Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Dobrodružný

Recenzie (140)

plagát

Boku no Hero Academia (2016) (seriál) 

Míchačka shounenů a superhrdinů – co lepšího si milovník obou žánrů vůbec může přát! Prvních pět dílů bylo takových rozjezdových, ale přesto velmi poutavých, hlavně díky animaci a sympatickému hlavnímu hrdinovi. Šlo v nich hlavně o zblížení All Mighta a Dekua, což se povedlo. No a poté už to začlo mít pořádné a permanentní grády! U tohoto anime jsem strašně rád, že je v něm vše, co si tento hero žánr zaslouží – zajímaví hrdinové a zločinci, celá ta UA akademie s učiteli, zlepšování superschopností, turnajová sága, hrdinské praxe… tohle všechno z tohoto anime dělá naprosto propracovaný superhrdinský svět. Ale hlavní je, že ty postavy mají emoce a že je dokáží přenést na diváka.

plagát

Coco (2017) 

U stěžejní scény celého filmu se starou Coco, hrajícím Miguelem a přihlížející rodinou jsem se přistihl, že slzím. Další emocionální ždímačka do pixarovské sbírky.

plagát

Aquaman (2018) 

Začátek jsem žral nejvíc, jen souš, celkem příjemně vyobrazený origin a k tomu ta úžasná řežba v ponorce. Poté se ale děj začal čím dál více pohybovat pod vodou a pomalu se přeměnil na dobrodružnou túru za trojzubcem – a to do filmu bohužel přineslo hromadu klišé a primitivního humoru.

plagát

Upgrade (2018) 

Tento typ žánru o umělé inteligenci jsem si nikdy nedokázal oblíbit – no a pak přišel film Upgrade. Čím se od podobných snímků liší, je celkový styl provedení. Získal si mě především skrze akční sekvence, kde si s kamerou vyhráli jako nikdo! Mezi obrovské plusy patří to, že to byl komorní film i scénář – prostředí vypadalo uvěřitelně (žádný sci-fi technologický ráj, ale celkem blízká budoucnost) a nešlo díkybohu o žádnou celosvětovou záchranu/invazi světa.

plagát

Taká obyčajná rodinka (2009) (seriál) 

Pro začátek bych chtěl říct, že k smrti nenávidím sitcomy. Jsou nekonečné, nenavazující a mnohdy vycpané otravným umělým smíchem. A ano, i tady si v podstatě můžeme pustit random díly, oni na sebe totiž nějak násilně nenavazují, ale malé pouto mezi nimi přeci jen je. A to čas. Přiznejme si – v seriálu vystupují převážně děti, u kterých můžeme postupem těch let fascinovaně pozorovat, jak nám oni a i samotní herci rostou před očima. Je to tak uchvacující, když vidíte v prvních dílech nejstaršího Axla na střední škole a následně v posledních dílech zas na střední Bricka. Tahle rodina jako celek funguje vážně na jedničku. Za mé oblíbence určitě považuji Mika a Axla, perlí ty nejlepší hlášky vůbec. Brick je taky super, vše, co řekne, stojí i za hlubší zamyšlení, ale někdy mě jeho bizár povaha trochu štve. A Sue, to je prostě nejslabší článek, obdivuji ale její nezlomnou vůli a touhu se nikdy nevzat. Většina vedlejších postav je tu bohužel dost odbytá, působí prostě až moc stupidně. Trochu mi vadí, že všechny série se sebou strašně splývají, neboť mají stále ty samé motivy (Díkůvzdání, Vánoce, Halloween, Den matek,...). Jen mi přijde, že to mohlo být více nápadité. Ale co se mi naopak líbilo i když se to také neustále opakovalo – každý díl měl v celku hřejivě šťastný konec. Někdy to bylo vyloženě klišé, ale někdy mě to vážně dojalo až k slzám. Poslední série byla vážně výborná, hlavně díky romanci Sue a Seana. Ani mě nezajímalo, jak to dopadne, vždyť to bylo jasné, ale ta cesta k tomu vztahu.  S osudem té sněhové koule si vážně tvůrci do detailu vyhráli, normálně jsem měl vždy husinu z toho, co se s ní vlastně stane. Nemůžu uvěřit, že tenhle seriál, který trval devět let, už vážně skončil. U posledního dílu jsem slzil sentimentem.

