seeker23

Miike je ďábel. Obzvláště ve srovnání s filmem Happiness of Katakuris je tu vidět jeho génius. Jak dokáže jít (v obou případech naprosto odlišným způsobem) až na dřeň tématu rodinky hledající štěstí. Zároveň zkoumání naprosto vážných sociálních témat (byť to tak na první pohled ale vůbec nevypadá), a přitom naprostá destrukce mezí toho, co se ve filmu "beztrestně" může.

jak je to blbé, tak je to uhrančivé; to že se film odehrává v troskách Hollywoodu je naprosto příznačné. čím lacinější, tím zábavnější: vrcholem je scéna v aréně, kdy místo jakéhokoli (byť levně) pojatého spektáklu dostaneme prkeného prťavého Russella běhajícího s basketbalákem a skórujícího přes celé hřiště.

V hlavní roli kamera a její opravdu strhující výkon...

Tak další skvost, který mi unikl kvůli hloupým recenzentům (kterým sice nepodléhám, ale podvědomí je mrška...) Precizní vedení kamery, na hollywood netypická pomalost a místo heroičnosti a vlastenectví záplava smutku v duši hlavního hrdiny. Je to film, který není ani komiksovou adaptací ani snahou o její analogii bez komiksové předlohy. Je naopak o samotném vztahu komiksu a skutečnosti a stejně jako se prolíná reálné a fantastické se prolíná i dobro a zlo. Obojí se utváří navzájem, jejich vztah je komplikovaný, nejednoznačný a (nejen) z etického hlediska velmi bolestivý. Ona komiksová osudovost se naplno projeví až v posledních vteřinách, o to víc je šokující, bezvýchodná. P.S. mluvit o thrilleru je naprosté nepochopení

Úžasná minimalistická režie Petera Brooka dokáže v pouhých několika okamžicích výstižně podat, jak se ze spořádaných anglických chlapců stanou divoké bestie. Chaotická kamera, často zaměřená na detaily je tu analogií rozkladu lidského chování.

Jsem příliš pohnut, než abych mohl smysluplně hodnotit. Ten film je příliš dokonalý. Dokáže někdo jiný dnes v rámci velkých produkcí vyprávět takovým způsobem? Aby se vše podstatné odehrálo mezi tóny písně Alone in Kjóto, v posledních chvílích úžasně protahovaných záběrů, v dech beroucí práci s detaily?

Narozdíl od samoúčelné onanie současných snímků typu Crank zde Scott předvádí videoklipovou orgii, která je přitom naprosto adekvátní Domininu probouzení se z meskalinového tripu vlastního osudu. Nebýt přehnaně moralizujících momentů, které vyúsťují v závěrečném komentáři o bohatých a chudých, bylo by to na plný počet (ovšem v kontextu Dominina osudu oscilujícím mezi Beverly Hills a podsvětím ani ono srovnávání bohatých a chudých nepůsobí navzdory jeho podání tak pateticky jako v jiných filmech)

Někde mezi 2 a 3 hvězdami, některé záběry jsou fakt pěkné, půl filmu vypadá jak Blade Runner (což ovšem nevím, jestli je plus). Ale je to zároveň velmi nudné, konec podivně rozvleklý a nepravděpodobný - nechtěná karikatura jakuzy a Douglas jako nechtěná karikatura tvrďáka.

Díky dokumentární stylizaci a současně neobvykle veselém přístupu celého štábu prostém jakékoli etiky, který vrahovi asistuje při jeho řádění, jde o závažnou sondu do problému estetizace násilí. Co vše lze na plátně prezentovat, aniž by nás to morálně rozrušilo? Zdá se že cokoli. Právě proto, že se u tohoto filmu bavíme vražděním, o to více jsme tím pak znepokojeni. Nejexplicitnější vyobrazení nebezpečnosti povýšení estetiky nad etiku... byť je trochu nevyrovnaný, přesto velmi důležitý film.

Ten film je neuvěřitelně divácky vděčný. Tváří se velmi chytře - obzvlášt v první polovině by mohl diváka, který neví o čem film bude, i zajímavě překvapit. Veškerá ta nažehlenost se zdá být omluvitelná dějem, v prostředí klonů je součástí iluze udržující je v poklidu, v lidském světě zase má ukazovat svět bohatých a lhotejných. Je tu spousta příjemných detailů, poměrně málo takových klišé, aby přetékala do kýče. Ale přesto mu to nežeru. Film založený na vykrádání filmů založených na vykrádání, to vše s vážnou tváří a přestíráním vyšších ambicí, mě silně znepokojuje. Buď se chci bavit anebo chci antiutopický triller se závažným přesahem, ale tahle popcornovka s vážnou tváří je podle mého nebezpečný hybrid. (Přesto dávám 3 hvězdy, opravdu se na to dobře koukalo)