravdu skvělé. Hlavně pak Sheldon, který je podle mě napsaný skvěle. Prvky autismu v jeho chování, šílených pravidlech a zvycích jsou skvěle zmáknuté. Stejně pak jeho reakce na, pro ostatní, běžné situace, s kterými se on musí poprat po svém. Největší tahák je ale on a právě jeho odlišnost. Jak se postupem seriálu stává víc "normální" ztrácí to na humoru a rodinný život postav už není tak zajímavý (jasně, nějak se to vyvíjet musí, ale s tím to i ztrácí šmrnc). Postavy pak mění názory (jako když z ženské, která děti nesnáší je poprděná matka dvou dětí,) a vtipných situací ubývá. Poslední dvě série mě skoro vůbec nebavily. Jak jsem schopná z těch prvních citovat snad každou hlášku a znám ty díly pomalu nazpaměť, protože to můžu jako kulisu vidět pořád dokola, u posledních dvou si stěží ty díly vybavím. Finále už bylo vcelku klišé.

Já mám tenhle seriál ráda, i když s posledními sériemi kvalita upadá (udělat celou sérii o svatbě, ab se ti dva po dvou letech rozvedli, je prostě moc). Jen si člověk nesmí tu partu kamarádů individuálně rozebírat. Ve skutečném životě bych asi přežila jen Marshalla, který z nich byl nejnormálnější. Ted je jako charakter na pěst, neví co chce a honí se jako pes za míčkem ode zdi ke zdi. Lily byla ze začátku milá, se super smyslem pro humor. Proč z ní udělali arogantní toxickou postavičku (která se rozhodla že bude všem kolem řídit milostný život), je mi záhadou. Barney se moc nezměnil, až na čím dál víc přehnané intriky, někdy toho bylo prostě moc. A Robin je hlavně citově odtažitá ženská s komplexy jako hrom kvůli otci. Takhle individuálně jsou prostě na zabití. Ale jako parta celkem fungují, postavy nejsou tak falešné jako v jiných seriálech a padá tam spousta hlášek.

Když jsem seriál vídala v televizi jako mladší, tak mi přišel docela legrační. Ale jak už se to stávalo ohranou klasikou, viděla jsem to jen jako dost přeceňovaný seriál. Jakmile jsem totiž dospěla do věku postav v seriálu, docházelo mi, jak jsou ve skutečnosti toxičtí, lžou neustále jeden druhému, nemají upřímnosti co by se za nehet vešlo a ve skutečnosti jsou to vlastně docela sobci. Takové přátelé bych rozhodně nechtěla. Já nemám ráda tu sitcomovou klasiku, kde místo toho, aby se k něčemu přiznali nebo mluvili narovinu, tak si vymýšlí šílené teorie, lžou a ještě do toho vždycky zatáhnou další lidi a čekají, že to budou hrát s nimi, aby vznikaly rádoby vtipné (ve skutečnosti často dost trapné) situace. Když Monica a Chandler začali randit a neustále nutili Joeyho, aby je kryl a každý jejich fail bral na sebe, tak jsem na ně začala mít vážně alergii.