plagát

Dexter (2006) (seriál) 

Chytrá a sympatická vraždírna. Další seriál o hlavním hrdinovi, který je lépe řečeno hlavní zločinec. I přes to, co dělá, mu máme nutkání stále fandit, nejen proto, že je v hlavní roli, ale je představován sympaticky a zajímavě. A čím více o něm víme, tím více mu jeho činy tolerujeme – o to víc, když zabíjí jen ty, co si to vážně zaslouží. Nejlepší je na tom ale fakt, že i kdyby skončil s vražděním těch zlých, tak by zabíjel stejně dál, a tak se rozlučte s představou, že to dělá pro nějaké dobro lidstva – hold to potřebuje. Dexter je fajn, často pobaví (hlavně, když si mluví ironicky v duchu), je ke všem hodný, dobrý otec, zároveň jeho druhý život je fascinující, ty jeho postupy, připravování vraždírny, injekce a sklíčka, má to vážně promakané. Když si v noci Dexter prostě vyjde ve svém hnědém vraždícím tričku, jde do tuhého :). Debra „fuck“ Morganová má vážně zajímavý charakter, její typická sprostá mluva je nezapomenutelná a jako postava mi připadala strašně sympatická, sympatičtější než Dexter. A James Doakes – nejdrsnější polda ever! Strašně mě bavily jeho hlášky, jeho dialogy s Dexterem, to jeho podezřívání a motivace zjistit o něm pravdu. Vážně drsnej týpek, kterému šla vážnost z očí. Ostatní lidé mě bavili jen občas, ale ještě musím vytyčit jednoho člověka – a to prasáka Masuku, který sice dostával nejméně prostoru a zabral si vždy pro sebe max. dvě věty, i tak mě svými nechutnými narážkami rozesmíval nejvíce ze všech. Seriál o osmi řadách si překvapivě stále držel svou kvalitu až do konce (jen 3. a 6. série byly slabší), mými srdcovkami však stále zůstávají první dvě série. Poslední díl mě nejprve naštval, čekal jsem nějaké překvapivé ukončení (něco jako Rita ve vaně), závěrečnou řežbu, odhalení Dextera, cokoliv, že si prostě zabrečím, ale až na Debru vše skončilo nějak nijak – prostě jen Dexterovou prázdnotou... Ale už jsem se s tím smířil, co také jiného dělat ;) Protože ani tento zvláštní konec nezastíní fakt, že se tenhle seriál strašně povedl. Škoda, že už tenhle Dexterland končí...

plagát

Batman Ninja (2018) 

„Myslíte si, že jste slyšeli každý Batmanův příběh?“ – tenhle jste nám klidně mohli zatajit :D. Už podle názvu jsem nečekal nic jiného než slizem splácané Japonsko a Gotham dohromady. Ale i tak mi spadla držka ve chvíli, kdy se japonské domy začaly měnit v obří transformery (zní to dost divně, ale ještě divněji se to sleduje).

plagát

One Punch Man (2015) (seriál) 

Saitama samotný by mě svým plochým vyobrazením asi ani moc nezaujal, ale ve spojení se skvělými vedlejšími postavami, dobrými fórky a skvostnou animací jsem si jeho i seriál oblíbil.

plagát

Perníkový tatko (2008) (seriál) 

