Janek

Knocked up mě zklamalo. Vývoj vztahu není nijak zvlášť překvpaivý a zajímavý. Délka filmu je minimálně přehnaná a vtipných míst je tu jako šafránu (nejvíc mě pobavil zánět spojivek). Neustálé popkulturní odkazy mi přišli rušivé a linie filmu je tak předvídatelná, že nemůže prostě ničím překvapit (i když porod je pravda docela nevšední). Zkrátka jsem necítil ten "feeling", který jistě mnoho z vás vnímalo. Nedokázal jsem se ztotožnit s žádnou postavou a nikomu jsem nijak zvlášť nefandil. Jediné, co jsem si z filmu odnesl je chuť na špeka a fakt, že k zánětu spojivek stačí jen prdnout do polštáře.

Naprosto ichtilní děj a infantilní humor naštěstí vyvažuje choreografie a poctivě natočené bojové scény. Na ty je radost pohledět. 70%

Ta pátá hvězda je za závěrečnou scénu, kdy nastupuje Imagine Johna Lennona - ta skladba se tam hodí naprosto geniálně a i když je dnes už možná i trochu oposlouchaná a v zásadě plní funkci slzopudného finále, zde funguje stoprocentně a zvedá celkový dojem z filmu o třídu výš.... Stačí málo.

"Film patří k tomu nejlepšímu, co nám současná skandinávská kinematografie může nabídnout." A já se k tomu určitě přikláním. Základním elementem snímku, který vše drží pohromadě, není v žádném případě scénář (který je, co si budem, trošku přitažený za vlasy), nýbrž herecký tým. Vyzdvihnout musím typově přesně obsazeného Rolfa Lassgarda, který ve filmu předvede několik hereckých poloh a jeho výkon je dá se říct strhující. Na vařený nudli by mě utáhl i Mads Mikkelsen, jehož zjev volá po charakterních rolích, ale zde vystihl vyléčeného alkoholika/dobráka naprosto přesně. Film je natočen "napínavě" - nejsou tu žádné větší akce, ale kamera je neustále v pohybu, zabírá detaily a mění polohy. Celkový dojem z filmu je ale trošku rozpačitý. Scénáristé si vyhráli, ale přece jen to všechno působí trošku neuvěřitelně (což v kontrastu s civilní formou snímku příliš nepasuje). 70%

Nemohu filmu upřít filmařské kvality, ale bohužel je to jeden z těch skvostů, který mě prostě neoslovil. Depp je ale ďábelskej a možná, že je to jedna z jeho nejlépe zahraných rolí.

Patetický a ušmudlaný kýč, který nepostrádá naprosto nevěrohodné válečné scény s fatálně se nehodící Meg Ryan v roli drsné kapitánky.

Tento film je osvěžující - tolik nápádů jsem dlouho neviděl. Je to příjemné, vtipné, hravé a dokonce i romantické - ale rozhodně ne podlézavé - snímek pluje a vy, mírně zhypnotizovaní, plujete s ním. Suma sumárum - na mě zapůsobil, zafungoval - a já se těším až si ho pustím znovu.

Překvapivě neemotivní. Postavy jsou dvourozměrné a slouží jen k tomu, aby nás seznamovali s historií. Na druhou stranu, co se informací o IRA týče, jde o velmi zajímavý a poučný film. Bohužel snímek je dosti černobílý co se vykreslení angličanů týče. Film se snaží provokovat, ale svou jednostraností se mu to úplně nedaří. 70%

Chaotické, nepřehledné a bez emocí. Strach o Bourna jsem neměl, jelikož i ti nejmenší z nás vytuší, že to s ním přece jen dopadne dobře (tudíž z mé strany absence napětí). Strhující forma, která mě trošku minula. A já si jdu pustit Ronina. 70%

Čekal jsem hodně a dostavilo se spíše mírné zklamání. Hairspray boduje v jednotlivých částech, bohužel ne vcelku - na to je děj příliš pitomý. Ovšem hezky pitomý. Některé scény jsou výborné a nadsadil bych zejména černošská čísla, která jsou neuvěřitelně zběsilá a mají tu správnou šťávu. Tu šťávu, kterou pro mě Hairspray jako celek postrádá. Možná by to napravilo zkrácení stopáže. A pak je tu samotná hudba Marca Shaimana. Rozhodně se mi chytlavý a návykový soundtrack k South parku líbil mnohem víc. Ve snímku je jen několik málo písniček, při kterých bych si dovedl podupávat. Ale pořád tu je nějaký ten silný náboj, s kterým se dostaneme až na konec. Z herců mě překvapil James Marsden. Rád bych si pustil některé scény znovu (a takový třicetiminutový sestřih by mohl být fantastický), ovšem na celý film bych se už nepodíval - toť můj postoj.