Tosca

Je zvláštní, že film se zajímavým dějem, závažným tématem, pěknou hudbou i kamerou a skvělými hereckými výkony může diváka zanechat tak chladným. Režie je velmi odtažitá, jakoby se režisér, který je i autorem scénáře podle vlastní divadelní hry (Pulitzerova cena), bál emocí nebo toho, aby nebyl obviněn, že nemá od tématu a od vlastního díla dostatečný odstup. A přitom film klade tolik závažných otázek! Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s chlapcovou černou matkou (Viola Davis) a její rozmluva se sestrou Aloysius (Meryl Streep). Viola Davis je sice na plátně asi jen 10 minut, ale co tam předvede, to bylo opravdu na nominaci na Oscara. Ta jediná ze mě dostala jakési emoce a zaujetí, při vší úctě a obdivu k Meryl Streep...

Kdo má rád velkolepé, dojemné, epické melodramatické romance, Nicole Kidman a Hugha Jackmana, dramatické zápletky a napětí, dobré konce, pořádného padoucha, nádhernou kameru a pěknou hudbu, velké emoce, nějakou tu slzu, překrásnou australskou přírodu, trochu válečné akce, trochu westernu, velký příběh jako z románu, přijde si na své. Nic víc, nic míň. Ale stojí to za to, protože je to opravdu velkolepý film a má i dostatečný švih i přes stopáž 165 min.

Je to smutné, ale toto je přece jen jeden z povedenějších českých filmů. O to je to ale právě smutnější... Ten film natočila Česká televize, a ačkoli vizuálně, kameramansky je celkem pěkný, měl zůstat na televizní obrazovce. Když vidím v titulcích "Česká televize uvádí film...", už je mi to trochu podezřelé, neboť naprostá většina těch produkcí by měla jít jen do televize. Ale chápu, že uvedení v kinech může přece jen přinést nějaký zisk... Ač román je výborný, film je dějově a dramaturgicky a psychologicky hrozný. Postavy matné, až na Doušu, což je způsobeno i hereckým výkonem Karla Rodena, který je tak dobrý herec, že všechny ostatní (snad až na Vladimíra Dlouhého) doslova převálcuje. Siposová je jen pohledná a Jiráček hrát tedy rozhodně neumí. Ty neustálé flashbacky už byly rozčilující, stejně jako pohled na jedoucí vlak - méně by bylo opravdu více. Ale hlavně - ačkoli by to měl být příběh tragický, vášnivý atd., nevyvolává vůbec žádné emoce, vůbec to se mnou nepohnulo, ani v závěru, nic - tolik chladu v příběhu o vášni a lásce a smrti a touze - kam se ty emoce ztratily? Nakonec na mne dýchal jen ten chlad krásné zimní krajiny, ponurý, podivně klidný...

Film vyvolává velmi smíšené pocity. Těch skoro 400 milionů nebo kolik to bylo - kde jsou? Kam se poděly? To na filmu opravdu není moc vidět. Bitevní scény jsou trapné a zbytečné, výpravu bych čekal opulentnější, kostýmy byly ale krásné. Úžasná je kamera, jak se dalo čekat, ale méně by bylo někdy více. Celkem pěkná je hudba. Filmu ale chybí to nejdůležitější: "šmrnc", "šarm", spád. je utahaný, nudný, zdlouhavý a zdá se mnohem delší než je - netrvá ani 2 a půl hodiny, ale měl jsem pocit, že trvá 4 hodiny. V kině jsem si všiml, že se lidé smějí na místech, kde by se smát neměli a naopak tam, kde asi režisér smích zamýšlel pro odlehčení (zejména u postav dvou mnichů - Polívka a Mádl) se sice smějí, ale je to takový ten smích jako "Proboha", "To snad ne", "Ty v..e", "To si snad dělá p...l" a tak podobně. Chvílemi člověk nevěřícně kouká a poslouchá: strašné byly dialogy, jak už se ostatně psalo v recenzích, navíc v českém dabingu ještě vynikly. A strašné byly ty snové či jaké scény. Herecké výkony byly dobré, ale ne nadprůměrné. Opravdu hrozné byly postavy mnichů, nejvíc Polívka jako vypravěč. Ty postavy neměly smysl a ještě byly trapné a Polívka jako mnich a vypravěč se svým podivným hlasem - to byl opravdu omyl. Např. scéna, kdy oba mniši vstupují do podzemí - ty dialogy vyvolávaly smích - proč tam vůbec byly? Nač trapně komentovat to, co divák vidí? Scéna mohla mít bez těch trapných vět větší napětí. Nebo Marek Vašut a i další - to, co tam občas pronesly, to bylo k neunesení a jeden divák vedle mě trefně ironicky poznamenal: "Je prostě dobrej!" (na adresu Vašuta). A ty "vynálezy" obou mnichů. to myslel režisér opravdu vážně nebo se snažil o vylehčení? A neinspiroval se náhodou postavami mnichů ve Jménu růže? Ovšem tady mu to jaksi nevyšlo... Problém je tedy hlavně ve scénáři, ten si měl nechat Jakubisko opravdu napsat někým jiným. Nebo mu aspoň dodat filmem spád a šmrnc, ale takto vznikl zoufale nevyrovnaný film, který obsahuje leccos pěkného, ale to pěkné a dobré je ztraceno v těžkopádnosti dialogů, příběhu, vysvětlování, obhajování hraběnky atd. Osobně mě hrozně vadilo, že hraběnce říkali Eržébet /nevím, jak se to správně píše), když v češtině jsou všichni zvyklí na Alžbětu Báthoryovou... Z 5 hvězdiček dávám 3, ze 100% bych dal 60%. Škoda, za ty peníze, za ten humbuk a čekání a od Jakubiska bych čekal mnohem víc. A nejsem asi sám...