Breaking Bad je rozhodně velmi nápaditý seriál, kde se hlavnímu hrdinovi tak moc převrátí celý život, tak moc se jeho postupným vývojem změní jeho povaha, že vás ke konci překvapí (ba i možná neuvěříte), jak se choval ze začátku. Heisenbergova povaha je totiž ještě děsivější právě v tom, že to byl zprvu vlastně jen obyčejný učitel chemie Walter White. Jeho parťák Jesse hodněkrát pobaví, ale spíš mě vždycky jen zklamával (vždy se totiž „překvapivě“ zase dal na drogy), i když ten jediný si tam však uchoval dobré srdce a jsem rád, že jako jeden z mála přežil. Švagr Hank je vážně asi ten nejhorší a nejtragičtější agent DEA :), protože hledat celý seriál Heisenberga a mít ho přímo před nosem, přičemž dostat tolik náznaků, důkazů, tolik provázaností a spojitostí s Walterem, tolik pravdivých Walterových "přiznání" a on se tomu všemu jen nechápavě tlemí a celý seriál netuší (a pak mu to epicky dojde na hajzlu – vážně?). Nejlepšími zločinci seriálu jsou rozhodně Gus Fring, Hector Salamanca neboli zvoneček :) a samozřejmě i Walter. WW je postupem času sice fakt svině, ale i tak jsem mu měl nutkání stále fandit. Mike a Saul jsou vážně super, Saul téměř vždy pobavil. Skyler a děti mě však někdy dost prudily, u některých dílů jsem se vážně mohl unudit k smrti, protože záběry na tichou domácnost a na jejich žraní mě vážně nezajímaly a chtěl bych vidět, koho snad ano. (Ale to Walterovo lhaní rodině vždy stálo za to!) Naštěstí to ale zachraňují ty díly, kde se objevují hlášky pravého Heisenberga, kde akce naplno sviští, zkrátka díly, které jsou napínavé, akční a promyšlené. Hlavně čtvrtá a pátá série byla pořádně rozjetá! Z konce jsem byl sice smutný, ale ani ne tak z konce Waltera, to se dalo čekat, ale celkově z konce tak výborného seriálu. Ale stejně – Heisenberg vyhrál!

plagát

Avengers: Nekonečná vojna (2018) 

Třetí týmovka, na kterou se těším od roku 2015, 10 let od prvního MCU filmu Iron Man, ještě více postav než v Capovi: Civil war a předpokládaný příchod Thanose – fandové pochopí, že jsem v kině málem umřel štěstím! Už začátek byl úžasný – vážnou atmosféru s příchodem Thanose opravdu vystihli, nakládačka Hulkovi mu dodala veškerou obávanost. Smrt Lokiho pro mě nebyla tak emotivní, i když teď už bude asi vážně pravdivá. Velmi mě potěšilo setkání Iron Mana a Doctora Strange a legendární příchod zarostlého Captaina Ameriky! Nejvíce mě štvala dvojice Vision a Scarlet Witch, kteří ve filmu dostali až moc prostoru a byl naprosto k ničemu. Od Visiona jsem čekal, že on bude Zemi nejvíce chránit, že on výrazně zahýbe výsledkem války, ale ne – on celý film jen stále polehává a je stále zraněný. Strážce Galaxie jsem si nikdy moc neoblíbil, nebylo to ani teď, jen Drax vážně válel a opravdu mě bavil. Thor taky někdy pobavil, ale spíš se jen snažil pobavit (něco jako Ragnarok). Thanos je opravdu výborný záporák (jeden z nejlépe udělaných v MCU), který si tento film zcela přivlastnil, má dobrou motivaci, která je pochopitelná, jde z něj strach, ale zároveň je plný emocí, což dokazuje, že není trapně černobílý. Nejepičtější moment byl jednoznačně tehdy, kdy Thor dorazil do Wakandy! A jako největší překvapení je samozřejmě návrat Red Skulla! Opravdu klobouk dolů před bratry Russoovými, že dokázali udělat tak poutavý film s tolika postavami, přičemž každá dostala trochu či více prostoru. Mělo to děj, velké až obří bitvy, Thanose s kameny, nové i starší superhrdiny ze solovek a hlavně – to jejich vzájemné seznámení a propojení tak celého Marvel universa, na které jsem se tak těšil!! Už se zatraceně těším na čtyřku!!!!