C'est arrivé près de chez vous

Benoît Poelvoorde! Tak tohle jméno si musím důkladně zapamatovat, ačkoliv na první dobrou jsem ho málem nedokázal ani přečíst... aneb po čase pro mě zase jeden pro mě doposud skrytý, velký herecký objev, tentokrát z Belgie! Tolik šťávy a energie, tolik ironie, bodrých úšklebků, odzbrojujícího nadhledu a spontánního komického projevu, kolik v průběhu ztvárnění postavy takřka neustále mluvící i divákovi směrem do kamery předvedl, se jen tak rozhodně nevidí každý den! Inu, tady asi budete mít do 10ti minut jasno a buď si vás Benoît velmi brzy získá, podmaní a vy do jeho osobitého světa v stylově autorském podání rázem vstoupíte a budete se bavit navzdory tomu, kolikrát (svým způsobem celý film) má tendenci mírně zajít i za hranici vkusu, v opačném případě to zřejmě brzy vzdáte. Ale já se nechal pohltit, brzy se naladil na svéráznou černohumornou notu v procházce vedené náhodně vraždícím sociopatem a k mému menšímu šoku uprostřed filmu jsem zjistil, že jde asi o první film, u kterého jsem se dokázal během brutálního násilí, pokud ne vyloženě smát, tak většinou usmívat minimálně ano (což se mi ani u zde tolik opěvovaného Tarantina nepovedlo)... občas takové Funny Games, ve kterých to „funny“ není jen součástí názvu, ale i celého filmu. Podivně zvrácený zážitek, jaký bych asi za běžných okolností nechtěl zažít a morálně odsoudil, ale vzhledem k celkovému účinku ho nejde zavrhnout. Film jako osobité médium v rukou tvůrců tady jasně ukazuje jednu ze svých možností: neotřelou, klidně i hravou autorskou formou nabídnout a připomenout něco, co by v reálném životě asi většina z nás zažít nebo provádět nechtěla, možná i na chvíli sympatizovat s někým, komu bych se v reálu vyhýbali velkým obloukem. Je to pořád jenom film a to je na tom to kouzelné... dokud to bereme jako film. Asi už mám dostatečný nácvik z von Triera, ale snesl jsem i kritizovanou rozklepanou ruční kameru... a proč je tohle dílko řazeno i mezi horrory? Mně to osobně došlo až v závěrečné sekvenci, že jsem vlastně celý čas sledoval originální pojetí jednoho specifického horrorového subžánru (viz. uvedený tag) a musím říct, že ten o pár let mladší, údajně přelomový paskvil teď v mých očích klesl ještě hlouběji (pokud to ještě šlo). [80%] (02.06.2022)

Minimálne za nápad, palec hore. Hraný found footage, patrí k žánrom filmového priemyslu, ktoré radím k mojim najmenej obľúbeným. Jednoducho ma nebaví sa hodinu a pól pozerať na roztrasenú kameru a vychutnať si jeden či dva podarené zábery, niekedy aj menej. S tých lepších ma napadá akurát tak klasika Záhada Blairwitch, kratučká snímka Perfect child of Satan od Neslávne známeho Lucifera Valentina, nacistická Russia 88, V/H/S 2 a nesmiem zabudnúť ani na legendárny Cannibal Holocaust . Tieto vecičky sa podarili inak bieda. Bieločierny film sleduje zábery filmového štábu, ktorý dokumentuje každý krok jedného masového vraha. Ich vzťah je dosť kamarátsky, takže psychopatovi nerobí problém zabíjať ľudí pred kamerami a robí to, čo vo svojom bežnom voľnom čase. Dokonca má aj niekedy chvíľky, kedy štábu a pred kamerou vysvetľuje ako sa má jednoducho zlomiť väz, ako si najlepšie vybrať dom, ktorý chcete zmasakrovať a tak. Všetko prebieha v relatívnom pokoji, zabije sa nejaký poštár, nejaká babička a tak. Je s toho celkom čierniočierny humor až sa isté veci vymknú kontrole. Niektoré obete sa bránia "nečakane" agresívne a tak si to niektorý z členov štábu nedobrovoľne "odnesú!, čo samozrejme zredukuje ich počet. Ono to celé znie zaujímavo ale v celku ma to dosť nudilo, že som si to nedokázal pozrieť naraz bez prestávky. Vizuál mi prišiel ako by sa jednalo o nejaký nezávislý experimentálny film. Je Francúzky, takže sa tomu vôbec nečudujem. Ono vo found footage ide hlavne o to aby mal s toho divák pocit, že sleduje skutočné zábery, ktoré nefingujú tvorcovia. A tu sa dejú také nelogické veci, že ma nezaujímalo čo sa ďalej bude diať z hlavnými postavami. Mohli to spraviť tak, že keď už začal vrah zachádzať priďaleko, mali prestať natáčať (ale iba jeho kamera by stále bežala), vziať nohy na plecia a rovno na políciu, a vrah by išiel za nimi nech mu dajú kotúče s filmom a nakoniec by s toho bol strašný masaker, napríklad. Ale takto? Napríklad, pri konci ujde z väzenia a štáb ho opäť sleduje. Dostanú sa do nejakého centra v meste a on tam vykrikuje na všetky strany a nikto si ho nevšimne,, mi príde tak troška over the top. Originálni film na zamyslenie hodný, hoci postráda hocijakú, metafyzickú myšlienku alebo filozofiu. (22.08.2015)

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)

Tak to je něco ... Představte si film technicky provedenej jako Cannibal Holocaust (1980), ale parta amatérských filmařů sleduje den po dni činy psychopata, který je docela hodně inteligentní, přemýšlí nad svými "chybami" při konání násilí, recituje básně na kameru, neustále kecá a kecá, a občas se jeho skutky obrátí proti němu. Drsné, brutální, násilné. Film si nebere servítky s žádnou obětí, psychouš vraždí jak ženy, muže, důchodce tak děti. Nevyžívá se v nějakém mučení a týrání, ale ve vraždě-zabití-likvidaci občana jako takového v krátké době. Nic zbytečně neprotahuje, čím rychlejší a nečekanější útok je, tím je efektivnější... Občas se v hospodě opije a pak vidíme, že je to opravdový magor a perverzák. Zatímco střízlivý působí jako uhlazený inteligentní muž, pod vlivem alkoholu je z něj už jen trapné hovado. Film má neuvěřitelně sugestivní nádech, zaryje se pod kůži, divák kroutí hlavou. Pro mne osobně naprostý majstrštyk, který se prolíná více žánry a dá se obtížně škatulkovat. Navíc celé to působí reálně, jako bychom sledovali opravdovou skutečnost, realitu atd. Upozorňuji slabé povahy, že je to hodně drsný a chvílemi traumatizující film, takže pozor ... Ode mne ale rozhodně plný počet ... (19.09.2010)

Ojedinělý a chytrý film o masovém vrahovi, o kterém se snaží skupina filmařů natočit dokument. Vír násilí ale strhne i je samotné, což pro ně nemusí znamenat zrovna happyend. Dokumentární kamera dělá film velmi realistickým, což místy dokáže nahnat strach. Benoit má zajímavý smysl pro humor a jeho odkazy na francouzské filmy jsou povedené. Ve finále jsem se moc dobře bavil. (13.07.2011)