seeker23

"My heart keeps beating like a hammer" zpívají Metric do závěrečných titulků a já zamačkávám slzičku. Další film ukazující magory a outsidery s respektem, tentokrát ne v hávu romantické komedie, ale v "superhrdinském" podání. Když superhrdinu představuje člověk, který je skutečně mentálně na úrovni odpovídající hláškám komiksových herojů, může dojít nejen k dekonstrukci představ o superhrdinech jako " totálně cool" chlápcích, ale též k přijetí retardovaných vigilantů jako lidí, které nejen uznáváme, ale též potřebujeme...

Fabrice Du Welz druhým snímkem potvrdil, že umí geniálně zkloubit trendy současných artových děl s postupy hororových subžánrů. Po variaci na hicksploatační téma v Kalvárii si tentokrát pohrává s motivy kanibalských filmů či snímků o démonických dětech. Nyní ještě nenápadněji, díky čemuž se mu daří opět trochu jinnými prostředky znázornit stavy rozpadu racionality; podmanivě nasnímané prostředí džungle posiluje už tak silný halucinační aspekt snímku. P.S.: Český DVD název Dobyvatelé barmské džungle je prozatím asi nejkrutější vtip našich distributorů, pro fanoušky Indyho to bude opravdu dobrodtružná podívaná...

Vtipná variace na snímky žánru hicksploitation, tedy horory plné zlých vidláků masakrujících nebohé přivandrovalce z města. Díky postavení premisy na ruby sledujeme buddy movie, v němž jsou sice zpočátku dva titulní burani zesměšnováni dle konvencí vidláckých filmů, leč postupně sílí motiv dojemného chlapského přátelství i současné tendence zobrazovat různé nerdovské charaktery pozitivně, s určitým respektem k jejich odlišnosti. V jádru parťácký snímek, který se mísí s klišé několika hororových subžánrů a komediálně-parodickou rovinou. A některé narážky na hororovou klasiku opravdu potěší, obzvlášť parafráze proslulé scény s motorovou pilou z Texaského masakru...

Nádherně debilní špiónská komedie, kde snad jediný posun v ději se nedostal do kontaktu s logikou, což bychom ovšem ani nečekali... A závěrečný mástrplán na zničení světa je opravdu zničující!

Ze života koz... Originální přístup k filmování, na pomezí dokumentu a pozorovatelského realismu... Většina přítomných koz by si zasloužila nějakou hereckou cenu!

Dlouho jsem takto netrpěl, naposledy u Jeunetova Galimatyáše. To byla sice ještě o dost silnější káva, ovšem utrpení se u obou dostavilo z trochu podobných důvodů. Sledovat skoro 2 a půl hodiny něco, co se tváří chytře, komplexně, zamotaně a zároveň romanticky mile, s všudypřítomným reklamním stylizováním a naprostou prázdnotou a absurdností v pozadí hraničí s torturou. Všechny ty odporné věci jsou sice vnitřně motivovány (idiotské vizualizace těch nejvíc cool vědeckých poznatků, od znázornění lacanovského zrcadlového stadia přes butterfly effekt, jdou navrub tomu, že je vypravěčem dítě či postava pracující jako komentátor naučných pořadů), jenže to jim nikterak neubírá na otravnosti a hlavně proč ana to hledět, když celé to nemá žádný jiný význam než čekat na pointu spočívající pouze v otáce, kdo je tady vypravěčem. A že ta je sama o sobě výjimečně pitomá... Nechci se rozepisovat kvůli spoilerům, ale je skutečně zarážející, že skoro 60 letý režisér vymýšlí x let film, který pak vypadá jako dobře (čti: efektně) udělaná postpubertální legrace... Vrchol toho otravně milého typu snímků, předhazujících svou poučenost kde čím, v nichž každý záběr vypadá jak z časopisu a stejně tak jako reklamní design je zcela prázdný... Slovy pocházejícími z The prestige, snímku režiséra, který zrovna nabízí jiný přístup ke komplikovanému vyprávění ve svém geniálním opusu Počátek, mířícími směrem k publiku: "They want to be fooled!" ___pozn. Obzvláště nechutné je, jak snad každý záběr upomíná k nějakému filmu (seznam by byl nekonečný, ale namátkou: Zet a dvě nuly, Requiem za sen, Donnie Darko a desítky dalších), aniž by šlo o zjevnou poctu či citaci, natož parafrázi, nikoli, vypadá to přesně tak, jako když reklamní režiséři kradou nápady originálním filmařům...

Teda letos se u hodnocení Karlovarských snímků opravdu bavím. Absolutní vrcholy festivalu mají mezi 50-67%, zato průměrné čurdy se červenají nad 80%. Toto fascinující zkloubení popisných přístupů pozorovatelského realismu s jasnější narativní linkou a proměnlivým prostředím budiž jedním z důkazů...

MFF KV 2010. Dementnost festivalových anotací opět slaví úspěch. Když nevíte coby, přirovnejte film k dílu slavného režiséra... Kromě toho, že s tvorbou Roye Anderssona tu nelze najít takřka žádnou podobnost, zaostává za ní i co do kvality. Je to vlastně příjemná festivalovka, nápad atakovat hudbou veřejný prostor je fajn, je to však jediné obohacení oproti krátkému snímku Music for one Apartment and Six Drummers, kde se hudba za pomoci netradičních "nástrojů" vytvářela uvnitř bytových prostor. Jinak jde spíše jen o zábavný sled hudebně teroristických akcí, jejichž sarkastický osten je o dost tupější než u zmiňovaného Roye Anderssona. A ani hudebně to není nikterak objevné, přičemž k noisu a dalším pozoruhodným skandinávským hudebním žánrům to má mnohem dále než k tajtrlíkování projektu Stomp. A že autoři Stomp nesnášejí, nic neznamená. Tvrzením, že je ke snímku inspirovala i skladba Monkey Bussiness už výsledný rozpačitý dojem režiséři jen posílili... P.S. největšími hvězdami karlovarské projekce stejně byli dva postižení vozíčkáři, jejichž nezvyklý smích byl tím opravdovým hlukem atakujícím sál, vzdejme jim hold!

K dokonalosti vrcholného Wakamacuova snímku Go Go Second-Time Virgin přeci jen ledacos chybí, leč stále jde o podnětnou podívanou, už jen hezky přízemním propojením vztahu sexu a politiky, Wakamacu řeší ve svých antierotických dílech foucaultovská témata, leč tady je to i pěkně od podlahy ukázáno: když se souloží, hodně se u toho žvaní o politice. V 70. letech skandální, dnes už si z toho pinku filmy jako Nádherný život Sachiko Hanai dělají legraci...

recenze na Rejže.cz