sharktoucher

Je to dobrý? Není to moc horký? Hodnoceno počtem kultovních hlášek nenatočil Bebel nikdy nic lepšího. A tohle prostoduché hodnocení kupodivu funguje! Komisař Borovitz vulgo Antonio Cerutti je totiž postavou, které tvůrci - Belmondovi přímo na tělo - nadělili ten nejlepší poměr komediálních, akčních a kriminálních prvků. A když pak maestro ještě tu a tam jako šafránu utrousí pár lehce filosofujících mouder, má vás na lopatě. Tedy - vás... Mě měl! Ale nutno přiznat, že já na tom filmu ujížděl od svých 10 let a chtít ho teď objektivně hodnotit po takové době "intimního soužití" je jako sázet na nápravu inspektora Massarda (pardon - komisaře Massarda), tedy bez šance. Tak snad jen pro zdání objektivity - mírně bezradná a křečovitá mi závěrečná scéna připadala už tenkrát... A netradiční dabér? Nutno uznat, že Miroslavu Moravcovi se podařilo sladit výraz s vizáží pařížského šarméra vskutku obstojně. Klobouček.

Lid vs. Jordan Belfort: Můžeme ho odsuzovat, můžeme mu závidět. Můžeme ho i obdivovat - alespoň jeho talent motivovat (či spíš zfanatizovat) své spolupracovníky a zapůsobit na pudy klientů obdivuhodný je. To všechno můžeme. Co ale musíme, je smeknout před strhujícím filmařským hodokvasem, který na půdorysu jeho pamětí Martin Scorsese rozpoutal! Asi nikdy v životě mi tři hodiny neutekly tak rychle! Vlk z Wall Street není ódou na bezskrupulózního burzovního selfmejdmena, ale gejzírem tvůrčí nirvány nad objevem tak silného, dekadentního a přitom autentického příběhu. To, co tu v herecké euforii převádí DiCaprio, je pak skutečná třešinka na dortu. Nevím jak vy, ale já jsem ve finále motivačního projevu před davem spolupracovníků z jeho vyceněných tesáků doslova viděl kapat krev nebožáků, vysátých jeho nenažraností a jejich vlastní naivitou!

"Až budem plnoletí, ty a já..." - poslouchat v kině tuhle písničku (a samozřejmě i všechny ostatní, dnes už zlidovělé hity z filmu), to byl pro tehdy sedmiletého caparta úchvatný zážitek, který - kupodivu - i po 37 letech ztratil ze své intenzity pramálo. Nadchnout cílové, tedy dětské publikum a spolu s ním stejnou měrou i rodičovský doprovod je svatým grálem všech tvůrců tohoto žánru. Šťastný výběr protagonistů, v nejlepším smyslu chytlavé hity s neinfantilními, děj posunujícími texty, na svou dobu revoluční triky a až nakažlivá hravost tvůrců, spojená s jejich darem dívat se dětskýma očima - díky téhle šťastné kombinaci bylo pánům Svěrákovi, Lipskému a Uhlířovi po zásluze dopřáno si ten grál potěžkat :o)