Nechápu, že tento film letos nevyhrál Oscary, když už nevyhrálo skvělé Pokání. Vítězný film Tahle země není pro starý není špatný, ale proti těmto dvěma... Ale Pokání je asi příliš "evropské" a Až na krev zase asi příliš nekompromisní, temné a proticírkevní... Ale aspoň ty dva Oscary jsou zasloužené, jak za kameru, tak hlavně za herecký výkon Daniela Day-Lewise, který je z těch, pro která se těžko hledají superlativy, ale i slova... U žádného filmu z poslední doby mě tak nemrazilo v několika scénách a tolik scén mě doslova bez dechu "neusadilo" do křesla v kině jako tento. Sugestivní podívaná! Pár drobností mi trochu vadilo - např. mohl být ke konci menší časový skok a více rozvinutý vztah se synem i s fanatikem Elim - ale jako celek to skoro nemá chybu. Nejen kamera byla výborná, ale i hudba, jednak převzatá (ten houslový koncert, myslím od Brahmse, ale nejsem si jistý), jednak původní, která zněla "nehezky", "nelíbivě", což k tomu filmu přesně padlo (tady opravdu nemohla znít typicky rozmáchlá hollywoodská film music). A na konci, když ten houslový koncert zazní po Danielových slovech "Už jsem skončil" znovu, tak je to mrazivě ironické, ta oslavná, zářivá hudba a ten temný konec...

První čtyři série s Corradem jsou prostě skvělé, ale jakmile Corrado odejde ze scény a od 5. série zde není, tak jde kvalita rapidně dolů a je to jen nastavovaná kaše, což se bohužel týká i skvělé Morriconeho hudby (na Chobotnici pracoval od 2. série, k 1. sérii složil hudbu Riz Ortolani), která je tady už jen rozmělňována.

Gladiátor je sice velmi pěkně natočený a zahraný film, bohužel ale scénář a příběh je natolik slabý a plný klišé, že mi to výsledný dojem hodně kazí. A hlavně mi vadí prohřešky proti historii, zejména caesarova smrt, což je absolutní nesmysl.

Na tento seriál jsem se velmi těšil od chvíle, kdy jsem zjistil, že byl natočen. Četl jsem také celou sedmidílnou románovou kroniku - čtivou, napínavou a přitom historicky věrnou. Předchozí práce režisérky Josée Dayanové se mi celkem líbily (Hrabě Monte Cristo, Bídníci, Nebezpečné známosti). Těšil jsem se na temný středověk a na slavné herce. Ovšem už po pár minutách 1. dílu přišlo neskutečné zklamání, jaké jsem dlouho u žádného filmu, na nějž jsem se těšil, nezažil. Sleduji to sice dál, abych si připomněl děj románů, ale nevycházím z údivu. Především výtvarná stránka je podivná a příšerná až kýčovitá. Ještě tak na divadle či v opeře by to bylo celkem zajímavé, ale ve filmu ze 14. století? To barevné nebe? Ty náznaky gotiky? Ty předimenzované dekorace? A co ty kostýmy? Tohle je středověká móda? Tu tam semtam zastupují jen někteří, jiní zas nosí kostýmy velmi moderní, zvláště Jeanne Moreau - divím se, že herečka takového formátu mohla v něčem tak podivném a podprůměrném hrát. O Depardieuovi nemluvě. Herecké výkony také nejsou nic moc, scénář chabý. Je to víc než paskvil, je to nepovedené a je to škoda. Francouzi umějí mnohem lepší věci a tohle jim kazí pověst.

Film má neskutečný spád a napětí a jakousi nervnost. Je znát, že Chéreau je především divadelní a také operní režisér. Sám také přiznává fascinaci americkými krimi filmy o mafii, jako filmy Coppoly a Scorseseho. Také tento film působí podobným dojmem. Herecké výkony jsou jednoduše fascinující a těžko říci, kdo je lepší, zda Adjaniová jako Margot nebo Lisiová jako Kateřina, Anglade jako král Karel nebo Auteuil jako Jindřich Navarrský. Špatní nejsou ani Perez a Greggory. Vynikající kamera a skvělá hudba, kterou překvapivě složil Kusturicův dvorní skladatel Goran Bregovič. Soundtrack stojí za to. Pro Adjaniovou už čtvrtý, rekordní a zasloužený César!